První milión

Thajsko a já – Půlmaratón uběhnout dokážu

Tak zde mohou s potěšením a patřičnou pýchou oznámit, že se moje týdenní intenzivní příprava na dnešní půlmaratón (jak jsem Vám zde referoval ve článcích Thajsko a já: Uběhnete půlmaratón?, Thajsko a já: Běhání, běhání a Thajsko a já: Běžecký trénink u konce, vyhlížím neděli) se vyplatila. Celou trasu jsem zvládl bez zastávky a v cíli mi naměřili 1 hod. 53 min. a nějaké drobné. Na absolutního závodního zelenáče myslím docela slušný počinek.

K mému překvapení jsem se během celého výkonu cítil velice dobře a nikdy jsem nepocítil absolutně nepřekonatelnou potřebu zástavky, odpočinku či dokonce úplného vzdaní závodu. Prvních patnáct kilometrů jsem si až téměř polohlasem spokojeně pozpěvoval spolu s do ucha mi rapujícím Kanye Westem.

Menší krizi jsem si prožil až někdy kolem osmnáctého kilometru, kdy jsem již začínal celý běh opravdu pociťovat a ke všemu jsem měl drobné problémy plynoucí z nepřehledného značení tratě.

Protože už jsem se nemohl dočkat cíle a začal s nedočkavě odpočítávat každý další zdolaný kilometr avšak organizátoři se rozhodli, že již další vzdálenostní značky po osmnáctém kilometru nejsou zapotřebí . Nevědět jak daleko se od toho momentu nacházel můj vytoužený cíl mi pak ve stavu značného vyčerpání moc srandovní nepřišlo.

Nicméně, opakuji: Úkol úspěšně splněn, poctivá příprava se mi, tak jako většinou v životě, opět vyplatila. Trať 21,1 kilometru absolvována za jednu hodinu a padesát tři minut. Teď mě snad konečně začne to nudné běhání bavit!

Ujistěte se, že nepřijdete o žádný z našich budoucích článků a odebírejte náš blog přes RSS.

Posted in Osobní, Thajský život, Sport | 5 Comments »

Thajsko a já: Běžecký trénink u konce, vyhlížím neděli

Poslední dva dny mé půlmaratónové přípravy proběhly vesměs podle očekávání. Hrdě můžu oznámit, že plán na oba dny jsem s rezervami splnil a moje myšlenky se už tedy pomalu zaměřují na nedělní časný ranní start.

V konečné podobě tak můj tréninkový rozvrh dopadl takto:
Středa 31.10.: 9km
Čtvrtek 1.11.: 10km
Pátek 2.11.: 11,4km
Sobota 3.11.: 12km
Neděle 4.11.: 12km
Pondělí 5.11.: 10km
Úterý 6.11.: 10km
Středa 7.11.: 12 km (včera, 3 dny do startu = poslední den tréninku)

Celkem mám za posledních osm dní uběhnuto asi 86,4 kilometrů což vychází na průměr bezmála 11km denně.

Příští tři dny (dnes, zítra a sobota) budu věnovat odpočinku a šetření sil na neděli. Měl bych tak snad mít dostatek času napsat sem na blog První milión také o něčem jiném než o mém nekonečném thajském pobíhání .

Osobně jsem se svou běžeckou přípravou nadmíru spokojen, byla-li však tato dostačují ukáže až nedělní závod. Jdu do něj s jediným cílem: Nějak dokončit bez ohledu na umístění.

Dokážu-li urazit celou první polovinu nonstop a druhou pak s několika přestávkami tak, abych závod nemusel někde před koncem vyčerpán vzdát, budu to považovat za úspěch.

Nechcete přijít o novinky z úspěšného dosažení (či spektakulárního kolapsu) mého nejnovějšího sportovního cíle? Jednodušše se ujistěte, že odebíráte náš blog přes RSS.

Posted in Osobní, Thajský život, Sport | 4 Comments »

Thajsko a já: Běhání, běhání

K mým posledním výběhům jsem si začal nosit svůj nepostradatelný mp3 přehrávač jež mi tak dovoluje oddávat se mé běžecké “nevášni” do rytmu Kanye Westa o poznání snadněji. Začínám si opět uvědomovat, že čím jsou moje myšlenky během výkonu vzdálenější od sledování zdolávaných kilometrů, tím snadněji celý běžecký trénink dokážu absolvovat.

Také zde teď převládají, pro běh nesporně příznivější, nižší teploty s občasnými přeháňkami a takto zlepšená venkovní dýchatelnost se určitě musí nějak pozitivně odrážet na mých vźkonech. Sami se přesvědčte o intenzitě mojí přípravy objektivní řečí čísel:

Středa 31.10.: 9km
Čtvrtek 1.11.: 10km
Pátek 2.11.: 11,4km
Sobota 3.11.: 12km (osobní rekord ve vzdálenosti aneb 3 kompletní parkové okruhy!)
Neděle 4.11.: 12km (oproti očekávání jsem dokázal zopakovat sobotní “osobák”)
Pondělí 5.11.: 10km (říkám si, že to nemusím každý den úplně přehánět )

Jak už jsem uvedl v Uběhnete půlmaratón?, můj poslední trénink bude tři dny před závodem, tedy ve středu 7. listopadu. To znamená, že mi teď již zbývají pouhé dvě, plánuji desetikilometrové, tréninkové dávky.

Načteno vše dohromady, zatím jsem tedy za necelý týden odběhal, pro mě neuvěřitelných 64,4 km! A musím přiznat, že i moje vira v dokončení celého nedělního půlmaratónu tak doznala patřičného nárůstu. Takže už aby tu byla neděle!

Nechcete přijít o novinky z úspěšného dosažení (či spektakulárního kolapsu) mého nejnovějšího sportovního cíle? Jednodušše se ujistěte, že odebíráte náš blog přes RSS.

Posted in Osobní, Thajský život, Sport | No Comments »

Běžecké přípravy, blogové RSS počty a další víkendové úvahy

Přípravy na půlmaratón
Jak jsem tedy včera zmiňoval, naplánoval jsem si na pátek trénink o délce asi 11,4 kilometrů.

