První milión

Google AdSense už nás tížit nemusí

Téměř od prvopočátků jsme se na tomto blogu potýkali s problémy kolem zobrazování kontextové reklamy Google AdSense jak jsem dokumentoval nejen ve článcích Google AdSense! Končíme! a Vyloučeni z Google AdSense? Mám možné řešení. Ve finále jsme tedy naše reklamní plochy “pronajali” třetí osobě v duchu AdSense povoleného “revenue sharing” (dělení se o zisk). Ovšem ani toto aranžmá nemělo dlouhého trvání - včerejším emailem od českého oddělení Google AdSense nám byly všechny komplikace se zobrazováním této reklamy zde definitivně vyřešeny.

Ve svém celém znění vypadá tedy email od Google takto:

Dobrý den,

Při kontrole Vašeho účtu jsme zjistili, že při zobrazování reklam Google porušujete některé z našich pravidel programu. Například, jedno z porušení jsme postřehli na
http://www.dankupec.com/2007/06/04/verte-nebo-ne-agloco-viewbar-je-tu/.

Jak je uvedeno v našich pravidlech programu, účastníci AdSense nesmí umísťovat reklamy Google na stránky obsahově zaměřené na různé programy, stimuly (peněžní nebo založené na bodech a bonusech) pro uživatele nebo třetí strany pro online činnosti. Mezi tyto aktivity patří mimo jiné např. klikání na reklamy nebo odkazy, uskutečňování vyhledávání, procházení (surfování) webových stránek, čtení emailů (pay-to-read) nebo vyplňování dotazníků a stránky porovnávající programy nabízející klikání na reklamy pay-to-click).

Důsledkem toho již nejste schopni zobrazovat reklamy Google na Vaší stránce.

Váš účet AdSense zůstává nadále aktivní. Avšak doporučujeme Vám pročíst si naše pravidla programu (https://www.google.com/adsense/policies), abyste se ubezpečili, že všechny Vaše ostatní stránky jsou s nimi v souladu.

Poznamenáváme, že jestli budete nadále porušovat pravidla programu, Váš účet může být zrušen.

S pozdravem,

Tým Google AdSense

Google je…Google
Ušetřím Vás nekonečného naříkání nad chováním Google; toho se asi dočkáte dříve či později ze zdrojů jiných tak jako tak. Ve finále nám všem podobně postiženým zůstane stejně jen úkol nějak se s danou situací vyrovnat. My zde na blogu První milión tedy prozatímně přenecháme reklamní plochy, dříve okupované málo ziskovým AdSense, reklamám programu AdBrite.

Tento blog je totiž stále jen naším neziskovým testovacím hobby a máme-li inkasovat dva US centy za klik od AdSense či půl centu za klik od AdBrite nás “červených” čísel v účetnictví za reklamu stejně nezbaví.

Moudrosti na závěr
Jak vidíte i z toho mála o čem zde referuji, život internetového podnikavce je nestálá kvantita a kdo snad hledá v blogování nějakou zaručenou jistotu dlouhodobého a bezpracného příjmu měl by se možná raději začít zajímat o něco jiného.

Takže AdSense je mrtev ať žije AdBrite!

Ujistěte se, že nepřijdete o žádný z našich budoucích článků a odebírejte náš blog přes RSS.

Posted in Názory, Blogování, Peníze na Internetu, Google AdSense | 4 Comments »

Nový vzhled blogu První milión

Jak jste si zajisté již sami dokázali také povšimnout, náš blog První milión prošel razantnější vzhledovou úpravou. Starší a okoukané wordpressovské téma Misty Look jsem před pár dny nahradil modernějším vzhledem BlogOhBlog.

Vzhled Misty Look sloužil tomuto blogu velice dobře už od jeho spuštění a je docela možné, že se k němu (či nějaké jeho modifikaci) v budoucnosti opět vrátíme. Dle mého názoru je to velice kvalitní wordpressovská šablona kompatibilní snad se všemi existujícími i nově vznikajícími WordPress pluginy.

Ovšem v posledních pár týdnech mi už tento původní vzhled přišel jaksi okoukaný a bylo na čase porozhlédnout se po něčem novém. O pár dní hledaní později a po inspiraci novými designy na superblozích pánů Johna Chow, Shoemoneyho, Probloggera, Tylera Cruze a dalších (internetem nedávno proběhla přímo tsunami blogových re-designů) jsem se rozhodl pro šablonu BlogOhBlog.

A jak už to také po instalaci nové šablony na český blog bývá, i když mi stále ještě zůstává dokončit pár “počešťovacích” detailů, věřím, že už i ve stávající verzi nového kabátu je náš blog První milión jasně srozumitelný celému našemu československému návštěvnictvu. Proto jsem také neviděl důvod se změnou vzhledu více otálet a doufám a věřím, že i většina z Vás bude spokojena.

Takže můj názor znáte, ale jak se vlastně náš nový design zamlouvá Vám?

Posted in Názory, Blogování | 6 Comments »

Běžecké přípravy, blogové RSS počty a další víkendové úvahy

Přípravy na půlmaratón
Jak jsem tedy včera zmiňoval, naplánoval jsem si na pátek trénink o délce asi 11,4 kilometrů.

Jedna věc je však si takovou věc umínit a napsat tady o ní, věc druhá je to pak v praxi opravdu dokázat. Ukázalo se, že zamýšlená vzdálenost je v současnosti určitě mým běžeckým maximem. I když jsem celou naplánovanou trasu úspěšně dokončil, další prodlužování mých každodenních dávek zatím tedy určitě ještě neplánuji.

Můj zatímní tréninkový plán tedy v současnosti vypadá asi takto:

Středa 31.10.: ca 9,0km
Čtvrtek 1.11.: ca 10,0km
Pátek 2.11.: ca 11,4km
Suma sumárum tedy zatím přibližně 30,4 km.

Na dnešek plánuji mírné zkrácení a návrat na čtvrtečních deset kilometrů.

RSS počty blogu První milión
Je tomu hezkých pár neděl co jsem se naposledy kochal pohledem na počty našich každodenních RSS čtenářů jak měřeno servisem feedburner.com. Musím říci, že v počátcích se opravdu nebylo čím kochat, ovšem v posledních pár týdnech (v době kdy zde na Prvním miliónu publikujeme asi nejméně v naší krátké historii!) se naše pravidelná každodenní odběratelská obec pomalu rozrostla na počet kolem čtyř desítek.

