První milión

Hiphop vyprávěnky arogána Kanye Westa: Graduation 2007

Je tomu něco přes rok a půl co jsem se stal nadšeným posluchačem rapových vyprávěnek tohoto nafoukaného chicagského hip hopera. Protože zde v Thajsku je veškerá “západní” muzika v oficiálních distribučních kanálech dosti těžko k nalezení, nezbylo mi než si ke koupi Kanyeho posledního dílka se jménem Graduation počkat až do mé nedávné návštěvy Austrálie. A musím říct, že čekání se opravdu vyplatilo.

Po albech The College Dropout (2004) a Late Registration (2005) je letošní Graduation třetím velice kvalitním produktem z dílny tohoto v Atlantě narozeného rapera. Stejně jako v případech jeho předchozích alb, opět mi zabralo pár poslechů než jsem přišel Graduation “na chuť” (častá to moje namlouvací taktika s většinou kvalitní muziky) ovšem, zůstanu-li u gastronomické analogie, od “zachutnání” je toto album již přes měsíc jediným hlavním chodem na mém poslechovém jídelníčku.

Jistě některé chytlavé skladby se ani “oposlouchávat” nemusí což je třeba případ vlajkového singlu “Stronger” (co mě nezabije to mě posílí tematika) jež svým pojaponštěným komiksovým klipem také diktuje celkovou vizuální tématiku tohoto alba.

Mezi dalších pár tracků, které mě zaujaly hned napoprvé potom patří “Flashing Lights” o supertěžkých životních údělech slavné osobnosti a moje vůbec nejoblíbenější dvojka: “Homecoming” s chorály Chrise Martina z Coldplay (ano těch Coldplay) a “Big Brother” popisující rozkol s člověkem, jež je jedním z hlavních pilířů Kanyeho úspěchu, hiphopovým “bratrem” Jay Z.

Celkem se na Graduation vešlo 14 skladeb a osobně bych toto album doporučil k poslechu každému kdo si myslí, že rozpozná dobrou muziku od…hm…nedobré. Začněte třeba na funko-komiksovém nápaditém oficiálním webu kanYe West Universecity kde si v sekci Video můžete většinu Kanyeho současných i minulých videoklipů zdarma přehrát. A nevíte-li co vybrat nejdříve, zkuste třeba “Through The Wire” (asi vůbec první Westova hitovka), “Gold Digger” (loňský držitel řady hudebních ocenění), “The New Workout Plan” (najít si dobrou partii není legrace; garantováno A.N.Smith ) a již zmíněné hitovky“Stronger” a Vaše nadšení pro arogantní rapové říkanky zaručuji .

Ujistěte se, že nepřijdete o žádný z našich budoucích článků a odebírejte náš blog přes RSS.

Posted in Názory, Hudba, Knihy, Film & TV | No Comments »

Poznej svého nepřítele aneb Myšlením k bohatství

Nevím kolik z Vás přečetlo jeden z nejprodávanějších motivačních bestselerů od Napoleona Hilla “Think And Grow Rich” (česky Myšlením k bohatství), ale já sám jsem tuto knihu již přečetl několikrát a ještě se k ní, čas od času, pro vybrané pasáže rád vracím. A pokaždé se opět nepřestávám podivovat nad tím, jak je tento tiskopis, vydaný prvně někdy počátkem minulého století, nadčasový a i v dnešní době stále stoprocentně relevantní.

Při mém posledním listování touto knihou mě opět zaujala část popisující Třicet hlavních příčin neúspěchu – Kolik z nich brzdí Vás? V žádné jiné knize jsem zatím ještě nenašel takto vyčerpávající seznam příčin neúspěchu, jež by se svou kvalitou aspoň přibližoval tomuto. Rád bych zde na našem blogu První milión teď citoval pár mých vybraných “favoritů” (můj vlastní překlad z originálu, opravdoví překladatelé prominou ):

Neurčení si vlastního dobře definovaného životního cíle
Člověk neznající svůj vlastní životní účel a postrádající specifický životní cíl, ke kterému se chystá dopracovat nemá naději na úspěch. Devadesát osm lidí ze sta postrádá životní cíl, na jehož dosažení by se mohlo zaměřit. Neexistence přesného cíle je asi nejčastější příčinou všech neúspěchů.

Nedostatek ambici k vybřednutí z šedě průměrnosti
Bez šancí na úspěch zůstává jedinec, jež je natolik otupen průměrností, že sám ani netouží po vylepšení kvality svého života a jež není ochoten dávat před tím, než začne brát.

Nedostatek vytrvalosti
Většina z nás je dobrými “startéry” avšak špatnými “dokončovateli” všeho o co se pokoušíme. Co více – většina lidí vzdává své snažení při první známce neúspěchu. Vytrvalost se však nedá nijak nahradit. Vytrvalý člověk sám dobře ví, že ho jeho starý známý “Pan Neúspěch” znaven po čase opustí. Neúspěch nesnáší vytrvalost.