Jedna věc je však si takovou věc umínit a napsat tady o ní, věc druhá je to pak v praxi opravdu dokázat. Ukázalo se, že zamýšlená vzdálenost je v současnosti určitě mým běžeckým maximem. I když jsem celou naplánovanou trasu úspěšně dokončil, další prodlužování mých každodenních dávek zatím tedy určitě ještě neplánuji.

Můj zatímní tréninkový plán tedy v současnosti vypadá asi takto:

Středa 31.10.: ca 9,0km
Čtvrtek 1.11.: ca 10,0km
Pátek 2.11.: ca 11,4km
Suma sumárum tedy zatím přibližně 30,4 km.

Na dnešek plánuji mírné zkrácení a návrat na čtvrtečních deset kilometrů.

RSS počty blogu První milión
Je tomu hezkých pár neděl co jsem se naposledy kochal pohledem na počty našich každodenních RSS čtenářů jak měřeno servisem feedburner.com. Musím říci, že v počátcích se opravdu nebylo čím kochat, ovšem v posledních pár týdnech (v době kdy zde na Prvním miliónu publikujeme asi nejméně v naší krátké historii!) se naše pravidelná každodenní odběratelská obec pomalu rozrostla na počet kolem čtyř desítek.

I když pro jiné blogy může být čtyřicítka úsměvným počtem, já musím nadšeně konstatovat, že pro nás je toto číslo v současné době více než uspokojující. Co více – poroste-li počet RSS odběratelstva podle trendu posledních pár týdnů můžeme se velmi brzo těšit na překonání magického milníku padesáti RSS odběratelů denně.

Všem kdo jste si nás do svých RSS čteček zahrnuli bychom tímto rádi poděkovali za přízeň a Vy kdo jste tak ještě neučinili můžete to udělat právě teď: Odběr přes RSS.

Nové téma
V posledních týdnech proběhla webem jakási modní vlna nových designů. Vše začalo asi začalo novým designem na Probloggerovi, přes Johna Chow a Shoemoneyho k Tyleru Cruzovi a řadě dalších více či méně významných internetových blogů (z našich luhů a hajů jmenujme pěknou úpravu vzhledu na Embuck.com).

V rámci držení se trendu se i my pomalu začínáme porozhlížet po čerstvém WordPress tématu ve snaze trochu oživit a dále zpestřit náš stávající design. Neděste se proto, když Vás při některé z Vašich nadcházejících návštěv uvítá náš blog v novém či přechodně testovaném hávu.

Dvojjazyčné publikování?
Jako jeden z dalších nápadů na rozšíření naší čtenářské obce a (co si budeme namlouvat) řádné otestování vydělečného potenciálu tohoto blogu, nám již párkrát přišlo na mysl zkusit zde publikovat nové (či “přepublikovat” nějaké starší a úspěšnější) příspěvky také v angličtině.

I když by dvojjazyčná publikace logicky minimálně zdvojnásobila pracovní i administrativní náročnost tohoto blogu, potenciální zvýšení počtu návštěvníku dosahem na “nečeskoslovenskou” veřejnost by mohlo zajistit signifikantní nárůst “internetové viditelnosti” či dosahu tohoto webu.

V každém případě oceníme také názory našich stávajících čtenářů na všechny potenciální změny (a čehokoliv co s naším blogem První milión souvisí) ať už přímo v komentářích nebo emailem.

Posted in Názory, Blogování, Osobní, Thajský život, Sport | 4 Comments »

Thajsko a já: Uběhnete půlmaratón?

Kdo mě neznáte asi nevíte, že běhání jako takové jsem vždycky vyloženě…NEMĚL RÁD ovšem účast v jakékoliv sportovní aktivitě (byť třeba běh nějak okrajově zahrnuvší) mi nikdy nebyla cizí. Protože ovšem život na thajském “skorovenkově” zas tolik variací sportovního vyžití jednotlivci nenabízí, fakta, že prostý běh se dá provozovat kdekoliv a kdykoliv spolu s jednoduchou dostupností zdejšího pěkného okruhu převážily moji totální nelásku k tomuto sportu.

Jak jsem zde na blogu První milión již v mých Bězích v parku popisoval, téměř každé odpoledne si tedy sbalím svých pár kousků ovoce a zamířím do zdejšího, lokálními běhavci oblíbeného UNESCO parku. Většina památek se tam totiž nachází na asi čtyřkilometrovém vyhlídkovém okruhu, jež nám tu tedy slouží jako, řekněme středně náročná, běžecká trasa.

Po počátečních větších či menších útrapách jsem se pomalu dopracoval na úroveň, kdy (za příznivé hvězdné konstelace) již dokážu absolvovat celý okruh mírným tempem dvakrát v čase asi něco přes třicet minut. To tedy znamená, že trasu kolem osmi kilometrů bych snad mohl jaksi zvládnout, ovšem půlmaratón to máme nějakých 21 kilometrů, že? Nebo-li pět a čtvrt kolečka mé parkové tratě.

Proč se pokoušet?
Dal jsem si tedy absolvování nadcházejícího závodu (pro mě určitě nesoutěžně) za jakýsi menší osobní cíl: Rád bych si prostě dokázal, že na to prostě mám . Protože jsem nikdy v životě asi v jednom kuse neuběhl více než zdejších osm a něco kilometrů, dokázal-li bych NĚJAK dokončit (rozuměj nevzdat) tento půlmaratón byl by to asi jeden z mých největších životních sportovních úspěchů a určitě i zdroj jistého zadostiučinění. A navíc mi cesta k dosažení tohoto cíle také poskytne další motivaci k sportovnímu sebe-zlepšení se a ještě dodá patřičný vzrušující element do každodenní životní rutiny.

K detailům závodu
Jak jsem tedy uvedl, akce je plánována na neděli 11. listopadu a start půlmaratónu je načasován na šestou hodinu ranní. Den konání je neděle, protože pro mnoho průměrných Thajců je toto stále jediným volným dnem v týdnu; a brzy ráno kvůli příznivějším (chladnějším) teplotním podmínkám.