I když pro jiné blogy může být čtyřicítka úsměvným počtem, já musím nadšeně konstatovat, že pro nás je toto číslo v současné době více než uspokojující. Co více – poroste-li počet RSS odběratelstva podle trendu posledních pár týdnů můžeme se velmi brzo těšit na překonání magického milníku padesáti RSS odběratelů denně.

Všem kdo jste si nás do svých RSS čteček zahrnuli bychom tímto rádi poděkovali za přízeň a Vy kdo jste tak ještě neučinili můžete to udělat právě teď: Odběr přes RSS.

Nové téma
V posledních týdnech proběhla webem jakási modní vlna nových designů. Vše začalo asi začalo novým designem na Probloggerovi, přes Johna Chow a Shoemoneyho k Tyleru Cruzovi a řadě dalších více či méně významných internetových blogů (z našich luhů a hajů jmenujme pěknou úpravu vzhledu na Embuck.com).

V rámci držení se trendu se i my pomalu začínáme porozhlížet po čerstvém WordPress tématu ve snaze trochu oživit a dále zpestřit náš stávající design. Neděste se proto, když Vás při některé z Vašich nadcházejících návštěv uvítá náš blog v novém či přechodně testovaném hávu.

Dvojjazyčné publikování?
Jako jeden z dalších nápadů na rozšíření naší čtenářské obce a (co si budeme namlouvat) řádné otestování vydělečného potenciálu tohoto blogu, nám již párkrát přišlo na mysl zkusit zde publikovat nové (či “přepublikovat” nějaké starší a úspěšnější) příspěvky také v angličtině.

I když by dvojjazyčná publikace logicky minimálně zdvojnásobila pracovní i administrativní náročnost tohoto blogu, potenciální zvýšení počtu návštěvníku dosahem na “nečeskoslovenskou” veřejnost by mohlo zajistit signifikantní nárůst “internetové viditelnosti” či dosahu tohoto webu.

V každém případě oceníme také názory našich stávajících čtenářů na všechny potenciální změny (a čehokoliv co s naším blogem První milión souvisí) ať už přímo v komentářích nebo emailem.

Posted in Názory, Blogování, Osobní, Thajský život, Sport | 4 Comments »

Hiphop vyprávěnky arogána Kanye Westa: Graduation 2007

Je tomu něco přes rok a půl co jsem se stal nadšeným posluchačem rapových vyprávěnek tohoto nafoukaného chicagského hip hopera. Protože zde v Thajsku je veškerá “západní” muzika v oficiálních distribučních kanálech dosti těžko k nalezení, nezbylo mi než si ke koupi Kanyeho posledního dílka se jménem Graduation počkat až do mé nedávné návštěvy Austrálie. A musím říct, že čekání se opravdu vyplatilo.

Po albech The College Dropout (2004) a Late Registration (2005) je letošní Graduation třetím velice kvalitním produktem z dílny tohoto v Atlantě narozeného rapera. Stejně jako v případech jeho předchozích alb, opět mi zabralo pár poslechů než jsem přišel Graduation “na chuť” (častá to moje namlouvací taktika s většinou kvalitní muziky) ovšem, zůstanu-li u gastronomické analogie, od “zachutnání” je toto album již přes měsíc jediným hlavním chodem na mém poslechovém jídelníčku.

Jistě některé chytlavé skladby se ani “oposlouchávat” nemusí což je třeba případ vlajkového singlu “Stronger” (co mě nezabije to mě posílí tematika) jež svým pojaponštěným komiksovým klipem také diktuje celkovou vizuální tématiku tohoto alba.

Mezi dalších pár tracků, které mě zaujaly hned napoprvé potom patří “Flashing Lights” o supertěžkých životních údělech slavné osobnosti a moje vůbec nejoblíbenější dvojka: “Homecoming” s chorály Chrise Martina z Coldplay (ano těch Coldplay) a “Big Brother” popisující rozkol s člověkem, jež je jedním z hlavních pilířů Kanyeho úspěchu, hiphopovým “bratrem” Jay Z.

Celkem se na Graduation vešlo 14 skladeb a osobně bych toto album doporučil k poslechu každému kdo si myslí, že rozpozná dobrou muziku od…hm…nedobré. Začněte třeba na funko-komiksovém nápaditém oficiálním webu kanYe West Universecity kde si v sekci Video můžete většinu Kanyeho současných i minulých videoklipů zdarma přehrát. A nevíte-li co vybrat nejdříve, zkuste třeba “Through The Wire” (asi vůbec první Westova hitovka), “Gold Digger” (loňský držitel řady hudebních ocenění), “The New Workout Plan” (najít si dobrou partii není legrace; garantováno A.N.Smith ) a již zmíněné hitovky“Stronger” a Vaše nadšení pro arogantní rapové říkanky zaručuji .

Ujistěte se, že nepřijdete o žádný z našich budoucích článků a odebírejte náš blog přes RSS.

Posted in Názory, Hudba, Knihy, Film & TV | No Comments »

Austrálie jde do voleb

Možná víte, že geograficky i politicky je Austrálie společenstvím osmi států z nichž každý má svoji vlastní nezávislou zemskou vládu. Dohromady je pak celek zastřešován vládou federální v čele s jejím ministerským předsedou.

Protože Austrálie je dále ještě také součástí anglickou královnou opanovaného Commonwealthu (stejně jako Skotsko, Irsko, Wales, Kanada, Nový Zéland a mnoho dalších zemí různých koutů zeměkoule), jejím nejvyšším představitelem je tedy v současnosti taktéž anglická královna Elizabeth II.

Jelikož je ovšem role královny jako australského panovníka čistě formalitou, v praxi je nejvyšší zdejším politickým představitelem ministersky předseda federální vlády, toho času již pěkných pár let, pan John Howard.

Co se tedy voleb týče, každý Australan je tak ze zákona povinován k hlasování nejen ve volbách v jím obývaném australském státu (např. New South Wales, Victoria, Tasmánie atd.), ale i k účasti pří volbách federálních; pokuta za neúčast v současnosti jedince ochudí o A$50.

A volby federální jsou zde právě téměř na spadnutí. Říkám téměř, protože i když tyto budou zcela určitě probíhat před koncem letošního roku, přesné datum stále ještě nebylo určeno!