Negativní přístup
Každý, kdo svými přetrvávajícími negativními postoji odrazuje své okolí sám nemá naději na úspěch, protože úspěchu lze vybudovat pouze na kolektivním snažení a spolupráci s jinými lidmi. Negativní přístup a negativní osobnost spolupráci znemožňuje.

Přehnaná opatrnost
Člověk, který “nejde svému štěstí naproti” občasným promyšleným podstoupením přiměřeného rizika se, ve velké většině, musí spokojit s tím, co zbude po ostatních. Přehnaná opatrnost škodí jedinci stejně tolik jako přehnaná neopatrnost. Před oběma těmito extrémy je dobře se míti na pozoru. Vždyť Život sám je důsledkem šancí a náhod.

Úmyslná nepoctivost
Poctivost je nenahraditelná. Ano, nekontrolovatelné okolnosti mohou občas způsobit jedincovo přechodné nečestné jednání bez trvalých následků. Ovšem lidé, jež jednají nečestně úmyslně a za plného vědomí nemají šanci na úspěch. Dříve či později se jim takové jednání zaručeně vrátí v podobě ztráty reputace a možná i svobody.

A toto samozřejmě neni kompletní seznam, jak jsem uvedl výše, ten obsahuje celkem třicet bodů. Také tady asi nemusím zdůrazňovat, že si v něm sám velice rychle dokážu najít moje vlastní potenciální překážky na cestě k dalšímu osobnímu i odbornému růstu. A jak jste na to Vy?

Všem, kteří tak ještě neučinili upřímně doporučuji navštívit nejbližší knihovnu či knihkupectví a celou si knihu jménem Myšlením k bohatství (“Think And Grow Rich”) od Napoleona Hilla pozorně přečíst.

Nenechte si ujít žádné další motivační tipy z naší filozofické knihovny a odebírejte nás přes RSS

Posted in Názory, Investování, Hudba, Knihy, Film & TV | 2 Comments »

Tolkien a my aneb co Čech to hobit?

Při svých včerejších toulkách Internetem mě dosti rozveselil poněkud starší nicméně stále asi aktuální obsah článku na blogu Tera Sinica porovnávající vlastnosti hrdého národa Českého se zvyky a životem Tolkienových hobitů.

Osobně nejsem velkým fanouškem Tolkienova díla a všechny jeho oslavované rukopisy znám jen z jejich, jak tvrdí mnozí, zprzněné verze formy holywoodských trháků série Pán prstenů. Není proto divu, že jsem asi jedním z mála, komu unikly pasáže knihy z nichž autorka článku čerpala při popisu charakteristických vlastností průměrného hobita:

Takový průměrný hobit rád pije pivo, jí pětkrát denně (když k tomu má příležitost) a nejvíc starostí věnuje svojí zahrádce. Co se děje ve světě, to ho moc netrápí, a všechny cizince považuje za krajně podezřelé osoby, před kterými je třeba se mít na pozoru. Záležitosti Velkých lidí (zemí) jsou prostě jen záležitosti Velkých lidí a rozumný hobit (malej, ale šikovnej) by se do nich neměl zaplétat. Čeho dosáhl jaký hobit v cizině (exilu), to přece není vůbec podstatné. Hlavně se do té ciziny vůbec neměl pouštět, protože co tam je takového, co není doma?

Při čtení uvedeného odstavce to opravdu nedá než se zamyslet kde vlastně ten J.R.R.Tolkien čerpal inspiraci ke svému veledílu?

Ale koneckonců bylo-li by takové porovnání ke snaživým hobitům opravdu platné určitě není z těch nejhorších. Opravte mě, ale tuším, že i podle Tokiena to ve finále byli právě hobiti kdo se zničením Prstenu nejvíce zasadili o spásu Middle Earth nebo ne?

Pro více oddechového počtení k uvedenému Vám doporučuji přečtení zejména té druhé poloviny článku Jak jsem přišla na to, že Češi jsou hobiti.

Chcete vědět o každé AGLOCO novince ihned po jejím publikování zde? Odebírejte tento blog přes RSS a budete včas upozorněni.

Posted in Jiné, Názory, Hudba, Knihy, Film & TV | No Comments »

Dílo dokonáno

Varování: Tento článek neobsahuje žádné návody k vydělávání přes Internet a nemáte-li rádi obraznou krimi literaturu, uděláte lépe když přestanete číst právě ZDE.

Jak jste si asi všimli, moje příspěvky na našem blogu První milión jsou poslední dobou o něco méně frekventovanější než jindy. Toto je způsobeno našimi častějšími pobyty v Bangkoku kde, paradoxně, mám horší přístup na Internet než zde, u nás na venkove. A tak místo několikahodinového denního vysedávání u počítače se opět náruživě oddávám zábavě daleko prostější – čtení. Proto můj dnešní článek zde bude o jedné z knížek, které jsem právě dočetl.

Od jakživa mě bavilo číst o podsvětí, kriminálních živlech, mafii, podvodech a podobných temných historiích. Netřeba proto asi zdůrazňovat, že zde v Thajsku mám o podobnou literární zábavu dost dobře postaráno.

