První milión

Thajsko a já – Půlmaratón uběhnout dokážu

Tak zde mohou s potěšením a patřičnou pýchou oznámit, že se moje týdenní intenzivní příprava na dnešní půlmaratón (jak jsem Vám zde referoval ve článcích Thajsko a já: Uběhnete půlmaratón?, Thajsko a já: Běhání, běhání a Thajsko a já: Běžecký trénink u konce, vyhlížím neděli) se vyplatila. Celou trasu jsem zvládl bez zastávky a v cíli mi naměřili 1 hod. 53 min. a nějaké drobné. Na absolutního závodního zelenáče myslím docela slušný počinek.

K mému překvapení jsem se během celého výkonu cítil velice dobře a nikdy jsem nepocítil absolutně nepřekonatelnou potřebu zástavky, odpočinku či dokonce úplného vzdaní závodu. Prvních patnáct kilometrů jsem si až téměř polohlasem spokojeně pozpěvoval spolu s do ucha mi rapujícím Kanye Westem.

Menší krizi jsem si prožil až někdy kolem osmnáctého kilometru, kdy jsem již začínal celý běh opravdu pociťovat a ke všemu jsem měl drobné problémy plynoucí z nepřehledného značení tratě.

Protože už jsem se nemohl dočkat cíle a začal s nedočkavě odpočítávat každý další zdolaný kilometr avšak organizátoři se rozhodli, že již další vzdálenostní značky po osmnáctém kilometru nejsou zapotřebí . Nevědět jak daleko se od toho momentu nacházel můj vytoužený cíl mi pak ve stavu značného vyčerpání moc srandovní nepřišlo.

Nicméně, opakuji: Úkol úspěšně splněn, poctivá příprava se mi, tak jako většinou v životě, opět vyplatila. Trať 21,1 kilometru absolvována za jednu hodinu a padesát tři minut. Teď mě snad konečně začne to nudné běhání bavit!

Ujistěte se, že nepřijdete o žádný z našich budoucích článků a odebírejte náš blog přes RSS.

Posted in Osobní, Thajský život, Sport | 5 Comments »

Thajsko a já: Běžecký trénink u konce, vyhlížím neděli

Poslední dva dny mé půlmaratónové přípravy proběhly vesměs podle očekávání. Hrdě můžu oznámit, že plán na oba dny jsem s rezervami splnil a moje myšlenky se už tedy pomalu zaměřují na nedělní časný ranní start.

V konečné podobě tak můj tréninkový rozvrh dopadl takto:
Středa 31.10.: 9km
Čtvrtek 1.11.: 10km
Pátek 2.11.: 11,4km
Sobota 3.11.: 12km
Neděle 4.11.: 12km
Pondělí 5.11.: 10km
Úterý 6.11.: 10km
Středa 7.11.: 12 km (včera, 3 dny do startu = poslední den tréninku)

Celkem mám za posledních osm dní uběhnuto asi 86,4 kilometrů což vychází na průměr bezmála 11km denně.

Příští tři dny (dnes, zítra a sobota) budu věnovat odpočinku a šetření sil na neděli. Měl bych tak snad mít dostatek času napsat sem na blog První milión také o něčem jiném než o mém nekonečném thajském pobíhání .

Osobně jsem se svou běžeckou přípravou nadmíru spokojen, byla-li však tato dostačují ukáže až nedělní závod. Jdu do něj s jediným cílem: Nějak dokončit bez ohledu na umístění.

Dokážu-li urazit celou první polovinu nonstop a druhou pak s několika přestávkami tak, abych závod nemusel někde před koncem vyčerpán vzdát, budu to považovat za úspěch.

Nechcete přijít o novinky z úspěšného dosažení (či spektakulárního kolapsu) mého nejnovějšího sportovního cíle? Jednodušše se ujistěte, že odebíráte náš blog přes RSS.