Pár tipů jež se mi taká dostalo od jednoho z mých zdejších britských přátel a zkušenějších běžců:

• z důvodu úspory sil a energie je prý dobré přestat trénovat asi tři dny před dnem konání běhu
• je dobré se ráno ve dne závodu posnídat přibližně 2-3 hodiny před startem (tzn. pro tuto akci vstávat snad někdy kolem třetí ráno!!) jídlo s vysokým obsahem uhlohydrátů a energie, tak aby již byla snídaně v době “výkonu” dostatečně strávena (myslím, že moje osvědčené vločky s nastrouhanou čokoládou by měly tento trik zvládnout)
• menší “odpočinek” přechodem do chůze či úplným zastavením (nejen) u občerstvovací stanice není prý během závodu žádnou ostudou, naopak je třeba mít na paměti, že toto je hlavně závod pro radost a množství lidí se účastní jen pro “společenskou” hodnotu celé akce

Takže se vším výše uvedeným na paměti si říkám, že dokážu-li nějak zkombinovat moje natrénované osmikilometrové úseky s menšími přestávkami během tohoto závodu, teoreticky bych měl mít dobrou šanci těch obávaných 21 kilometrů dokončit před tím, než bude celá trať závodu v devět ráno znovuotevřena veřejné dopravě .

Moje příprava
Do závodu mi tedy i s dneškem zbývá šest dní tréninku (poslední trénink ve středu 7. listopadu, tři dny před startem). Protože jsem se o závodu dozvěděl (a začal nějak vážněji prodlužovat své běhy) předevčírem, zatím mám tedy natrénováno následující:

Středa 31.10.: 2 okruhy a asi 1 km => 9.0km
Čtvrtek 1.11.: 2 okruhy + třetí k milníku 1 km a zpět => 10.0km
Pátek (dnes): Plánuji opět 2 okruhy a třetí až k milníku 1.7km a zpět což by mělo být dohromady asi 11.4km

V dalších mých příspěvcích teď tedy můžete také očekávat nové zprávy z mé půlmaratonové přípravy spolu s popisem úspěchů a kolapsů z plnění mého tréninkového plánu.

Tak co myslíte dokážu ten závod vůbec dokončit? A jak jste na tom s Vašimi běžeckými limity Vy? Či snad máte pro mě, závodníka-nováčka, nějaké pomocné tipy? Dejte mi vědět do komentářů!

Nechcete přijít o novinky z úspěšného dosažení (či spektakulárního kolapsu) mého nejnovějšího sportovního cíle? Jednodušše se ujistěte, že odebíráte náš blog přes RSS.

Posted in Jiné, Osobní, Thajský život | No Comments »

Thajsko a já: Vízum v pase…konečně!

A tak, jak jsem zde již včera avizoval, dnes jsem si zde v Sydney došel pro to vytoužené jednoroční thajské vízum.

Celá procedura opět nezabrala více než asi 5 minut vyplněných předáním a mým stvrzením tohoto podpisem. Žádné drama.

Takže poznámka pro mé (a možná i Vaše) další thajské vízové potřeby překračující rámec nejjednodušších turistických povolení: Žádost o vízum nejlépe provádět na jakémkoliv konzulárním zastoupení Thajska v zahraničí, nikoliv přímo v Thajsku.

Sopranos na Kings Cross
A ještě si tu nemůžu neodpustit ukázat na co jsem narazil při posledních procházkách po Sydney: BadaBing Bar! Fanoušci jednoho z nejúspěšnějších US seriálů jistě ocení, a Vám kdož nevíte o co se přesně jedná vřele doporučuji shlédnout aspoň pár epizod mafiánského The Sopranos.

Toto je tedy další z příkladů “fiktivního televizního produktu” jež to dotáhl z obrazovky do reality. Jako další příklady si teď v rychlosti si ještě vybavuji Bubba Gump restauraci (z Forrest Gump) jež byla čas od času k zahlédnutí v pozadí televizních přenosů z newyorkského Times Square a také nedávná akce amerického řetězce Seven Eleven se zaváděním produktů ze Simpsonů (u příležitosti Simpsons Movie).

Vybavujete se Vám nějaký další příklad?

Ujistěte se, že nepřijdete o žádný z našich budoucích článků a odebírejte náš blog přes RSS.

Posted in Názory, Osobní, Thajský život, Cestování | 2 Comments »

Thajsko a já: Další “obchodní cesta” do Sydney

Uplynulo dalších šest měsíců od mého posledního australského dobrodružství a já jsem opět na tak říkajíc pracovní návštěvě Sydney . Hlavní důvody pro tuto cestu jsou dva: dořešení mého daňového přiznání za loňský rok a obnova jednoročního víza do Thajska na zdejším thajském konzulátu.

V Sydney mě tedy ve středu ráno zdejšího času přivítalo velice příjemné jarní počasí což je, porovnám-li se současnými thajskými monzunovými dešti, celkem vítaná změna. První dny zde tedy sice trávím postupným aklimatizováním se, ale také jsem již nelenil a podal tu na thajském konzulátu onu žádost o další roční vízum.

A nedá mi to neporovnat jednání zdejších thajských konzulárních úředníků s jednáním byrokratů stejné úrovně přímo v Thajsku. Zatímco v Thajsku se při jednání s imigračními úřady ve valné většině setkávám s úřednickou arogancí, neflexibilnosti až hraničící se záměrnou snahou o nevyhovění jakéhokoliv požadavku, “pozápadnění” úředníci zdejšího konzulátu jsou ochota sama.

Ve své podstatě mi tedy celý proces žádosti o jednoroční vízum kategorie O zde na konzulátu zabral asi 10 minut. Žádné fronty, žádné doplňkové požadavky, podezíravé pohledy a testující nádavkové otázky. Pouze prosté předání vyplněného formuláře se třemi dalšími předepsanými dokumenty, zaplaceni poplatku a přátelské připomenutí mi, abych si pro vízum nezapomněl za dva dny přijít.

Co dodat? Jenom jsem se zkrátka utvrdil v názoru, že při takovýchto zprostředkovaných jednáních s thajskou vládou víc než jindy velice záleží na tom, jak si ten který byrokrat právě umane s existujícími zákony zacházet. Zatímco přímo v Thajsku se většinou úředník, z asi pochopitelných ekonomických důvodů, snaží z přidělené pozice na sociálním žebříčku vytěžit pro sobe co možná nejvíce, jeho lépe odměňovaný soukmenovec na zahraničním postu (a v zemi s daleko nižší úrovní zkorumpovanosti) nemá k podobnému chování důvod. A i kdyby snad měl, v plnohodnotně fungující australské demokracii již dávno existuji prostředky, jimiž se může každý jedinec podobnému zacházení legálně bránit.