Mezi prvními jsem zde v knihkupectví proto sáhl po knize “The Damage Done” (v češtině asi něco ve smyslu “Dílo dokonáno”; u nás k dostání pod jménem Vězeň z Bangkoku od vydavatelství Oldag) popisující skutečný příběh australského mladíka Warrena Fellowse, který byl v Thajsku uvězněn za pašování heroinu.

Warren se narodil v roce 1953 a vyrůstal v australské Sydney v rodině žokeje jež vyhrál prestižní dostihový závod Melbourne Cup 1949 (pro nezúčastněné Melbourne Cup je jedna z nejvýznamnějších dostihových událostí na zeměkouli; představte si třeba naší Velkou pardubickou a znásobte její význam padesáti) a od malička vyrůstal v prostředí dostihů, sázení, bookmakerů a rychlých peněz.

V jednadvaceti letech, kdy je zaměstnán jako číšník v jednom ze známých barů v centru Sydney, je mu přítelem bookmakerem nabídnut snadný výdělek za doprovod při dovozu hašiše z Indie do Austrálie. Warren, v té době nekuřák nemající sebemenší zkušenost s jakýmikoliv drogami, se na toto dívá jako na šanci rychlého výdělku a po chvíli váhání souhlasí. A tak, ve věku dvacet jedna let, začíná svou kariéru drogového kurýra, která ho během pár let dovede do pekla prožitého ve smutně proslulých thajských vězeních známých pod ironickým “Bangkok Hilton”.

Warren byl zatčen při jedné ze svých pravidelných “pracovních cest” do Thajska, v říjnu 1978 přímo v bangkokskem hotelu s kufrem plným heroinu. Nutno podotknout, že toto nebyla jeho jediná pašerácká zakázka z Thajska. Jak sám uvádí, podobných thajských obchodu před tím úspěšně dokončil víc než si vůbec dokáže vybavit. V říjnu 1978 však sklapla klec.

Vzbudil mě řev mladého Francouze uvězněného ve vedlejší cele. Ten řev byl k nevydržení. Nebyl to jen řev z bolesti, ale také řev hororové hrůzy. Takový zvuk, který si nepřejete slyšet žádného člověka nikdy vydávat. Nikdy ho nezapomenu. Trval hodiny a hodiny dokud jsme s Davidem, uvězněným v protější cele, nezačali řvát nazpátek ve snaze zjistit, co se děje. Cokoliv co se s Francouzem dělo ho však zcela jasně zbavilo veškerých smyslů. Jeho utrpení bylo tak hrozné, že nás proste nebyl schopen vnímat.

Přísný thajský přístup k veškerým drogovým prohřeškům je světově proslulý. Jako mnoho jiných věcí v této zemi plné kontrastů, drogy jsou na jednu stranu tvrdě trestány (tresty s minimálními sazbami 20 či 30 let jsou běžné, doživotí časté, tresty zastřelením nejsou výjimečné) na stranu druhou z pěstování, výroby, prodeje a distribuce téměř veřejně profituje řada vysoce postavených osobností, které své drogové a další nelegální zisky používají ke sponzorování svých volebních kampaní (čti kupování hlasů od chudých venkovanů).

Začali jsme proto s Davidem volat na dozorce. Bylo nám jasné, že personál vězeňské nemocnice, který jsme normálně skoro nezajímali, by nás v tuto hodinu úplně ignoroval. Snažili jsme se proto usmlouvat dozorce, aby nás vpustil do Francouzovi cely, kde se pokusíme zjistit, co se děje. Protože David sloužil v americké armádě a byl zručný v záležitostech první pomoci, doufali jsme, že Francouzovi bude schopen sám pomoc. Naštěstí jsme té noci měli dobrého dozorce, který s naším návrhem souhlasil.

Warren, který byl odsouzen na doživotí, v knize například uvádí, že jediný způsob jak se dá přežít násilí a nelidské zacházení v thajských věznicích, je pod vlivem drog. Podle knihy jsou drogy v thajských vězeních běžně k mání buď přímo od některých dozorců, kteří si distribucí přivydělávají ke svým mizerným platům, či v zásilkách od známých, které dozorci (opět za úplatu) “zapomenou” řádně zkontrolovat.

Vešli jsme do Francouzovi cely a vidíme ho, jak se v rohu choulí do klubíčka. Jeho řev neustával a nevypadalo to, že si uvědomuje, že tam jsme. Otočili jsme ho tedy na druhou stranu a spatřili příčinu jeho šílení. Na krku, hned pod uchem měl jakýsi pohybující se nádor velikosti malého jablka. David hned poznal o co jde a odběhl do své cely pro žiletku (drženou samozřejmě proti vězeňským pravidlům). Když se vrátil, nakázal nám Francouze pevně podržet, aby mohl ten nádor svojí žiletkou proříznout.

Proto asi nepřekvapí, že valná většina zahraničních vězňů si v thajských věznicích vybuduje drogovou závislost, nejčastěji na nejlehčeji dostupném heroinu. Toto byl i Warrenův případ, kdy on paradoxně poprvé začal užívat heroin ve věznici při výkonu trestu za jeho pašování.