Nejsem tedy velkým znalcem světových politických regulí a postupů, ovšem “volební plánování po australsku” mi přijde, při nejmenším, zamyšleníhodný. Protože se zde federální zástupci volí na tři roky a poslední se konaly v roce 2004, je jisté, že se volit se bude muset ještě někdy letos.

Ovsem přesné datum je ponecháno na vůli toho kterého právě vládnoucího ministerského předsedy jež je ale také samozřejmě členem vládnoucí (a v nadcházejících volbách se aktivně účastnící) politické strany!

Z mého laického pohledu to tedy vypadá téměř jako kdyby si hráči jednoho týmu byli současně také hlavními tvůrci pravidel a hlavními rozhodčími celého politického klání. Nevím do jaké míry je pak výsledek úplně objektivní, na každý pád to však vypadá, že tu tento systém k všeobecné prosperitě již hezkou řádku let dosti úspěšně funguje.

A kdy se tedy k volbám půjde? Protože poslední volební průzkumy ukazují, že zde právě vládnoucí liberální koalice po letech u kormidla začíná dost opovážlivě za opoziční sociální Labour Party zaostávat, snaží se mazaný ministerský předseda Howard (hlava vládnoucí koalice) volby oddalovat co možná nejvíce. Jako zkušený a ostřílený politik jistě doufá, že se zdejší opozice tradičně opět nějak na poslední chvíli totálně znemožní a způsobí tak stoprocentní obrat směru současných volebních preferencí.

Taktika jistě k politice neoddělitelně patří ovšem řadový občan si pak zkrátka musí na přesné datum povinných voleb ještě pár dní (možná jen hodin?) počkat.

Ujistěte se, že nepřijdete o žádný z našich budoucích článků a odebírejte náš blog přes RSS.

Posted in Jiné, Názory, Cestování | 3 Comments »

Australský sport: Melbourne 2 zbytek OZ 0

Moje nynější návštěva Sydney přišla zcela náhodou právě v čase, který zde v Austrálii každoročně náleží dvěma z největších a nejpopulárnějších sportovních událostí: finále zdejší, širokou veřejností pozorně sledované Australské Fotbalové Ligy (AFL) a, o den později, další finále neméně populární Národní Ragbyové Ligy (NRL). Aby se pak celá Austrálie mohla obou sportovních vrcholů dosyta nabažit, pondělek je pak nepracovním dnem.

Zdejší AFL (Liga Australského Fotbalu) není asi úplně sportem, který by našinec pod názvem fotbal očekával. Nejedná se totiž o “naší” (či anglickou) obdobu fotbalu, ale jakéhosi unikátního křížence fotbalu s ragby. Říkám unikátní, protože podle mě známých informací se tento sport kromě Austrálie ve stejné podobě již nikde jinde na světě neprovozuje. Jak tu také nedávno odhalil jistý televizní pořad, jeskynní malby zdejších Aboriginců zobrazující tuto místní hru pocházejí již někdy z počátku 19. století.

Hra samotná se odehrává mezi dvěma týmy na hřišti elipsovitého půdorysu, kdy každý tým, podobně jako v jiných kolektivních sportech, hájí svojí vlastní branku. Branka je pak v AFL vyznačena čtyřmi vysokými vedle sebe postavenými a do nebe se tyčícími stožáry. Skóre se pak mění kopnutím šišatého míče (menší obdoby míče ragbyového) do protivníkovi brány; úspěšná trefa mezi prostřední dvě tyče se počítá za šest bodů, střela mezi tyče boční za bod jeden. Nahrávky spoluhráčům mohou být prováděny buď hodem rukou či kopy nohou, obojí jest povoleno.

Protože brány jsou dosti vysoké a brankář jako takový v této hře neexistuje, zápasy končí bodovými rozdíly nám ne nepodobným těm z košíkové. Ovšem nenechte se mýlit. Protože se jedná o hru kontaktní a přímo založenou na rychlosti a fyzickém kontaktu je australský fotbal sportem velice fyzicky náročným a někdy možná až přímo nebezpečným. Z mého laického pohledu na tuto hru mi přijde, že v této drsné hře tvrdých chlapíku je za účelem získáni míče ze spárů protivníka povolen prakticky jakýkoliv fyzický atak.

Není se pak asi proč podivovat, že někteří protagonisté tohoto sportu často hřiště opouštějí předčasně za asistence týmových lékařů a že předčasné zraněními způsobené konce sportovních kariér jsou nedílnou součástí každodenního AFL koloritu.

Široká australská veřejnost ovsem tuto tvrďáckou hru přímo zbožňuje (spojitost s tvrdou vězeňskou minulostí této země?). Návštěvy průměrných ligových zápasů se pohybují někde mezi čtyřiceti a padesáti tisíci diváky a právě proběhlé Grand Finále vidělo na vyprodaném melbournském kriketovém oválu MCG přes sto tisíc platících návštěvníků! Více podrobností o tomto unikátním australském sportu zde na Wikipedii.

Sobota 30. října 2007, Melbourne Cricket Ground, finále AFL
A jakže tedy to finále vlastně dopadlo? Veřejností favorizovaný klub z melbournské čtvrti Geelong (ve valné většině obývané tvrdě pracujícími zaměstnanci lokální, neprosperující pobočky firmy Ford) rozdrtil tým z hlavního města Jižní Austrálie, Adelaide Power 163-44.

Protože Geelong Cats, jak se vítězný klub plným jménem nazývá, získal titul po dlouhých 44 letech a navíc pochází z města (Melbourne, stát Victoria) kde je AFL v Austrálii vůbec nejpopulárnější, následné dlouhotrvající “celo-melbournské” oslavy si možná dokážete představit.

Neděle 31. října 2007, Sydney Telstra Stadión, finále NRL
NRL neboli National Rugby League je (vedle AFL) jednou ze dvou dalších zdejších odrůd profesionálně tu hraného ragby. Podstatou hry je, podobně jak se hraje i v Česku, proklestit si cestu hradbou obřích těl týmu protivníka a dotknout se pak ragbyovým míčem země v té části hřiště jež označuje skórovací zónu.

Opět hra velice kontaktní a fyzicky náročná v níž pro měkoty, nářky či výmluvy prostě nezbývá prostor. Určitě nebudu moc přehánět prohlásím-li zde, že většina tvrdých chlapíků jež se zde tímto sportem živí by jistě mohla s velkou šancí na úspěch dublovat v jakékoliv průměrném silovém či kulturistickém klání.