O podobných “spotřebitelských ochranných bariérách” si však může průměrný obyvatel Thajska nechat leda tak zdát nucen dál kráčet životem vydán na pospas vrtochům náladové thajské sebranky úřednické .

Podle me je výše uvedené jedním z jasných důvodu, proč se Thajsko stále ještě řadí mezi země jež někdy, trochu opovržlivě, všichni nazývají “rozvojovými” (čti zaostalými).

A tak se ptám: Jak dlouho takový vývoj trvá? Kolik let je potřeba k tomu, aby se z podobné rozvojové země konečně stala země rozvinutá? Je to vůbec někdy možné?

Ujistěte se, že nepřijdete o žádný z našich budoucích článků a odebírejte náš blog přes RSS.

Posted in Názory, Osobní, Thajský život, Cestování | 2 Comments »

Thajsko a já: Další cesta za vízem

Tak tři měsíce od mého prvního “visa run“ uplynuly jako voda a předevčírem jsem byl nucen si opět poněkud přivstat, sednout do auta a kolem půl sedmé ranní ujíždět směrem na thajsko/myanmarský hraniční přechod Mae Sot / Myawaddy. Důvod? Další prodloužení mého thajského víza. Oproti mé předchozí, vesměs příjemné, zkušenosti s prodlužováním víza tamtéž byl tentokráte celý proces poněkud méně veselý.

Krátce po příjezdu na celnici jsem si uvědomil, že onen “příjemný celník” z minula má dnes nejspíš bohužel volno a že se mé záležitosti ujala o poznání méně přívětivá osoba ženského pohlaví. Tato také nemarnila času a ihned mi oznámila, že já jako osoba držící český pas již teď nemám na další třicetidenní prodloužení nárok a dále pochybným tónem pokračovala, že jestli sebou mám všechny potřebné dokumenty, vše čeho mohu dnes dosáhnout je prodloužení pobytu o pouhých patnáct dní, tedy do 18. září.

Protože jsem s minimálně měsíčním prodloužením dosti počítal a zamluvil jsem si v závislosti na něm letenku na 28. září letenku do Sydney, touto zprávou jsem opravdu nadšený nebyl. Ovsem jak je obvyklé v bojích s thajskou byrokracií, žádná diskuze o rozhodnutí v daném momentě prostě neexistuje.

Jak už jsem tu asi zmiňoval, v kličkách a smyčkách zdejších vízových regulí se vyzná jen málokterý jedinec mezi něž já bohužel ještě nepatřím. Já spíše zdejší zákonodárce podezřívám ze záměrného vytváření pravidel tak, aby byly cizincům co možná nejméně srozumitelné a tito pak byli nuceni platit nekonečné pokuty či penále za jejich časté, z nesrozumitelnosti pramenící, nedodržování.

Pro Vaši představu: Celý (nejen) vízový systém zde je natolik spletitý, že se Vám pravidelně dostává rozdílných i úplně protichůdných informací a to přímo od té které pobočky imigračního úřadu. Nemusím tedy asi dále zdůrazňovat, že zdárné dokonání Vaší záležitosti většinou záleží jak se zalíbíte úředníkovi se kterým jednáte, jeho patřičném citovém rozpoložení, náladě a podobně. Jistě vidíte, že toto je velice úrodné prostředí téměř pobízející k nekalým praktikám a snahám o obcházení zákonů.

Ale konec nářkům . Sám jsem si tuto zemi jako svůj dočasný domov vybral a proto se s takovými nástrahami každodenního života zde prostě musím snažit vypořádat stejně tak, jako každý druhý cizinec zde pobývající. Někdy zkrátka nezbývá než, tak jako dělají všichni ostatní zde pobývající “farangové” při setkání s nějakým pro nás nepochopitelným zdejším jevem, pokrčit rameny a prohlásit: “TITS” neboli “This is Thailand”.

Zpět k mému vízu. Nakonec vše tedy dopadlo tak, jak předepsáno zdejší byrokracií: Bylo mi přiděleno patnáctidenní turistické vízum do 18. září a já si teď tedy musím urychleně přebookovat již zamluvenou letenku. Menší škrt přes rozpočet, ale aspoň se tu nenudíme co říkáte?

Posted in Názory, Osobní, Thajský život | 1 Comment »

Thajsko a já: Pátráme po českých výrobcích

Při mých cestách obchody ať už zde v Thajsku či předtím v Austrálii vždycky tak trochu hledám, nenajdu-li tu či onde v regálu nějaký ze známých českých produktů. Bohužel musím říct, že existují-li tam vůbec, jsou naše výrobky ve světě (nebo alespoň v mnou procestovaných krajích) velice těžko k nalezení.

Není mi úplně jasné, čím to je, ale například v průměrném australském supermarketu najdete kromě velkého množství zboží z lokální a asijské produkce také značný počet výrobků a potravin ze zemí jako Polsko, Chorvatsko, Slovinsko, Srbsko a podobných, s Českem či Slovenskem snad srovnatelných ekonomiky.

Buď je to tím, že naše, zejména potravinové produkty, nejsou ve světě zdaleka tolik populární jako třeba potraviny italské nebo neschopností českých producentů proniknout na takové odlehlé trhy.

Myslím také, že co se potravin týče, problém určitě nebude v kvalitě, ale spíš v zájmu kupujících. Zatímco se menšiny polského, bulharského, srbského ci chorvatského původu hrdě v Austrálii hlásí ke své identitě a skrze své nákupní košíky se dožaduje přílivu patřičných potravinových produktů, menší česká a slovenská komunita se jaksi rychleji přizpůsobí okolí a nakupuje podobně tak jako každý druhý průměrný Australan.

Za svůj šestiletý pobyt v Austrálii jsem tedy při každodenním nakupování narazil snad pouze na tři ze známých českých produktů: křišťál z Bohemia Crystal, pneumatiky z Barumu a samozřejmě pivo Pilsner Urquell. Ať teď pátrám v paměti sebevíc další se mi opravdu nevybavují. Dokonce ani naše škodovky se snad do Austrálie nevyvážejí (k sousedům na Nový Zéland ano) anebo, jak se mi kdysi kdosi snažil vysvětlit, se tam prodávají ovšem s emblémem VW. Nevím, toto jsem si neměl šanci nějak podrobně ověřit. V podstatě však říkám, že i tak je toto je pro nás celkem nepříznivá statistika.