Posted in Osobní, Thajský život, Sport | 4 Comments »

Thajsko a já: Běhání, běhání

K mým posledním výběhům jsem si začal nosit svůj nepostradatelný mp3 přehrávač jež mi tak dovoluje oddávat se mé běžecké “nevášni” do rytmu Kanye Westa o poznání snadněji. Začínám si opět uvědomovat, že čím jsou moje myšlenky během výkonu vzdálenější od sledování zdolávaných kilometrů, tím snadněji celý běžecký trénink dokážu absolvovat.

Také zde teď převládají, pro běh nesporně příznivější, nižší teploty s občasnými přeháňkami a takto zlepšená venkovní dýchatelnost se určitě musí nějak pozitivně odrážet na mých vźkonech. Sami se přesvědčte o intenzitě mojí přípravy objektivní řečí čísel:

Středa 31.10.: 9km
Čtvrtek 1.11.: 10km
Pátek 2.11.: 11,4km
Sobota 3.11.: 12km (osobní rekord ve vzdálenosti aneb 3 kompletní parkové okruhy!)
Neděle 4.11.: 12km (oproti očekávání jsem dokázal zopakovat sobotní “osobák”)
Pondělí 5.11.: 10km (říkám si, že to nemusím každý den úplně přehánět )

Jak už jsem uvedl v Uběhnete půlmaratón?, můj poslední trénink bude tři dny před závodem, tedy ve středu 7. listopadu. To znamená, že mi teď již zbývají pouhé dvě, plánuji desetikilometrové, tréninkové dávky.

Načteno vše dohromady, zatím jsem tedy za necelý týden odběhal, pro mě neuvěřitelných 64,4 km! A musím přiznat, že i moje vira v dokončení celého nedělního půlmaratónu tak doznala patřičného nárůstu. Takže už aby tu byla neděle!

Nechcete přijít o novinky z úspěšného dosažení (či spektakulárního kolapsu) mého nejnovějšího sportovního cíle? Jednodušše se ujistěte, že odebíráte náš blog přes RSS.

Posted in Osobní, Thajský život, Sport | No Comments »

Běžecké přípravy, blogové RSS počty a další víkendové úvahy

Přípravy na půlmaratón
Jak jsem tedy včera zmiňoval, naplánoval jsem si na pátek trénink o délce asi 11,4 kilometrů.

Jedna věc je však si takovou věc umínit a napsat tady o ní, věc druhá je to pak v praxi opravdu dokázat. Ukázalo se, že zamýšlená vzdálenost je v současnosti určitě mým běžeckým maximem. I když jsem celou naplánovanou trasu úspěšně dokončil, další prodlužování mých každodenních dávek zatím tedy určitě ještě neplánuji.

Můj zatímní tréninkový plán tedy v současnosti vypadá asi takto:

Středa 31.10.: ca 9,0km
Čtvrtek 1.11.: ca 10,0km
Pátek 2.11.: ca 11,4km
Suma sumárum tedy zatím přibližně 30,4 km.

Na dnešek plánuji mírné zkrácení a návrat na čtvrtečních deset kilometrů.

RSS počty blogu První milión
Je tomu hezkých pár neděl co jsem se naposledy kochal pohledem na počty našich každodenních RSS čtenářů jak měřeno servisem feedburner.com. Musím říci, že v počátcích se opravdu nebylo čím kochat, ovšem v posledních pár týdnech (v době kdy zde na Prvním miliónu publikujeme asi nejméně v naší krátké historii!) se naše pravidelná každodenní odběratelská obec pomalu rozrostla na počet kolem čtyř desítek.

I když pro jiné blogy může být čtyřicítka úsměvným počtem, já musím nadšeně konstatovat, že pro nás je toto číslo v současné době více než uspokojující. Co více – poroste-li počet RSS odběratelstva podle trendu posledních pár týdnů můžeme se velmi brzo těšit na překonání magického milníku padesáti RSS odběratelů denně.

Všem kdo jste si nás do svých RSS čteček zahrnuli bychom tímto rádi poděkovali za přízeň a Vy kdo jste tak ještě neučinili můžete to udělat právě teď: Odběr přes RSS.