Warren v knize popisuje dostatek hrůzostrašných zážitků, činící jeho zpověď tak říkajíc “mládeži nepřístupnou”. Často mě jeho barvitě popsané historky opravdu vyvedly z míry. Nedokážu pochopit, jak může být někdo schopen v dnešní době (pravda kniha je z období 1978 – 1990 ovšem nedělám si žádné iluze o zlepšení) takových ukrutností k lidským bytostem ať už jsou tyto pašeráky drog ci jiné kriminální živly. Jak popsán v knize, thajský nápravný systém nemá asi moc daleko do způsobu nacistických koncentračních táborů z doby druhé světové války.

Jakmile žiletka projela kůží, nádor se rozevřel jako rozkvétající květ. A ihned z něj začali vylézat stovky maličkých červů navzájem do sebe propletených jako špagety. Byl to jeden úděsný, hrůzostrašný sen ovšem reálně se odvíjející právě tady a právě teď na lidské bytosti přímo před mýma očima.

Je toho ještě daleko víc, co bych k tomuto tématu asi mohl napsat (a možná teď také lépe pochopíte mojí hrůzu kterou jsem si sám nedávno prožil při mém nevědomém překročení platnosti mého zdejšího víza), ovšem radši než Vás nudit předlouhým vypravováním zde na našem blogu První milión, raději se v knihkupectvích podívejte po knize Warrena Fellowse Vězeň z Bangkoku od nakladatelství Oldag.

Jak nám bylo později vysvětleno personálem vězeňské nemocnice, šváb se uchem dostal do Francouzova krku, kde nakladl svá vajíčka! Lidská bytost, která má kdesi milující matku a otce, rodinu a přátele se zde stala živým hnízdem pro švábí larvy.

Možná si také ještě pamatujete, že i Česko mělo či má několik občanů uvězněných v thajských věznicích za podobné trestné činy jako Warren Fellows. Říkají Vám něco jména Radek Hanikowicz a Emil Novotný? Napsal jsem dnes tato jména do Google.cz a jediný odkaz, který jsem našel byl Stenozáznam ze schůze Senátu ČR z 15. března 2002 (ani jeden z nich tedy ještě asi své zážitky nepublikoval). Máte-li zájem, asi ve třech čtvrtinách dokumentu je Návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Dohoda mezi Českou republikou a Thajským královstvím o předávání pachatelů a o spolupráci při výkonu trestních rozsudků, podepsaná v Bangkoku dne 26. dubna 2000.
Podobná (ovšem nic nezaručující) dohoda o výměně vězňů mezi Thajským královstvím a cizincovou domovinou je jedním ze dvou možných způsobů úniku hrůzám thajských věznic. Druhým způsobem osvobození je udělení milosti thajským králem.

Závěrem si neodpustím ještě jednu poznámku:
Je mi jasné, že i tento blog navštěvuje řada lidí, kteří mohou přijít do styku s podobnými nabídkami na rychlý výdělek. Ať už to vypadá jak chce nereálně, podobné příběhy se odvíjejí dnes a denně řadovým lidem jako jste Vy nebo já a to, že nejsou pokaždé bombasticky anoncovány neznamená, že neexistují také v Česku.

Zaplétání se s drogami a jejich užívání je kapitola sama o sobě, ovšem přesvědčí-li Vás někdo k jejich převozu a to zejména přes území jakéhokoliv asijského či jihoamerického státu, Váš život, tak jak ho doteď znáte, je velmi pravděpodobně u konce.

Edit 25. květen 2007: Byl jsem upozorněn na nesprávně napsané příjmení “Hanikowicz” v obsahu mého článku. Po kontrole na Internetu jsem dospěl k názoru, že správná varianta je nejspíše “Hanykovics”, jak uvedeno na titulu jím napsané knihy Pro drogy nemá smysl umírat . Hledání pod tímto správným jménem na Google.cz zobrazí spoustu relevantních odkazů.

Posted in Názory, Hudba, Knihy, Film & TV | 10 Comments »

Filmy teď mají hvězdičky

Pro zjednodušení Vaší orientace v hodnocení filmů jsme v sobotu zavedli systém hvězdiček. Od nynějška tedy nemusíte pátrat v textu, abyste zjistili, jak se autorovi zamlouval, protože pod každou recenzí najdete celkem pět pěticípých hvězd, přičemž počet těch žlutých udává konečné resumé.

Nejvyšším oceněním je pět žlutých hvězdiček. Pokud je film získá, jednoznačně byste si ho neměli nechat ujít, protože patří k našim nejoblíbenějším snímkům. O hvězdičku méně patří kousku, který i přes některé nedostatky stojí za to. Tři pěticípé objekty odpovídají průměru. Dvě hvězdičky bych přeložila jako „lepší než drátem do oka“, to znamená, abyste se na něj podívali, pokud nemáte nic lepšího na práci. Jednohvězdičkový film si můžete s klidným srdcem nechat ujít.