Soutěž NRL je v Austrálii nejpopulárnější právě zde, v hlavním městě státu New South Wales, Sydney. Je to asi proto, že kluby ze Sydney a okolí mají v této soutěži nepoměrně delší tradici a větší fanouškovské základny než klubu ze státu okolních jako například Victoria či Queensland. Více podrobností o pravidlech a historii ragby zde na Wikipedii.

Letošní finále ovšem přesto svedlo dohromady dva odvěké australské rivaly – Sydney (za New South Wales) a Melbourne (za Victorii). Sydney reprezentoval neoblíbený tým Manly Sea Eagles. Protože Manly je jednou z těch čtvrtí, kde si svoje domovy buduje zdejší společenská smetánka, pro zbytek národa je jejich tým Sea Eagles soupeřem z nejnenáviděnějších.

Tentokrát byl však soupeřem tým z rivalského města Melbourne honosící se pyšným jménem Mebourne Storm. Přestože je Mebourne Storm týmem existujícím pouhých deset let dokázal si již ve zdejší NRL vydobýt patřičný respekt pro nějž bylo letošní finále pokus o zopakování si a další vylepšení bilance z finále loňského (v roce 2006 Melbourne Storm ve finále těsně podlehl týmu queenslandskému Brisbane Broncos). V neděli ovšem neponechal klub Melbourne Storm nic náhodě, potvrdil roli favorita a zdolal tým Manly Sea Eagles poměrem 34-8.

Tak tady to máme, Mebourne letos kraluje nejpopulárnějším australským sportům. Její týmy si jak v AFL tak v NRL dokázaly hladce poradit s týmy z Adelaide respektive Sydney. Tento fakt teď bude zajisté všem “melbournečanům” sloužit jako další podpůrný bod v odnepaměti zde existujících dohadech je-li Melbourne lepším místem pro život než Sydney či nikoliv .

Posted in Názory, Cestování, Sport | 2 Comments »

Peníze na Internetu: AGLOCO, jak se vede?

Pár týdnů jsem zde nezmínil žádné nové zprávy od AGLOCO. Toto bylo způsobeno jednak mou zaneprázdněností v “prvním životě” (hru Second Life znáte ? ) a také tím, že důvěryhodných novinek přímo od AGLOCO je stále jaksi skromněji. Naplňuje tedy tento program prognostiky všech skeptiků a pomalu kolabuje?

Na odpověď na tuto otázku si ještě budeme muset pár týdnů či měsíců počkat. Z mého hlediska to zatím vypadá, že AGLOCO stále, i když kostrbatě, funguje. Jistě vše přichází až po útrapách a se zpožděním, ovšem nezapomeňte, že Viewbar existuje a, jak to tak vypadá, tak nám i nějaké (doufejme cenné) hodiny výdělku stále akumuluje.

Samozřejmě všechny nás zajímá, kdy a jak nás AGLOCO začne konečně vyplácet. Jak jsem zde již párkrát v mých příspěvcích a komentářích zmiňoval, přesná data a způsoby plateb zatím bohužel stále ještě nebyla stanovena. K tomuto přímo od zdroje:

Kdy začnou být členům vypláceny vydělané peníze?
Jednoduchá odpověď zní: Záleží na tom, kdy AGLOCO vydělá dostatek peněz k pokryti jak všech členských výplat tak i k dalšímu úspěšnému provozování svého podnikání. Ovšem užíváním Viewbaru členové již dnes akumulují částky k budoucím peněžním výplatám.

Jak mě bude AGLOCO vyplácet, když si ode mne nevyžádalo žádné platební instrukce?
Patřičné platební instrukce budou před započatím výplat s každým členem včas ověřeny. V současnosti plánujeme výplaty několika způsoby včetně rozesíláni šeků, přímými převody a PayPalem. Nezapomeňte, že každý člen může operovat pouze jedním AGLOCO účtem.

(více detailů v Revenue and Cash Payouts příspěvku na AGLOCO blogu)

a ještě nověji v příspěvku Ask.com and AGLOCO z 11. září se, mimo jiné, také uvádí:

Výplaty členům: Další novinky k výplatám budou zde v příspěvku zveřejněny během následujících dvou týdnu. Tento bude taká obsahovat informace o stávající finanční situaci naší společnosti.

A jak si vedu s AGLOCO já?
Musím říci, že moje AGLOCO síť se již dál úspěšně rozvíjí sama o sobe bez sebemenší další potřeby o propagaci. K 24. září mám zaregistrováno 94 členů, nepochybně úspěch který jsem vůbec neočekával. Na stranu druhou ovšem předpokládám, že část z těchto “členů” budou nesjpíš ony “podnikavé duše” se zaregistrovanými druhými či třetími AGLOCO účty (praktika samozřejmě nepovolená).

Z dalších negativ bych ještě také poukázal na nízký počet nabrouzdaných hodin: Vypadá to, že valná většina registrovaných členů (včetně mě) AGLOCO Viewbar používá pouze sporadicky což mimo jiné, přisuzuji také nejistotě o potenciálních výdělcích (94 členů nabrouzdalo 57,9 hodin = pouhých asi 37 minut na člena. Žádná sláva.)

Co dál?
Jak jsem zde již párkrát zmiňoval, moje další strategie vůči AGLOCO bude zahrnovat asi 99% trpělivosti a 1% další propagace; nepleťte tedy s “házením flinty do žita”. Ovšem s přibývajícím časem před započatím AGLOCO výplat a v prostředí rostoucího skepticismu se mi jaksi nedostává potřebného entusiasmu k bezbřehé propagaci celého programu. Jak jste na tom Vy?

Ujistěte se, že nepřijdete o žádný z našich budoucích článků a odebírejte náš blog přes RSS.

Posted in Názory, Blogování, Peníze na Internetu, AGLOCO | No Comments »

Thajsko a já: Vízum v pase…konečně!

A tak, jak jsem zde již včera avizoval, dnes jsem si zde v Sydney došel pro to vytoužené jednoroční thajské vízum.

Celá procedura opět nezabrala více než asi 5 minut vyplněných předáním a mým stvrzením tohoto podpisem. Žádné drama.

Takže poznámka pro mé (a možná i Vaše) další thajské vízové potřeby překračující rámec nejjednodušších turistických povolení: Žádost o vízum nejlépe provádět na jakémkoliv konzulárním zastoupení Thajska v zahraničí, nikoliv přímo v Thajsku.