Nové téma
V posledních týdnech proběhla webem jakási modní vlna nových designů. Vše začalo asi začalo novým designem na Probloggerovi, přes Johna Chow a Shoemoneyho k Tyleru Cruzovi a řadě dalších více či méně významných internetových blogů (z našich luhů a hajů jmenujme pěknou úpravu vzhledu na Embuck.com).

V rámci držení se trendu se i my pomalu začínáme porozhlížet po čerstvém WordPress tématu ve snaze trochu oživit a dále zpestřit náš stávající design. Neděste se proto, když Vás při některé z Vašich nadcházejících návštěv uvítá náš blog v novém či přechodně testovaném hávu.

Dvojjazyčné publikování?
Jako jeden z dalších nápadů na rozšíření naší čtenářské obce a (co si budeme namlouvat) řádné otestování vydělečného potenciálu tohoto blogu, nám již párkrát přišlo na mysl zkusit zde publikovat nové (či “přepublikovat” nějaké starší a úspěšnější) příspěvky také v angličtině.

I když by dvojjazyčná publikace logicky minimálně zdvojnásobila pracovní i administrativní náročnost tohoto blogu, potenciální zvýšení počtu návštěvníku dosahem na “nečeskoslovenskou” veřejnost by mohlo zajistit signifikantní nárůst “internetové viditelnosti” či dosahu tohoto webu.

V každém případě oceníme také názory našich stávajících čtenářů na všechny potenciální změny (a čehokoliv co s naším blogem První milión souvisí) ať už přímo v komentářích nebo emailem.

Posted in Názory, Blogování, Osobní, Thajský život, Sport | 4 Comments »

Australský sport: Melbourne 2 zbytek OZ 0

Moje nynější návštěva Sydney přišla zcela náhodou právě v čase, který zde v Austrálii každoročně náleží dvěma z největších a nejpopulárnějších sportovních událostí: finále zdejší, širokou veřejností pozorně sledované Australské Fotbalové Ligy (AFL) a, o den později, další finále neméně populární Národní Ragbyové Ligy (NRL). Aby se pak celá Austrálie mohla obou sportovních vrcholů dosyta nabažit, pondělek je pak nepracovním dnem.

Zdejší AFL (Liga Australského Fotbalu) není asi úplně sportem, který by našinec pod názvem fotbal očekával. Nejedná se totiž o “naší” (či anglickou) obdobu fotbalu, ale jakéhosi unikátního křížence fotbalu s ragby. Říkám unikátní, protože podle mě známých informací se tento sport kromě Austrálie ve stejné podobě již nikde jinde na světě neprovozuje. Jak tu také nedávno odhalil jistý televizní pořad, jeskynní malby zdejších Aboriginců zobrazující tuto místní hru pocházejí již někdy z počátku 19. století.

Hra samotná se odehrává mezi dvěma týmy na hřišti elipsovitého půdorysu, kdy každý tým, podobně jako v jiných kolektivních sportech, hájí svojí vlastní branku. Branka je pak v AFL vyznačena čtyřmi vysokými vedle sebe postavenými a do nebe se tyčícími stožáry. Skóre se pak mění kopnutím šišatého míče (menší obdoby míče ragbyového) do protivníkovi brány; úspěšná trefa mezi prostřední dvě tyče se počítá za šest bodů, střela mezi tyče boční za bod jeden. Nahrávky spoluhráčům mohou být prováděny buď hodem rukou či kopy nohou, obojí jest povoleno.

Protože brány jsou dosti vysoké a brankář jako takový v této hře neexistuje, zápasy končí bodovými rozdíly nám ne nepodobným těm z košíkové. Ovšem nenechte se mýlit. Protože se jedná o hru kontaktní a přímo založenou na rychlosti a fyzickém kontaktu je australský fotbal sportem velice fyzicky náročným a někdy možná až přímo nebezpečným. Z mého laického pohledu na tuto hru mi přijde, že v této drsné hře tvrdých chlapíku je za účelem získáni míče ze spárů protivníka povolen prakticky jakýkoliv fyzický atak.

Není se pak asi proč podivovat, že někteří protagonisté tohoto sportu často hřiště opouštějí předčasně za asistence týmových lékařů a že předčasné zraněními způsobené konce sportovních kariér jsou nedílnou součástí každodenního AFL koloritu.