Co říkáte na tuto změnu? Vítáte ji, nebo vám připadá zbytečná? Máte nějaký jiný nápad, jak rubriku vylepšit?

Posted in Hudba, Knihy, Film & TV | No Comments »

Na potomka máte čas jen do roku 2009!

Po delší pauze jsme se v sobotu (v rámci mých vycházek) vypravili do videopůjčovny. Odpoledne DVD přehrávač schramstl film Potomci lidí (v originále Children of men), ke kterému jsem byla dost skeptická. Nemám totiž ráda příběhy z budoucnosti. Moje obavy se rozplynuly po úvodních pěti minutách, protože prostředí i hlavní myšlenka vypadají reálně. Člověku tedy nepřipadá, že se odehrává v roce 2027.

Nejmladším člověkem na Zemi je devatenáctiletý Diego Ricardo, který je ubodán při rvačce. Další děti se nerodí a vypadá to, že populace vymře. Po marných pokusech o obnovení plodnosti, dává část lidí nespokojenost najevo nepokoji, ostatní rezignují. Do této skupiny patří také Theo, který po smrti syna apaticky přežívá.

Jeho každodenní stereotyp naruší organizace bojující za uznání práv přistěhovalcům, v jejímž čele stojí Theova bývalá manželka. Žádá ho, aby jí pomohl zajistit vízum pro uprchlici Kee, která je v osmém měsíci těhotenství, nechce skončit v imigračním táboře a ráda by se připojila k organizaci Human Project. Hlavní hrdina cestovní povolení na pobřeží obstará a společně s Kee se vydá na strastiplnou cestu. Na ní musí odolat útokům všech proti všem a také utéct těm, kteří Kee chtějí zabít, protože jim vyhovuje současný stav.

Musím přiznat, že snímek mě dost vzal. Člověk hned začne přemýšlet, že by s dětmi neměl otálet, protože nemožnost dalšího rozmnožování lidstva skutečně může nastat. Terorismus, pád meteoritu ani jaderné zbraně mě neděsí tolik jako tahle varianta zkázy.

Zajímavý námět, napínavost děje, ovšem místy nesrozumitelná místa (například chytání a zavírání nelegálních imigrantů do klecí) vysloužily tomuto sci-fi thrilleru hodnocení čtyř hvězdiček z pěti možných.

Posted in Hudba, Knihy, Film & TV | No Comments »

Vratné lahve patří do (tříděného) odpadu

Na úvod musím upozornit, že fanouškům dua Svěrákových se tenhle článek líbit nebude. I mně jako skalnímu příznivci veškeré tvorby Zdeňka Svěráka krvácí srdce, když musím něco z jeho dílny zkritizovat.

Před 14 dny jsme s Jindrou navštívili Village cinemas na Andělu a zhlédli Vratné lahve. Jindrovi a většině mých známých se film líbil, i recenze jsou vesměs kladné, jen já doteď nemůžu uvěřit, že něco takového vypadlo z pera mého oblíbence.

Jednostrannost děje (představy o ženách), spousta prázdných scén (erotické sny hlavního hrdiny), snadno odhadnutelné vtipy (třeba skvrny v místnosti, kde Tkaloun pracuje) jsou hlavní slabé body snímku. Samozřejmě obsahuje i některé vyloženě povedené scény, např. hned na začátku, kdy se učitel ptá v autobuse svého žáka, proč už ho nezdraví a on mu odpoví: „Dyť už nás neučíte!“. Ale ani to mi nevyvrátí pocit, že Zdeněk Svěrák už je za zenitem.

Značné rozpaky ve mně vzbudila už cimrmanovská hra Afrika, ale tehdy je zaplašily myšlenky, že jsem asi zhýčkaná předešlými mistrovskými kousky. Mé nejhorší obavy se potvrdily u posledního snímku otce a syna Svěrákových. Vratné lahve tvoří pár skvělých míst spojených spoustou nicneříkající vaty.

Věřte, že jsem sama na sebe naštvaná, že tohle píšu, ale prostě to tak cítím. Hodnotím pouze jednou hvězdičkou z pěti.

Posted in Hudba, Knihy, Film & TV | 5 Comments »

Hrdá a neústupná Královna

Oscarem ověnčený film Královna (The Queen) nám poskytuje blízký náhled do jedné z nejkrizovějších situací britské monarchie posledních let. Tento fiktivní příběh dosti věrohodně naznačuje, kudy se asi ubíraly myšlenkové pochody britských mocných ve dnech těsně následujících nešťastnému úmrtí princezny Diany v srpnu 1997.

Velká Británie roku 1997 je země, kde čerstvě zvolený, ambiciózní premiér Tony Blair plánuje realizovat revoluční vize ze svého volebního programu. Ambice, pro které má tradičně konzervativní britská elita pramalé nadšení.

Když na přelomu srpna a září zahyne bývalá manžela prince Charlese a matka následníka trůnu, princezna Diana v pařížské autonehodě, britská ani světová veřejnost nezná útěchy. Blair tedy ihned přispěchá s emotivně nabitým projevem, ve kterém Dianu nazve “Princeznou lidu” ovšem veřejnost, médii dohnaná téměř do stavu davového šílenství, požaduje soustrastná gesta také od své panovnice.