A teď k Thajsku. Asi namítnete, že české (tedy dražší) produkty tu možná půjdou hůře na odbyt než produkty zdejší a nejspíš to bude pravda. Nicméně za svých asi deset měsíců tady jsem již narazil na boty Baťa (obchody s tímto artiklem jsou zde velice běžné), české škodovky i se starým známým okřídleným šípem na kapotě, česky křišťál Bohemia Crystal a opět pneumatiky z Barumky.

Barum pneumatik jsem si snad ani nemohl nevšimnout – leták s velkou slevovou akci “Midyear Sale” (“Středoroční výprodej” ?) mi tu byl “vnabídnut” do rukou při našem posledním nákupu ve zdejším Tescu.

Jak vidíte nejlevnější model Brillantis je tu k mání za něco přes 1.000,- bahtů, což je myslím srovnatelné s cenami v Česku.

Každé spatření nějakého “našeho výrobku” tak daleko od domova mi vždy pozvedne náladu a ja samozřejmě nezapomenu všechny v mém okolí na takový produkt přiměřeně upozornit . Nevěřili byste, jak to pomáhá s vysvětlováním z jakéže malé země to vlastně pocházím a co tam také dokážeme kvalitního vyprodukovat. Takže všem českým a slovenským výrobcům: Jen houšť a vetší kapky!

Posted in Názory, Osobní, Thajský život | 8 Comments »

Thajsko a já: Zbělovací krém?

Jestliže potřebujete aspoň jeden jasný důkaz, že většina lidí na světe asi opravdu nikdy nebude být úplně spokojena, možná pro Vás něco mám. Můj příklad, o kterém bych se tu teď rád na našem blogu První milión rozepsal se týká problematiky letité snad stejně jako celá moderní civilizace: barvy kůže.

Co kontinent to barva
Pojmu-li to trochu ze široka, tradiční a zažitý světový stereotyp říká, že co se barvy pleti obyvatelstva týče, Evropa je bílá, Afrika je černá a Asie je žlutá. Jistě, všude existují výjimky jejichž diskuze je mimo podstatu tohoto článku, ovšem v obecné rovině tato zjednodušená ovšem v podstatě pravdivá myšlenka, platí.

V případě Asie je obecně převládající známý fenomén o barvě kůže asi zavádějící ze všech nejvíce. Schválně si pozorně prohlédněte prvního Asiata, na kterého v budoucnu narazíte. I když se bude jednat o jedince řekněme z Číny či Vietnamu, určitě zjistíte, že odstín jeho pleti by se spíše dal definovat (beze snahy o jakýkoliv rasový podtext) jako světle hnědý či snědý, neboli, ještě jednodušeji, jako barva opálení se kterým jste se sami vrátili z Vaší loňské dovolené v Chorvatsku .

A vůbec už nemluvím o “žlutosti” té “zanedbatelné” části Asie, jež se tuším říká Indický subkontinent a zahrnuje něco kolem jedné pětiny celosvětové populace. Neboli ukažte mi “žlutého” obyvatele Indie, Bangladéše, Pakistánu, Srí Lanky a ja Vám ukážu člověka, který z té části světa zajisté nepochází.

Thajský přístup
Co má tedy tato sáhodlouhá předmluva společného s mým pobytem v Thajsku? Pro většinu Thajců (a myslím i dost dalších Asijských národu) zejména toho něžnějšího pohlaví, je jejich přirozená, já říkám že “snědá”, barva kůže takříkajíc vzhledovým nedostatkem.

Tak jako v Evropě je značná část obyvatelstva ochotna strávit nekonečné hodiny v soláriích, tónovacích studiích či utrácet tisíce za všemožné kosmetické výrobky a dovolené za účelem dosažení vytouženého “bronzu”, lidé zde jsou naopak ochotni zacházet do extrému jen proto, aby se toho samého jim přirozeného “bronzu” zbavili.

Bílý či světlý odstín kůže je tu považován za známku prosperity dle logiky, že kdo si může dovolit trávit většinu času v uzavřených prostorách chráněných před všudepřítomnými žhnoucími slunečními paprsky, je jistě vlastníkem prosperujícího rodinného obchodu nebo aspoň velmi dobře placenou kancelářskou pracovní sílou. Naopak zdejší obyvatelé s tmavějším odstínem kůže, podle té samé logiky, pochází nejspíše z řad chudých zemědělců trávících nekonečné hodiny nevýnosnou prací v polích slunečním paprskům napospas.

Nemusím tedy asi dále zdůrazňovat, že tu proto existuje poměrně bujarý a lukrativní trh se všemožnými trvale populárními kosmetickými výrobky pyšnícími se dovětkem “zbělující” (“whitening”). Asi tedy rozumíte, že zdejšími lidmi je opalování absolutně ignorovanou až nežádoucí dovolenkovou disciplinou a za sebe mohu zodpovědně říct, že jsem dodnes ještě nepoznal Thajce, jež by rád a s chutí trávil na slunci byť jen o vteřinu déle než je absolutně nutné.

Musi-li již průměrný Thajec trávit delší čas na slunci, nikdy tomu tak neučiní bez patřičného celotělového zahalení. Ano i v nejžhavějších dnech se tu ulici běžně setkáte s lidmi jež slunci nevystaví ani centimetr odhalené kůže.

Nejzářnějším příkladem tohoto jsou zdejší zaměstnanci úklidových čet, zahradníci, zedníci, silničáři a všech ostatních “ne-kancelářských” povolání. Všichni tito pracuji v dlouhých mikinách, kalhotách, rukavicích, slaměných kloboucích či celoobličejových kuklách! K tomuto však musím zmínit, že výše uvedení tak prý nečiní pouze ze “vzhledových” důvodů. Bylo mi řečeno, že díky celotělovému zahalení jsou dlouhodinové pobyty na žhnoucím slunci o poznání snesitelnější. Rád uvěřím zkušenějším neboť praxí si to ověřovat v nejbližší době opravdu nemíním. Možná je to argument ze stejného soudku jako ten o letním osvěžování se pitím teplého čaje.