Sopranos na Kings Cross
A ještě si tu nemůžu neodpustit ukázat na co jsem narazil při posledních procházkách po Sydney: BadaBing Bar! Fanoušci jednoho z nejúspěšnějších US seriálů jistě ocení, a Vám kdož nevíte o co se přesně jedná vřele doporučuji shlédnout aspoň pár epizod mafiánského The Sopranos.

Toto je tedy další z příkladů “fiktivního televizního produktu” jež to dotáhl z obrazovky do reality. Jako další příklady si teď v rychlosti si ještě vybavuji Bubba Gump restauraci (z Forrest Gump) jež byla čas od času k zahlédnutí v pozadí televizních přenosů z newyorkského Times Square a také nedávná akce amerického řetězce Seven Eleven se zaváděním produktů ze Simpsonů (u příležitosti Simpsons Movie).

Vybavujete se Vám nějaký další příklad?

Ujistěte se, že nepřijdete o žádný z našich budoucích článků a odebírejte náš blog přes RSS.

Posted in Názory, Osobní, Thajský život, Cestování | 2 Comments »

Thajsko a já: Další “obchodní cesta” do Sydney

Uplynulo dalších šest měsíců od mého posledního australského dobrodružství a já jsem opět na tak říkajíc pracovní návštěvě Sydney . Hlavní důvody pro tuto cestu jsou dva: dořešení mého daňového přiznání za loňský rok a obnova jednoročního víza do Thajska na zdejším thajském konzulátu.

V Sydney mě tedy ve středu ráno zdejšího času přivítalo velice příjemné jarní počasí což je, porovnám-li se současnými thajskými monzunovými dešti, celkem vítaná změna. První dny zde tedy sice trávím postupným aklimatizováním se, ale také jsem již nelenil a podal tu na thajském konzulátu onu žádost o další roční vízum.

A nedá mi to neporovnat jednání zdejších thajských konzulárních úředníků s jednáním byrokratů stejné úrovně přímo v Thajsku. Zatímco v Thajsku se při jednání s imigračními úřady ve valné většině setkávám s úřednickou arogancí, neflexibilnosti až hraničící se záměrnou snahou o nevyhovění jakéhokoliv požadavku, “pozápadnění” úředníci zdejšího konzulátu jsou ochota sama.

Ve své podstatě mi tedy celý proces žádosti o jednoroční vízum kategorie O zde na konzulátu zabral asi 10 minut. Žádné fronty, žádné doplňkové požadavky, podezíravé pohledy a testující nádavkové otázky. Pouze prosté předání vyplněného formuláře se třemi dalšími předepsanými dokumenty, zaplaceni poplatku a přátelské připomenutí mi, abych si pro vízum nezapomněl za dva dny přijít.

Co dodat? Jenom jsem se zkrátka utvrdil v názoru, že při takovýchto zprostředkovaných jednáních s thajskou vládou víc než jindy velice záleží na tom, jak si ten který byrokrat právě umane s existujícími zákony zacházet. Zatímco přímo v Thajsku se většinou úředník, z asi pochopitelných ekonomických důvodů, snaží z přidělené pozice na sociálním žebříčku vytěžit pro sobe co možná nejvíce, jeho lépe odměňovaný soukmenovec na zahraničním postu (a v zemi s daleko nižší úrovní zkorumpovanosti) nemá k podobnému chování důvod. A i kdyby snad měl, v plnohodnotně fungující australské demokracii již dávno existuji prostředky, jimiž se může každý jedinec podobnému zacházení legálně bránit.

O podobných “spotřebitelských ochranných bariérách” si však může průměrný obyvatel Thajska nechat leda tak zdát nucen dál kráčet životem vydán na pospas vrtochům náladové thajské sebranky úřednické .

Podle me je výše uvedené jedním z jasných důvodu, proč se Thajsko stále ještě řadí mezi země jež někdy, trochu opovržlivě, všichni nazývají “rozvojovými” (čti zaostalými).

A tak se ptám: Jak dlouho takový vývoj trvá? Kolik let je potřeba k tomu, aby se z podobné rozvojové země konečně stala země rozvinutá? Je to vůbec někdy možné?

Ujistěte se, že nepřijdete o žádný z našich budoucích článků a odebírejte náš blog přes RSS.

Posted in Názory, Osobní, Thajský život, Cestování | 2 Comments »

Thajsko a já: Další cesta za vízem

Tak tři měsíce od mého prvního “visa run“ uplynuly jako voda a předevčírem jsem byl nucen si opět poněkud přivstat, sednout do auta a kolem půl sedmé ranní ujíždět směrem na thajsko/myanmarský hraniční přechod Mae Sot / Myawaddy. Důvod? Další prodloužení mého thajského víza. Oproti mé předchozí, vesměs příjemné, zkušenosti s prodlužováním víza tamtéž byl tentokráte celý proces poněkud méně veselý.

Krátce po příjezdu na celnici jsem si uvědomil, že onen “příjemný celník” z minula má dnes nejspíš bohužel volno a že se mé záležitosti ujala o poznání méně přívětivá osoba ženského pohlaví. Tato také nemarnila času a ihned mi oznámila, že já jako osoba držící český pas již teď nemám na další třicetidenní prodloužení nárok a dále pochybným tónem pokračovala, že jestli sebou mám všechny potřebné dokumenty, vše čeho mohu dnes dosáhnout je prodloužení pobytu o pouhých patnáct dní, tedy do 18. září.

Protože jsem s minimálně měsíčním prodloužením dosti počítal a zamluvil jsem si v závislosti na něm letenku na 28. září letenku do Sydney, touto zprávou jsem opravdu nadšený nebyl. Ovsem jak je obvyklé v bojích s thajskou byrokracií, žádná diskuze o rozhodnutí v daném momentě prostě neexistuje.

Jak už jsem tu asi zmiňoval, v kličkách a smyčkách zdejších vízových regulí se vyzná jen málokterý jedinec mezi něž já bohužel ještě nepatřím. Já spíše zdejší zákonodárce podezřívám ze záměrného vytváření pravidel tak, aby byly cizincům co možná nejméně srozumitelné a tito pak byli nuceni platit nekonečné pokuty či penále za jejich časté, z nesrozumitelnosti pramenící, nedodržování.