Když do celkové zápletky ještě přidáme královninu pýchu s konzervativitou britské monarchie a vše umocníme známou královninou “neláskou” k Dianě o dvouhodinové drama vzniklé téměř z ničeho máme postaráno.

Jak už to tak bývá u filmů, od kterých hodně očekáváme, celkově mě tento snímek nijak zvláště nezaujal. Kromě opravdu výborného ztvárnění anglické královny představitelkou hlavní role Helen Mirren stojí snad už jen za zmínku principy na kterých, podle tohoto filmu, dnes funguje moderní konstituční monarchie.

Osobně bych tento film ohodnotil dvěma hvězdičkami z pěti.

Posted in Hudba, Knihy, Film & TV | No Comments »

Rodina za diamant

V Sierra Leone zuří občanská válka, která změní také život Solomona Vendyho. Solomon je násilím odtrhnut od rodiny a přinucen k těžbě diamantů. Při práci se mu podaří najít obrovský diamant, který schová. O tom se dozví jak jeho otrokáři (R.U.F.), tak pašerák Danny Archer.

Solomon odmítá prozradit, kam diamant ukryl a R.U.F. se mu pomstí tím, že do svých služeb naverbuje jeho syna. Bezmocný hlavní hrdina uzavře dohodu s Dannym o tom, že mu pomůže najít diamant výměnou za návrat k rodině. Oběma pomáhá novinářka Maddy Bowen, která pátrá po důkazech o korupci v diamantovém průmyslu. Přes všechny nástrahy diamant objeví a příběh skončí téměř happy endem.

Film mě nadchl exotickou krajinou a hereckým výkonem Djimona Hounsou (Solomon Vendy), který mě v některých scénách dohnal k slzám. Na druhou stranu mi vadila přílišná surovost některých scén, např. útoky zfanatizovaných dětí na vesnice nebo sekání rukou.

Pokud bych ho měla ohodnotit, dala bych mu čtyři hvězdičky z pěti možných.

Posted in Hudba, Knihy, Film & TV | No Comments »

Značně vyčpělý parfém

Hlavní hrdina Jean-Babtiste Grenouille má od narození nadprůměrně vyvinutý čich. Dokáže někoho stopovat, odhalit, co se děje ve druhém patře domu, i když stojí na ulici nebo rozpoznat, z čeho se skládají jednotlivé vůně.

Místo, aby s tímto darem naložil užitečně, sobecky chce poznat všechny esence světa. Jednou jeho nos zachytí vůni krásné nevinné dívky, kterou očuchá tak intenzivně, že ji udusí. Touží mít tuto vůni stále u sebe a tak se vydá za výrobcem parfémů Baldinim, aby se od něj učil. Jenže nakonec Jean-Babtiste pomáhá jemu získat zpět zašlou slávu tím, že pro něj vymýšlí stále nové a nové recepty. Když zjistí, že se od starého pána nic nenaučí, odchází do parfumérské metropole Grasse.

Tam začne zabíjet ženy, které následně potře živočišným tukem a zabalí do kůže. Po nějaké době tuk seškrábe a vydestiluje z něj malinkou lahvičku parfému.

Nejvíc ho láká vůně Laury Richis, která nad všemi zavražděnými vyniká svou krásou. Obchodník Richis tuší, že bez jeho dcery nebude vrahovo dílo kompletní, proto ji odváží pryč z města. Lauřina vůně však Jeana-Babtista dovede až k domu, kde se skrývají. Jestli se mu povede získat poslední dílek do sbírky, se už musíte podívat sami.

Zhruba do poloviny mě film bavil, pak už jsem vydržela jen ze zvědavosti, jestli hrdina dokoná své dílo zkázy a jaký trest za své počínání dostane. Ke konci je příběh bez jakékoliv logiky natahovaný a závěr bych zařadila do kategorie sci-fi. Nevšední námět tak ztrácí svůj půvab a člověk má pocit jakoby ho autoři o něco okradli. O nějaký dějový zvrat, který v divákovi zanechá stopu.

Dávám dvě hvězdičky z pěti.

Posted in Hudba, Knihy, Film & TV | 2 Comments »

Snadno uvěřitelný spletenec náhod

Protože se mi líbí Brad Pitt (aby bylo jasno – je mi fuk, jak ovládá hereckou profesi, je to prostě kus chlapa), není snad žádný film, který bych s ním neviděla. Takže když do kin přišel další kousek režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárrita (21 gramů a Amores perros) s názvem Babel, věděla jsem, že si tuhle podívanou nenechám ujít.

Film je mozaikou 4 propojených příběhů. Uvidíte, jak synové marockého pastevce zkouší dostřel nově koupené pušky. Ze skály vystřelí na blížící se autobus. To má katastrofální dopad nejen pro dva cestující v autobuse, ale i pro ně. Zraní totiž americkou turistku. Jakmile se to dozví, začnou se svým otcem prchat před policií. Ta je však dostihne a zastřelí jednoho z chlapců.