A u nás?
I když se tedy uvedená spojitost mezi odstínem kůže a penězi může zdát našinci k smíchu, zamyslíte-li se, možná podobnou teorii o v opačném sledu, pěstujeme i u nás. Anebo není snad čerstvě získaný bronz tak trošku předpokladem návratu z nějaké, možná spíše nákladné dovolené u moře?

Je mi samozřejmě jasné, že zájezdy za sluncem jsou dnes již cenově dostupné nejen těm “horním pár tisícům”, avšak určitě i dnes budí opálená pleť normálně “bílého” člověka ve většině z nás automatickou domněnku o jedincově možné finanční prosperitě. Domněnku o tolik nutkavější, vystavuje-li dotyčný svůj bronz na odiv v měsících jako Leden ci Únor . Anebo mi zkuste vysvětlit, proč tolik evropských dovolenkářů tráví notnou část svých (nejen) přímořských pobytů “chytáním bronzu”? Že je opalování zdravé přece dnes už snad nikdo nevěří.

Vědí lidé co vlastně chtějí?
Takže tedy zpět k mé poněkud filozofičtější myšlence z počátku článku. Jak to vidím já tak sousedova tráva je vždycky zelenější než ta naše neboli lidé v žádném koutě světa už z principu prostě nemohou dosáhnout spokojenosti s tím co mají. Podobná nespokojenost často vede k pozitivním výsledkům v případech, kdy je použita jako motivace ke změně k lepšímu, jindy však vyprodukuje až zamyšleníhodné lidské reakce. Snahu bílých být “bronzovými” a ”bronzových” být bílými řadím bezpochyby k těm zamyšleníhodným.

Nenechte si ujít žádný z dalších zajímavých článků na to tomto blogu a začněte jej odebírat přes RSS.

Posted in Názory, Thajský život, Cestování | 3 Comments »

Thajsko a já: Pobyt úspěšně prodloužen

Jak jsem uvedl v mém předchozím článku Thajsko a já: Cesta za vízem, v rámci legálního prodloužení mého pobytu zde jsem nedávno podnikl cestu na thajsko-barmskou hranici do odsud asi osmdesát kilometrů vzdáleného hraničního bodu Mae Sot / Myawaddy. Nebudu Vás dlouho napínat, cesta se zdařila a já jsem pyšným majitelem čerstvého razítka opravňujícího mě zde pobývat další tři měsíce.

Cesta do Mae Sot vede přes poměrně kopcovitou oblast, která je údajně jednou z nejfrekventovanějších pašeráckých stezek v této oblasti Zlatého trojúhelníku (Golden Triangle). Časté křivolaké a velmi strmá stoupání a sestupy nám proto časově celý cestovatelský zážitek dosti prodloužily.

Na thajskou stranu hranice, počátek mostu Thajsko-Barmského přátelství jsem tedy dorazil někdy kolem poledního. K mému překvapení jsem tam byl jediným “farangem” (označení pro cizince v Thajsku) proto jsem samozřejmě, jako tak často tady, neměl šanci uniknout pozornosti místních.

Ti mě tedy velice mile navedli k příslušnému okénku na thajské celnici, kde mi velice příjemný celník, znalý celé této “běh pro vízum” cizinecké problematiky, vysvětlil jak se věci mají. Žádná věda: na thajské straně dostanu razítko o výjezdu z Thajska, které mi při návratu zpět nahradí razítko nové, opravňující mě k pobytu další tři měsíce.

Na barmské straně mi ještě doporučil podívat se po tamních suvenýrech ze sandalového dřeva, určitě nekupovat žádné drogy (to mi nemusel ani trochu připomínat) a popřál šťastnou cestu. Byl jsem celkem zaskočen celníkovou přívětivostí, proto že ze zkušeností s celníky na thajských letištích jsem znal jen jejich přísné a podezíravé pohledy na nepřívětivých obličejích, na nichž pro úsměv nikdy nebylo místo.

S podobnými myšlenkami jsem si to rázoval přes most v území nikoho mezi thajskou a barmskou celnicí. Po pár krocích mě ucházející angličtinou oslovil místní “průvodce”, který, jak říkal, již několik let seznamuje a provádí přijíždějící cizince po přilehlých barmských končinách. Dokonce mi ještě říkal, že již jeho dědeček sloužil v minulosti zde pobývající britské armádě jako překladatel během některého z četných konfliktů v tomto regionu. Nevím jestli si jen vymýšlel, aby na mě nějak zapůsobil, ale neměl jsem důvod mu nevěřit.

Společně jsme přešli hraniční most a na barmské celnici, kde jsem byl opět jediným bílým cizincem a tudíž atrakcí pro všechny sloužící celníky, jednoprstovou metodou naklovali informace z mého pasu do jejich počítače.

Nechápavé pohledy při zjištění, že jsem z “cheque republic” se mi myslím povedlo celkem úspěšně z jejich tváří vymazat několikerým opakováním v pigin angličtině: “Czech republic, football, Pavel Nedved, Juventus you know?” Na což jeden z celníků asi po půlminutě reagoval: “Oh yea cheque republic, Poborky” a mě bylo jasné, že už si rozumíme. Lidi zde v Thajsku a okolí zbožňují fotbal! Jak mi pak bylo vysvětleno, můj český pas je zde exotikou, protože návštěvníci z Česka sem do malého provinčního Myawaddy zas tak často (jestli vůbec) nezavítají.

Poté jsem ještě musel zaplatit asi 500,- thajských bahtů za jednodenní barmské povolení k pobytu a nechat jim tam na celnici, proti potvrzení na cáru bílého papíru s razítkem, až do mého návratu svůj pas! To se mi samozřejmě ani trochu nelíbilo, ale jak mě i můj průvodce ujistil, toto je zde normální procedura. Údajně se nemám ničeho obávat, celníci jakožto státní zaměstnanci by prý se mnou či mým pasem nijak nelegálně nikdy nezacházeli. Na to jsem si jen potichu myslel své, ovšem na vybranou jsem neměl.

V doprovodu tohoto průvodce (jeho jméno jsem si nedokázal zapamatovat) jsem pak strávil můj celý, asi dvouhodinový pobyt v Barmě. Vlastně mi také vysvětlil, že snad roku 1989 po přechodu ze socialistického režimu do jakési unie nezávislých provincií byla Barma přejmenována na Myanmar.