Široká australská veřejnost ovsem tuto tvrďáckou hru přímo zbožňuje (spojitost s tvrdou vězeňskou minulostí této země?). Návštěvy průměrných ligových zápasů se pohybují někde mezi čtyřiceti a padesáti tisíci diváky a právě proběhlé Grand Finále vidělo na vyprodaném melbournském kriketovém oválu MCG přes sto tisíc platících návštěvníků! Více podrobností o tomto unikátním australském sportu zde na Wikipedii.

Sobota 30. října 2007, Melbourne Cricket Ground, finále AFL
A jakže tedy to finále vlastně dopadlo? Veřejností favorizovaný klub z melbournské čtvrti Geelong (ve valné většině obývané tvrdě pracujícími zaměstnanci lokální, neprosperující pobočky firmy Ford) rozdrtil tým z hlavního města Jižní Austrálie, Adelaide Power 163-44.

Protože Geelong Cats, jak se vítězný klub plným jménem nazývá, získal titul po dlouhých 44 letech a navíc pochází z města (Melbourne, stát Victoria) kde je AFL v Austrálii vůbec nejpopulárnější, následné dlouhotrvající “celo-melbournské” oslavy si možná dokážete představit.

Neděle 31. října 2007, Sydney Telstra Stadión, finále NRL
NRL neboli National Rugby League je (vedle AFL) jednou ze dvou dalších zdejších odrůd profesionálně tu hraného ragby. Podstatou hry je, podobně jak se hraje i v Česku, proklestit si cestu hradbou obřích těl týmu protivníka a dotknout se pak ragbyovým míčem země v té části hřiště jež označuje skórovací zónu.

Opět hra velice kontaktní a fyzicky náročná v níž pro měkoty, nářky či výmluvy prostě nezbývá prostor. Určitě nebudu moc přehánět prohlásím-li zde, že většina tvrdých chlapíků jež se zde tímto sportem živí by jistě mohla s velkou šancí na úspěch dublovat v jakékoliv průměrném silovém či kulturistickém klání.

Soutěž NRL je v Austrálii nejpopulárnější právě zde, v hlavním městě státu New South Wales, Sydney. Je to asi proto, že kluby ze Sydney a okolí mají v této soutěži nepoměrně delší tradici a větší fanouškovské základny než klubu ze státu okolních jako například Victoria či Queensland. Více podrobností o pravidlech a historii ragby zde na Wikipedii.

Letošní finále ovšem přesto svedlo dohromady dva odvěké australské rivaly – Sydney (za New South Wales) a Melbourne (za Victorii). Sydney reprezentoval neoblíbený tým Manly Sea Eagles. Protože Manly je jednou z těch čtvrtí, kde si svoje domovy buduje zdejší společenská smetánka, pro zbytek národa je jejich tým Sea Eagles soupeřem z nejnenáviděnějších.

Tentokrát byl však soupeřem tým z rivalského města Melbourne honosící se pyšným jménem Mebourne Storm. Přestože je Mebourne Storm týmem existujícím pouhých deset let dokázal si již ve zdejší NRL vydobýt patřičný respekt pro nějž bylo letošní finále pokus o zopakování si a další vylepšení bilance z finále loňského (v roce 2006 Melbourne Storm ve finále těsně podlehl týmu queenslandskému Brisbane Broncos). V neděli ovšem neponechal klub Melbourne Storm nic náhodě, potvrdil roli favorita a zdolal tým Manly Sea Eagles poměrem 34-8.

Tak tady to máme, Mebourne letos kraluje nejpopulárnějším australským sportům. Její týmy si jak v AFL tak v NRL dokázaly hladce poradit s týmy z Adelaide respektive Sydney. Tento fakt teď bude zajisté všem “melbournečanům” sloužit jako další podpůrný bod v odnepaměti zde existujících dohadech je-li Melbourne lepším místem pro život než Sydney či nikoliv .

Posted in Názory, Cestování, Sport | 2 Comments »