Zraněná Američanka i její manžel se musí spolehnout na pomoc domorodců v nejbližší vesnici, protože nemocnice je příliš daleko. Paradoxně se díky této hrůzné události začnou sbližovat.

Mezitím jejich mexická chůva bere bez dovolení jejich děti na svatbu svého syna. Po svatbě je odváží její opilý synovec, který na hranicích ujede celníkům. Děti a chůvu nechá v poušti, kde jim hrozí smrt žízní a vyčerpáním.

Ve filmu se dále objevuje hluchoněmá školačka, která se vyrovnává se sebevraždou své matky, pocity méněcennosti a sexuální touhou. Její otec byl kdysi na lovu v Maroku, kde věnoval svému průvodci pušku.

Chvíli mi trvalo, než jsem se v příběhu zorientovala, ale jakmile člověk pochopí souvislosti už jen napatě čeká, jak se osudy hrdinů budou vyvíjet dál. Zdánlivě nevinné události mají hrozivé dopady, diváka děsí věci, nad kterými vůbec nepřemýšlí, že by se mohly stát. Maroko mi trošku připomnělo Egypt, Japonsko zase Thajsko, takže na mě film hodně zapůsobil. Jestli ještě někdy navštívíme Egypt, sakra si rozmyslím, než si v autobuse sednu k okýnku.

Babel tedy jednoznačně doporučuji a dávám mu nejlepší hodnocení - pět hvězdiček. Takhle zajímavý film vidím málokdy.

Posted in Hudba, Knihy, Film & TV | 3 Comments »

Příliš vysoká cena za pár minut slávy

Minulý týden jsme konečně zprovoznili přehrávání DVD na notebooku a v sobotu na něm zhlédli oscarové drama Million Dollar Baby. I když nefandíme sportům, kde se dva lidé mlátí hlava nehlava, stálo za to se na tenhle film podívat. Hlavní myšlenka nás totiž nahlodala a na dlouho zaměstnala naše mozkové závity.

Stárnoucí trenér Frankie se zaměřuje na výcvik nadějných boxerů, které ovšem (pod vlivem nepříjemného zážitku) není schopen dovést k zápasům o titul. Poslední svěřenec si proto najde jiného manažera.

Do Frankieho tělocvičny začne chodit ambiciózní Maggie. Ta má sen v boxu něco dokázat. Jenže Frankie ji trénovat nechce. Připadá mu příliš stará na to, aby udělala nějakou závratnou kariéru. Maggie to nevzdá, tvrdě trénuje a nakonec se jí podaří Frankieho zlomit.

Po roce a půl tréninku a sérii vyhraných klání se vydají na zápas o titul. Právě ten se stane pro Maggie osudným. Soupeřka je tvrdá a nehraje příliš fér. I přesto má Margaret náskok. Tedy do té doby, než se přestane chránit. Otočí se k sokyni zády, ta toho využije a udeří Maggie tak, že po pádu zůstává v bezvědomí.

Probere se až v nemocnici, kde se dozví, že bude do konce života upoutána na lůžko a napojena na kyslíkový přístroj. Po nějakém čase jí dokonce lékaři musí amputovat nohu.

Když si Maggie naplno uvědomí, že už nebude moct pokračovat ve své kariéře, ztratí smysl života. Požádá Frankieho, aby ukončil její život. Ten to radikálně odmítne. Po dvou neúspěšných sebevraždách jí však vyhoví, odpojí dýchací přístroj a do žíly vpíchne smrtelnou dávku adrenalinu. Od té doby se v tělocvičně neobjeví a nedá o sobě vědět.

Film je vlastně něco jako Rocky v sukních s tím rozdílem, že skončí špatně a dává významný námět k zamyšlení. Člověk si totiž díky němu znovu uvědomí, že musí žít tak, aby na konci své cesty věděl, že udělal všechno pro naplnění svých (často zdánlivě nereálných) snů. Ještě hodinu po jeho skončení jsme diskutovali o tom, jestli jsme k realizaci našich společných přání zvolili ten správný směr.

Snímek si u mě vysloužil pět hvězdiček.

Posted in Hudba, Knihy, Film & TV | No Comments »

Skrytý boj o ropu v Clooneyho SYRIANĚ

Konečně jsem se před pár dny dostal ke shlédnutí filmu Syriana a musím říct, že jsem určitě nebyl zklamán. Vzhledem k tomu, že oba George Clooney i Matt Damon patří mezi mé oblíbené herce, nevím proč jsem si tento film nechával tak dlouho unikat

George Clooneyho v něm představuje zasloužilého agenta CIA, specialistu na problematiku arabských zemí Blízkého Východu, který je svým zaměstnavatelem nemilosrdně odepsán kvůli snaze o morální počínání.

Divákům tento snímek poskytuje další náhled do světa skrytých špionážních válek, kde lze jen těžko rozeznat hranici mezi dobrem a zlem a kde neexistují žádné zábrany k uplatňování nejšpinavějších kriminálních praktik, jestliže povedou k potřebnému výsledku.