Takže tedy v Myawaddy, což je hraniční městečko na myanmarské straně hranice, jsem strávil asi dvě hodiny procházením místních obchodů se suvenýry, zašli jsme na barmskou kávu do zdejší kavárny (jedno kafe stojí 10 bahtů, pije se s limetkou a chutná spíš jako čaj) a šlo se zpátky na celnici.

Celníci si mě tam stále ještě pamatovali a k mé velké úlevě bez komplikací také vrátili příslušně orazítkovaný pas. Po přechodu mostu zpět do Thajska jsem jen vyplnil příslušný vstupního formulář a bez dalších komplikací také ve finále obdržel to poslední a nejdůležitější razítko, kvůli němuž jsem celou tuto cestu vlastně podnikal. Takže úkol splněn, pobyt úspěšně prodloužen o další tři měsíce, hurá!

Nenechte si ujít žádný článek či komentář na našem blogu! Začněte nás odebírat přes RSS.

Posted in Osobní, Thajský život, Cestování | 3 Comments »

Thajsko a já: Cesta za vízem

Pomalu se začínám připravovat na můj, jak se tu mezi cizinci dlouhodoběji pobývajícími v Thajsku říká, “běh pro vízum” (visa run). V podstatě nejde o nic jiného než, před vypršením mého stávajícího víza, někde na otočku překročit thajské hranice a při návratu zpět si nechat vystavit nové, tříměsíční povolení k pobytu v Thajsku.

Pravidelné praktikovaní takovýchto “běhů” je víceméně rutinní záležitostí, dokonce zde existují celé cestovní kanceláře (např. Visa Run Services) pravidelně tyto “visa run” zájezdy, pro nesčetné zástupy zde pobývajících cizinců, organizují. Protože zajištění dlouhodobého (ca přes 3 měsíce) víza k legálnímu pobytu v Thajsku obnáší překonání značných byrokratických obstrukcí s nezaručeným výsledkem, netřeba podotýkat, že jistota v podobě “běhu pro vízum” přiláká početnou klientelu.

V praxi to vypadá asi tak, že si milý “farang” (thajské slovo označující všechny bílé cizince, kterým se již dnes zde žijící cizinci v zájmu konverzační jednoduchosti také sami označují) před vypršením platnosti svého víza vyhledá v novinách inzerát provozovatele podobných zájezdů. Tyto zájezdy jsou naprosto legální aktivitou a proto jsou lehce k nalezeni snad v každé inzertní sekci zde vydávaného, anglicky psaného, tisku (např. můj favorit Bangkok Post)

Podle svých finančních možností a dalších osobních preferencí si pak každý jednoduše vybere přes kterou thajskou hranici se hodlá vydat. Ceny zájezdů odjíždějících z Bangkoku se pohybují zhruba kolem 1.500,- až 2.000,- bahtů v závislosti na luxusnosti vybrané dopravy a vzdálenosti vybraného hraničního přechodu. Odjezdy jsou většinou v brzkých ranních hodinách (kolem páté až sedmé ráno) a návraty zpět do Bangkoku (opět podle vybrané destinace) v pozdních odpoledních či časných nočních hodinách.

Jako nejpopulárnější přechody pro tyto cesty jsou jmenovány kambodžské Aranyaprathet, Pong Nam Ron a Pailin, barmské Mae Sot a Victoria Point a malajský Butterworth. Jak jsem uvedl výše, vše záleží na osobní preferenci, Vaší thajské lokaci, časové náročnosti a peněz, které jste ochotni zaplatit.

Protože my bydlíme v Kamphaeng Phet, který se nachází v severovýchodní časti Thajska, mojí volbou bude již zmíněný, asi osmdesát kilometrů odsud vzdálený Mae Sot na hranicích s Barmou. Protože jsem ještě samozřejmě nikdy v Barmě (někdo tuto zemi nazývá Myanmar) nebyl, celkem se na tuto, jaksi dobrodružnou, cestu těším. Tím více, že povede přes údajně notoricky známé, náhorní pašerácké teritorium v sousední provincii Tak.

Na cestu se tedy vydáme osmého června v časných ranních hodinách, tak abychom na hranice dorazili až po půl sedmé ráno, kdy tento přechod údajně otevírá. Samozřejmě také plánuji vzít sebou můj osvědčený příruční digitál Nikon, abych tady na našem blogu První milión měl co ukázat. Dneska je sobota takže ještě se šestkrát vyspím a jedem

Nenechte si ujít žádný článek či komentář na našem blogu! Začněte nás odebírat přes RSS.

Posted in Osobní, Thajský život, Cestování | No Comments »

Motocykly Honda na thajském trhu – díl 4.

Mírně tady na blogu asi zanedbávám novinky z našeho osobního života zde v Thajsku. I když si nemyslím, že tyto zaujmou tolik čtenářů jako například Jak vytvořit úspěšný blog , přeci jen náš První milión byl vytvořen také jako osobní blog k zaznamenávání našich vybraných životních příběhů.

Jak možná již víte z mých předešlých článků, rodina mojí manželky Kae zde vlastní dealerství motocyklů Honda, ve kterém oba v současné době působíme (Kae aktivně já spiš, díky existující jazykové bariéře, jen do počtu ).

Před pár měsíci jsem tu také v mých článcích Motocykly Honda na thajském trhu – díl 1., díl 2. a díl 3. představil některé z “vlajkových lodí” našeho sortimentu. Dnes bych tu tedy opět rád zveřejnil pár dalších fotek, tentokrát z nedávného oficiálního přestavení modelu Honda X 125 široké veřejnosti.

Asi tušíte, že oficiální dealer víceméně jakéhokoliv produktu či značky okamžitě jaksi patří do “rodiny” k ostatním dealerům stejného výrobce. Naše “rodina Honda” všech thajských prodejců byla tedy koncem dubna pozvána do prezentačních prostor bangkokského výstaviště (pro znalce Muang Thong Thani).

Zde byla, za velké slávy a v přítomnosti zdejších TV stanic, populárních moderátorů, bavičů a jedné ze zde populárních chlapeckých pop kapel, představen model Honda X 125. Tento model vychází z existujícího typu Honda 125 R a bude na trh uveden v barvách bílá, modrá a červená (nejen pánové jistě ocení vylepšení estetického dojmu celé presentace všudypřítomnými hosteskami ).