Pro Vaši představu: Celý (nejen) vízový systém zde je natolik spletitý, že se Vám pravidelně dostává rozdílných i úplně protichůdných informací a to přímo od té které pobočky imigračního úřadu. Nemusím tedy asi dále zdůrazňovat, že zdárné dokonání Vaší záležitosti většinou záleží jak se zalíbíte úředníkovi se kterým jednáte, jeho patřičném citovém rozpoložení, náladě a podobně. Jistě vidíte, že toto je velice úrodné prostředí téměř pobízející k nekalým praktikám a snahám o obcházení zákonů.

Ale konec nářkům . Sám jsem si tuto zemi jako svůj dočasný domov vybral a proto se s takovými nástrahami každodenního života zde prostě musím snažit vypořádat stejně tak, jako každý druhý cizinec zde pobývající. Někdy zkrátka nezbývá než, tak jako dělají všichni ostatní zde pobývající “farangové” při setkání s nějakým pro nás nepochopitelným zdejším jevem, pokrčit rameny a prohlásit: “TITS” neboli “This is Thailand”.

Zpět k mému vízu. Nakonec vše tedy dopadlo tak, jak předepsáno zdejší byrokracií: Bylo mi přiděleno patnáctidenní turistické vízum do 18. září a já si teď tedy musím urychleně přebookovat již zamluvenou letenku. Menší škrt přes rozpočet, ale aspoň se tu nenudíme co říkáte?

Posted in Názory, Osobní, Thajský život | 1 Comment »

Peníze na Internetu: Dá se ještě vydělat na MFA stránkách?

Není tomu tak dávno co jsem se stal (ne)šťastným majitelem zbrusu nového webu YouTube downloader. Můj záměr? Zkusit si opět po nějakém čase otestovat potenciální výnosnost stránek typu “Made For AdSense” neboli MFA.

Co je MFA?
Jak asi víte nehonosným až opovržlivým titulem “Made For AdSense” (děláno pro AdSense) jsou označovány weby, jejichž celkový design či funkčnost jsou namířeny k jedinému hlavnímu cíli: Co možná nejvyššímu výdělku ze zobrazované (povětšinou AdSense či jiné PPC) reklamy. Nebo jinak - při hypotetické neexistenci PPC programů by se asi mnoho lidí s tvorbou, úpravou a údržbou takové stránky neobtěžovalo.

Vidíte tedy sami, že poukazováním na nějaké stránky jako na “MFA” není zrovna nejlichotivější nálepkou, ale protože se zde na našem blogu První milión snažím držet tradice “psát věci tak jak je vidím i když můžu vidět blbě”, sám mezi prvními moji milou stránku YouTube downloader za “MFA” bez ostychu označím.

MFA musí návštěvníkům něco nabídnout
Samozřejmě pouhým zobrazováním PPC (placeno za proklik) reklamy na stránce bez obsahu ještě asi nikdo na svůj web žádné návštěvníky nenalákal a z neexistujících prokliků tedy moc nevydělal.

Můj MFA web YouTube downloader proto poskytuje návštěvníkům možnost rychlého a jednoduchého stažení jakéhokoliv vybraného YouTube klipu lokálně na jejich počítač. Znáte to – shlédli jste na YouTube skvělý klip, který prostě “musíte” mít a “musíte” rozeslat celému Vašemu Outlookovému adresáři. Pouhý odkaz na stránku YouTube často prostě nestačí.

Na YouTube downloaderu prostě jen vložíte z YouTube zkopírovanou URL adresu klipu, který Vás zaujal a tento Vám bude během několika málo vteřin poskytnut ke stažení na Váš počítač. Nic více nic méně. Ale dost nemístné sebepropagace.

Proč jsem si vlastně takovou stránku pořídil?
I když moc v dlouhodobou budoucnost podobných projektů nevěřím, když mi byla uvedená stránka jejím tvůrcem nabídnuta, nedokázal jsem odolat jejímu přehledně uspořádanému designu a lehce srozumitelné funkčnosti. Navíc jsem sám již služeb podobných stránek nesčetněkrát využil, takže vím, že i mě samotnému se takový nástroj určitě brzy opět hodí. A když na ní, nedejbože, nějak utržím nějaký PPC peníz za pár prokliků, věřím, že svět se nezhroutí.

Mají MFA smysl do budoucna?
Máte-li zájem vlastnit svojí MFA stránku, bránit Vám v tom samozřejmě nebudu ani nemůžu. Naopak řekl bych, že ať je to co je to, hlavně když se o něco (na Internetu či v reálu) pokoušíte a nesedíte nečinně “doma na zadku”. Věříte-li, že MFA jsou Vaším posláním a budoucí vášní pak říkám: Jděte do toho!

Osobně však myslím, že zlatá éra MFA je již nějakou dobu za námi a i když se z takových stránek (s patřičnou snahou, při slušném nápadu a kvalitním online marketingu) jistě i dnes dá něco málo utržit, spoléhat pouze na PPC jako jediný zdroj Vašeho online příjmu mi přijde dosti krátkozraké. Každopádně jako test své PPC šikovnosti či doplněk k dalším aktivitám MFA proč ne?

Dva životní cíle každého českého YouTube fanouška: nalezení kvalitního YouTube downloaderu a odebírání našeho blogu přes RSS .

Posted in Názory, Osobní, Peníze na Internetu, Google AdSense | 2 Comments »

Poznej svého nepřítele aneb Myšlením k bohatství

Nevím kolik z Vás přečetlo jeden z nejprodávanějších motivačních bestselerů od Napoleona Hilla “Think And Grow Rich” (česky Myšlením k bohatství), ale já sám jsem tuto knihu již přečetl několikrát a ještě se k ní, čas od času, pro vybrané pasáže rád vracím. A pokaždé se opět nepřestávám podivovat nad tím, jak je tento tiskopis, vydaný prvně někdy počátkem minulého století, nadčasový a i v dnešní době stále stoprocentně relevantní.

Při mém posledním listování touto knihou mě opět zaujala část popisující Třicet hlavních příčin neúspěchu – Kolik z nich brzdí Vás? V žádné jiné knize jsem zatím ještě nenašel takto vyčerpávající seznam příčin neúspěchu, jež by se svou kvalitou aspoň přibližoval tomuto. Rád bych zde na našem blogu První milión teď citoval pár mých vybraných “favoritů” (můj vlastní překlad z originálu, opravdoví překladatelé prominou ):

Neurčení si vlastního dobře definovaného životního cíle
Člověk neznající svůj vlastní životní účel a postrádající specifický životní cíl, ke kterému se chystá dopracovat nemá naději na úspěch. Devadesát osm lidí ze sta postrádá životní cíl, na jehož dosažení by se mohlo zaměřit. Neexistence přesného cíle je asi nejčastější příčinou všech neúspěchů.