Syriana také naznačuje, kam nás pomalu zavádí americká (a potažmo světová) závislost na, nejen arabské, ropě. Lze si dnes lehce představit, že podobný scénář amerického “vlka v rouše beránčím” všemi dostupnými prostředky si chránícího své pochybné ekonomické zájmy na území nezávislých národů, není jen nemožné sci-fi.

Proto zamyslíte-li se rádi u akčního thrilleru se špionážní tématikou anebo chcete-li vidět jedno z nejlepších hereckých představeni vždycky “cool” George Clooneyho za podpory Matta Damona, nezávislou Syrianu si určitě nemůžete nechat ujít. Sám tedy tomtuo snímku uděluji, asi trochu přísně, za čtyři hvězdičky z pěti.

Posted in Hudba, Knihy, Film & TV | No Comments »

Mlhavý zážitek

Článkem o Bestii Karle byl založen seriál minirecenzí filmů, které jsem v poslední době viděla. Dnes se budu věnovat hororu Mlha.

Děj se odehrává ve městě Antonio Bay, kde se právě chystají oslavy stého výročí jeho založení. Jen málokdo z obyvatel ale ví, že obrovský rozmach města v minulosti nastal díky kradenému zlatu. To čtyři zakladatelé města získali vypleněním lodě námořníků. Celou loď podpálili a všechny členy posádky tak odsoudili k smrti.

Právě blížící se výročí města je pro duchy zemřelých vhodnou příležitostí k odplatě. Přichází z mlhy a zabíjí vše, co se jim připlete do cesty. Mlha se blíží od moře, v den oslav přijde do města a neúprosně likviduje potomky zakladatelů. Námořníky zastaví až hlavní hrdinka filmu, která je neuvěřitelně podobná ženě velitele posádky.

Film je zajímavý snad jen tím, že v hlavní roli uvidíte Maggie Grace, která hraje Shannon v seriálu Ztraceni. Tak otrlé diváky hororů jako jsem já, ničím nepřekvapí. Zombie, mokré stopy nebo rány do dveří, které mají zřejmě patřit k nejhrůznějším místům filmu, mě dost nudily. Možná i proto, že tohle se Vám v normálním životě stát nemůže.

Dnes jsem se dočetla, že jde o remake hororu z roku 1980. To prý také nebyl zrovna bůhvíjaký trhák. Proč ho tvůrci „nové“ Mlhy exhumovali a vypůjčili si základní dějovou linii, když ji nedokázali dostatečně využít?

Nic lepšího než jednu hvězdičku si nezaslouží.

Posted in Hudba, Knihy, Film & TV | 4 Comments »

Jedna, dvě, hrůza jde…

Když jsem ji viděla poprvé, napadlo mě, že buď sleduji soutěž o nejhorší reklamu uplynulého roku nebo se vrátil čas o nějakých 18 let. Mluvím o spotu na očkování proti klíšťové encefalitidě. V něm vystupuje malá holčička celá v černém a recituje: „Jedna, dvě, klíště jde. Klíště si jde pro Tebe!“. Při posledním slově namíří prst do kamery. Reklama nudná, bez vtipu, téměř k smíchu. Ale musím jí přiznat bod k dobru – zaujme.

Pod vlivem extrémního zážitku, jsem ani nestačila zaregistrovat, kterou očkovací látku propaguje. Na stránkách Ministerstva zdravotnictví jsem našla pouze schválení kampaní na látku FSME-IMMUN firmy Baxter pro roky 2003 a 2004. Pravděpodobně to bude opět reklama této společnosti. Zřejmě ji natočila sama, nevěřím, že by něco takového dokázala vytvořit reklamní agentura. Tahle firma asi nemá ani marketingové oddělení. Alespoň jsem o marketingu na jejích stránkách nenašla ani zmínku. V některých podnicích totiž stále převládá přesvědčení, že investice do této oblasti jsou zbytečné.

Vybraný manažer tedy dostal za úkol vymyslet reklamu, která by nestála moc peněz. Na dvě vteřiny se zamyslel a hodil na papír první, co ho napadlo. Doma oblékl dceru do černého, řekl jí, co má dělat, vše natočil na svojí videokameru a bylo.

Spokojenost téměř na všech stranách – on splnil úkol, vedení má radost, že to skoro nic nestálo. Jenže zákazník jako by byl opomenut.

Spot je šit horkou jehlou, je z něj cítit, že firmě je jedno, jak je provedený. Nedali si s ním práci. A tím zprostředkovaně dávají najevo, že jim nezáleží ani na lidech, kteří ji vidí. Lepší snad žádná reklama než tahle.

Kdybych šla znovu na očkování proti encefalitidě a dostala možnost vybrat si očkovací látku, FSME-IMMUN bych zavrhla. Jenže na hygienické stanici, kam docházím, vybírat nedávají a pochybuji, že někde jinde ano.

Posted in Hudba, Knihy, Film & TV | 4 Comments »