Honda X 125 bílá barva

Honda X 125 modrá barva

Honda X 125 červená barva

Kromě ne až tolik unikátního designu nového motocyklu mě spíše zaujaly studie a upravené verze již zavedených Honda modelů. Posuďte sami:
Honda Carrera (modifikace modelu Honda Click)

Honda 53 (další modifikace modelu Honda Click)

Honda C&C (do třetice modifikace modelu Honda Click)

Honda Play St Sport (modifikace modelu Honda Click Play)

Honda AT maxi scooter concept

a na závěr můj osobní favorit Honda Hornet 600 2007

Jak vidíte, thajský motocyklový trh žije a má zdejším motocyklistům, pravda spíše těm movitějším, co nabídnout. Nevím přesně jaká je situace na tomto poli v Česku, ale věřím, že určitě moc nezaostáváme.

Který motocykl (mínus hosteska ) byste si vybrali Vy?

Nenechte si ujít žádný článek či komentář na našem blogu! Začněte nás odebírat přes RSS.

Posted in Osobní, Thajský život | 3 Comments »

Plánovaná návštěva Sydney: Zamyšlení na závěr

Od příletu do Sydney až po můj návrat zpět do Bangkoku fungovalo vše tak jak to bylo naplánováno. Víceméně nudně a nezáživně, ale já si říkám: “Díky Bohu”. Na další podobné dobrodružství jako jsem zažil při odletu z Bangkoku si teď rád na chvíli nechám zajít chuť.

Sám jsem byl zvědav, jak na mě Austrálie bude po více než půl roce působit. Přece jen kontrast vůči Thajsku je to veliký. Kupodivu však mé pocity byly víceméně stejné jako kdybych ani nikdy neodjel. Žádné velké emoce, stýskání či litování. Naopak, přibližně po půl dni pobytu na mě padl známé pocity nudnosti a nezáživnosti, tolik familiární z mých posledních pár let před naším odstěhováním. Jaký to rozdíl proti pulsujícímu a nikdy nespícímu Bangkoku, kde má člověk obavu zamhouřit oči, aby mu náhodou někde něco neuniklo.

Ovšem pozor! Netvrdím, že v Sydney není nic k vidění. Sydney je nádherné město, určitě jedno z nejhezčích na světě se skvělými turistickými atrakcemi a pamětihodnostmi. Přece jen kdo by rád neviděl slavný Harbour Bridge nebo Opera House že? Doplňte k tomu ještě nepopíratelně nejkrásnější pláže světa s nádherným oceánem a vyjde Vám perfektní dovolenková destinace.

Rozhodnete-li se však v Sydney zůstat pár let a nejste-li 100% fanatik každodenního surfování, válení se na pláži a podobných přímořských hrátek, máte velkou sanci, že dříve či později nebudete vědět co dělat. Samozřejmě můžete ještě strávit plno času s pizzou u televize nebo v nějaké z mnoha hospod či barů, ale pro takovou zábavu asi zase nebudete muset jezdit na druhou stranu zeměkoule.

Ale vše toto jsou jen moje názory. Je mi jasné, že třeba přehnaný ruch Bangkoku není pro každého, konečně i já ho rád po pár dnech vyměním za klid thajského venkova, a naopak poklidný život v Sydney může být ideálem mnoha z Vás.

V poklidu jsem tedy vyřídil všechny nutné záležitosti, vyřešil nákupy nadělené od Kae (v Thajsku se můžou utlouct po australských krémech a podobné kosmetice!) a s devětadvacetikilovým kufrem bez problémů dorazil 30. března o půlnoci, narvanou linkou British Airways, do Bangkoku. Při vstupu sice celník opět přísným pohledem přeměřil záznamy o pokutě v mém pasu, avšak žádné drama se tentokrát nekonalo a ja byl milostivě vpuštěn do Thajska.

Teď mám tedy zase devadesát dní na zkontaktování zdejšího imigračního úřadu a prodloužení mého víza na jeden rok. Snad to stihnu

Posted in Osobní, Thajský život, Cestování | No Comments »

Cenzura po Thajsku aneb kde je YouTube?

Již včera večer jsem se snažil najít nějaké zajímavé klipy na YouTube avšak nějak se mi nedařilo tuto stránku načíst. Nevěnoval jsem tomu tolik pozornosti, přeci jen Internet tady na venkově není z nejstabilnějších. Dnes ráno tedy opět zkouším napsat www.youtube.com do mého prohlížeče a jsem pozdraven následujícím upozorněním:

Volně přeloženo: Omlouváme se, ale tato stránka byla na požadavek Thajského ministerstva informatiky zablokována. Pro více informací kontaktujte…

Další krátké pátrání na Internetu odhalilo článek v australských novinách Sydney Morning Herald. Volně přeložený výňatek:

Thajská vláda včera zablokovala přístup na YouTube z důvodu zveřejnění klipu napadajícího Thajského krále. Thajský ministr pro informatiku přistoupil k blokaci poté, co byl jeho požadavek na odstranění problematického klipu odmítnut managementem YouTube.

Jak dále uvedeno ve výše zmíněném článku, čtyřiačtyřicetisekundový klip zobrazuje sérii grafity pokreslených fotografií devětasedmdesátiletého thajského panovníka. V jiné části klipu jsou údajně podobné fotografie pokryty otisky chodidel – obrovský prohřešek proti základům thajských mravů. Nohy a chodidla jsou thajskou kulturou považovány za špinavé (dotýkají se špíny na zemi) a jejich podobné užívání za extrémně pokořující.

Z uvedených informací je zřejmá spojitost mezi klipem a nedávným uvězněním švýcarského občana zde v Thajsku za počmárání plakátů zobrazujících thajského krále. Protože podle dostupných informaci, maximální možný rozsudek za hanobení královské koruny je zde 75 let, milý Švýcar vlastně vyvázl s pakatelem “pouhých” 10 let. Možná teď lépe pochopíte proč jsem nebyl úplně ve své kůži při jednání o přetažení mého víza.

Jak to tedy v současné době vypadá, žádný YouTubing se u mě nekoná. Najde-li však někdo z Vás výše zmíněný “zahanbující” klip dejte vědět, rád bych viděl proč tolik povyku.

Posted in Jiné, Osobní, Thajský život | No Comments »