Nedostatek ambici k vybřednutí z šedě průměrnosti
Bez šancí na úspěch zůstává jedinec, jež je natolik otupen průměrností, že sám ani netouží po vylepšení kvality svého života a jež není ochoten dávat před tím, než začne brát.

Nedostatek vytrvalosti
Většina z nás je dobrými “startéry” avšak špatnými “dokončovateli” všeho o co se pokoušíme. Co více – většina lidí vzdává své snažení při první známce neúspěchu. Vytrvalost se však nedá nijak nahradit. Vytrvalý člověk sám dobře ví, že ho jeho starý známý “Pan Neúspěch” znaven po čase opustí. Neúspěch nesnáší vytrvalost.

Negativní přístup
Každý, kdo svými přetrvávajícími negativními postoji odrazuje své okolí sám nemá naději na úspěch, protože úspěchu lze vybudovat pouze na kolektivním snažení a spolupráci s jinými lidmi. Negativní přístup a negativní osobnost spolupráci znemožňuje.

Přehnaná opatrnost
Člověk, který “nejde svému štěstí naproti” občasným promyšleným podstoupením přiměřeného rizika se, ve velké většině, musí spokojit s tím, co zbude po ostatních. Přehnaná opatrnost škodí jedinci stejně tolik jako přehnaná neopatrnost. Před oběma těmito extrémy je dobře se míti na pozoru. Vždyť Život sám je důsledkem šancí a náhod.

Úmyslná nepoctivost
Poctivost je nenahraditelná. Ano, nekontrolovatelné okolnosti mohou občas způsobit jedincovo přechodné nečestné jednání bez trvalých následků. Ovšem lidé, jež jednají nečestně úmyslně a za plného vědomí nemají šanci na úspěch. Dříve či později se jim takové jednání zaručeně vrátí v podobě ztráty reputace a možná i svobody.

A toto samozřejmě neni kompletní seznam, jak jsem uvedl výše, ten obsahuje celkem třicet bodů. Také tady asi nemusím zdůrazňovat, že si v něm sám velice rychle dokážu najít moje vlastní potenciální překážky na cestě k dalšímu osobnímu i odbornému růstu. A jak jste na to Vy?

Všem, kteří tak ještě neučinili upřímně doporučuji navštívit nejbližší knihovnu či knihkupectví a celou si knihu jménem Myšlením k bohatství (“Think And Grow Rich”) od Napoleona Hilla pozorně přečíst.

Nenechte si ujít žádné další motivační tipy z naší filozofické knihovny a odebírejte nás přes RSS

Posted in Názory, Investování, Hudba, Knihy, Film & TV | 2 Comments »

Thajsko a já: Pátráme po českých výrobcích

Při mých cestách obchody ať už zde v Thajsku či předtím v Austrálii vždycky tak trochu hledám, nenajdu-li tu či onde v regálu nějaký ze známých českých produktů. Bohužel musím říct, že existují-li tam vůbec, jsou naše výrobky ve světě (nebo alespoň v mnou procestovaných krajích) velice těžko k nalezení.

Není mi úplně jasné, čím to je, ale například v průměrném australském supermarketu najdete kromě velkého množství zboží z lokální a asijské produkce také značný počet výrobků a potravin ze zemí jako Polsko, Chorvatsko, Slovinsko, Srbsko a podobných, s Českem či Slovenskem snad srovnatelných ekonomiky.

Buď je to tím, že naše, zejména potravinové produkty, nejsou ve světě zdaleka tolik populární jako třeba potraviny italské nebo neschopností českých producentů proniknout na takové odlehlé trhy.

Myslím také, že co se potravin týče, problém určitě nebude v kvalitě, ale spíš v zájmu kupujících. Zatímco se menšiny polského, bulharského, srbského ci chorvatského původu hrdě v Austrálii hlásí ke své identitě a skrze své nákupní košíky se dožaduje přílivu patřičných potravinových produktů, menší česká a slovenská komunita se jaksi rychleji přizpůsobí okolí a nakupuje podobně tak jako každý druhý průměrný Australan.

Za svůj šestiletý pobyt v Austrálii jsem tedy při každodenním nakupování narazil snad pouze na tři ze známých českých produktů: křišťál z Bohemia Crystal, pneumatiky z Barumu a samozřejmě pivo Pilsner Urquell. Ať teď pátrám v paměti sebevíc další se mi opravdu nevybavují. Dokonce ani naše škodovky se snad do Austrálie nevyvážejí (k sousedům na Nový Zéland ano) anebo, jak se mi kdysi kdosi snažil vysvětlit, se tam prodávají ovšem s emblémem VW. Nevím, toto jsem si neměl šanci nějak podrobně ověřit. V podstatě však říkám, že i tak je toto je pro nás celkem nepříznivá statistika.

A teď k Thajsku. Asi namítnete, že české (tedy dražší) produkty tu možná půjdou hůře na odbyt než produkty zdejší a nejspíš to bude pravda. Nicméně za svých asi deset měsíců tady jsem již narazil na boty Baťa (obchody s tímto artiklem jsou zde velice běžné), české škodovky i se starým známým okřídleným šípem na kapotě, česky křišťál Bohemia Crystal a opět pneumatiky z Barumky.

Barum pneumatik jsem si snad ani nemohl nevšimnout – leták s velkou slevovou akci “Midyear Sale” (“Středoroční výprodej” ?) mi tu byl “vnabídnut” do rukou při našem posledním nákupu ve zdejším Tescu.

Jak vidíte nejlevnější model Brillantis je tu k mání za něco přes 1.000,- bahtů, což je myslím srovnatelné s cenami v Česku.

Každé spatření nějakého “našeho výrobku” tak daleko od domova mi vždy pozvedne náladu a ja samozřejmě nezapomenu všechny v mém okolí na takový produkt přiměřeně upozornit . Nevěřili byste, jak to pomáhá s vysvětlováním z jakéže malé země to vlastně pocházím a co tam také dokážeme kvalitního vyprodukovat. Takže všem českým a slovenským výrobcům: Jen houšť a vetší kapky!

Posted in Názory, Osobní, Thajský život | 8 Comments »

Daně australské, daně české

Se začátkem nového finančního roku i nám, tak jako všem obyvatelům Austrálie pomalu, ale jistě nastává další z každoročních občanských povinností – vyplňování a odevzdávání daňového přiznání. Říkal jsem si proto, že nemusí být tak úplně od věci si tady na našem blogu První milión pro zajímavost porovnat výše placených daní v Austrálii a v Česku.

Jak asi víte, v Austrálii se praktikuje ten americký, osobní způsob placení daní z příjmů ve kterém je každý jedinec sám zodpovědný každoročně si řádně vyplnit a v termínu odevzdat vlastní daňové přiznání. V praxi to znamená, že by si každý měl řádně schranňovat (či aspoň nějak zaznamenávat) všechny transakce a nákupy, které má legitimně zájem koncem roku ze svých placených záloh na daních odepsat. Zkrátka “potěšení” že ano?

Prostě daně a jejich placení jsou asi všude na světě záležitostí nikterak povznášející či zábavnou jež ve velké míře zahrnuje jen a pouze nekonečné nudné papírování a lítý boj s byrokracií. A jak sami určitě dobře víte také, výsledek celého procesu je, ve valné většině, dosti neradostný.

Daně australské
A jaké, že se tedy platí daně v Austrálii? Pro finanční rok 2006/2007 (ten co právě skončil) jsou australské počty takovéto:

Znamená to tedy, že průměrný Australan s výdělkem někde kolem AU$50.000,- ročně odevzdá na daních z příjmu asi AU$10.350,- a dalších ca AU$750,- na povinném nemocenském pojištění. Celková daňová povinnost tak činí asi kolem 22% z jeho příjmů.

Daně české
Pro porovnání řekněme, že průměrný Čech, vydělávající kolem Kč 216.000,- hrubého ročně (Kč 18.000,- měsíčně) odevzdá na daních z příjmu asi Kč 32.600,- což mi vychází jako 15% jeho příjmů.

Samozřejmě bych tu teď nerad tvrdil, že moje uvedené výpočty daňové povinnosti v Česku jsou úplně přesné (např. nezahrnul jsem přesné sazby povinného sociálního a zdravotního pojištění jelikož je jednoduše neznám) avšak nemůžu si odpustit poznámku, že z mého laického pohledu mi výpočet daňové zodpovědnosti jedince žijícího v ČR připadá daleko komplikovanější.

Sami si schválně zkuste porovnat srozumitelnost dvou oficiálních zdrojů, ze kterých jsem daňové sazby čerpal:

• Australský daňový úřad (Australian Tax Office)
• Česká daňová zpráva Ministerstva financí

Pointa?
Platba daní je více či méně otravnou záležitostí kdekoliv na světě. Ať se nám to líbí nebo ne, stále platí Franklinovo okřídlené: “Jediné dvě jistoty tohoto světa jsou smrt a daně.”

Každý zodpovědný plátce daní odebírá náš blog přes RSS .

Posted in Jiné, Názory, Investování | 5 Comments »

Google pozměňuje vyhledávací algoritmus aneb kvantita není kvalita

Jak to tak vypadá všemocný Google si opět pohrál s vlastnostmi svého vyhledávacího algoritmu jež ovlivňuje pořadí webů zobrazovaných ve výsledcích vyhledávání. Pro Váš web může tato změna znamenat ústup z čelních pozic výsledků vyhledávání pod termíny, jež k Vám web pravidelně přiváděly nemalý počet specifických návštěvníků.

Množství vs. kvalita odkazů
I když detaily přesné funkčnosti Google algoritmu jsou dnes asi jedním z nejpřísněji střežených obchodních tajemství, široce akceptované pravidlo říká, že čím více příchozích odkazů tím vyšší umístění mezi výsledky Google vyhledávání a připsané Google Page Rank (PR). Samozřejmě nemalou roli také hraje odkud takový příchozí odkaz na Váš web směřuje, ovšem v obecné rovině dosud stále platilo, že čím více tím lépe. Tečka.

Proto jste si jistě také různě po Internetu nemohli nevšimnout nesčetných akcí a soutěží ve kterých se ti inteligentnější a podnikavější z webmasterů snaží přesvědčit své čtenáře k linkování na jejich blog.

Osobně nic proti takovým aktivitám nemám (sám jsem se dokonce zúčastnil “Review for backlink” na blozích Johna Chow a Tylera Cruze) ovšem vypadá to, že Google začíná pomalu upírat svoji pozornost také na “kvalitu” příchozích odkazů. Důkazem nám budiž, že, asi od včerejší noci, například oficiální stránka zprostředkovatele prodeje textových linků Text-Link-Ads není nikde viditelně k nalezení při hledávaní pod “Text Link Ads” a ani penězoblog Johna Chow již hned tak někdo googlováním “John Chow” či “making money online” nenajdete.

Už to tu párkrát bylo
Nutno říct, že toto neni poprvé kdy jsou weby s podobně “umělými způsoby” vytvořenými zpětnými odkazy jaksi za takovou činnost Googlem penalizovány. Ve všech dřívějších mě známých případech se těmto webům jejich předchozí postavení ve výsledcích vyhledávání opět nějakým způsobem vrátilo. Jestli to bylo díky přechodnosti či neefektivnosti změn v Google algoritmu zůstává předmětem dohadů. Jaká trvanlivost byla připsána úpravám algoritmu tentokrát se jistě budeme moci brzy přesvědčit sami.

Změna k lepšímu?
Nejsem si ještě úplně jist jestli má podobná změna pro průměrného internetového uživatele nějaký pozitivní přínos. Na jednu stranu můžeme namítnout, že nějakým způsobem podporovaná tvorba zpětných odkazů je jasným využíváním nedokonalosti stávajícího systému a může, v konečné podobě, vést takřka k monopolizaci Internetu několika nejsilnějšími a nejmovitějšími.

Na druhé straně však je mi také jasné, že současná pravidla jsou stejná pro každého a nikomu není bráněno vylepšovat a napomáhat růstu svým internetovým aktivitám jak nejlépe (samozřejmě v mezích zákona) dovede, tak jako tomu ti cílevědomější z nás činí i v reálném životě.

Co říkáte máme být Google za podobné snahy vděční?

Ujistěte se, že nepřijdete o žádný z našich budoucích článků a odebírejte náš blog přes RSS.

Posted in Názory, Blogování | No Comments »