Synchronizované plavání jistě znáte, synchronizované taneční kreace jistě také a poskoky s přihlouplými názvy jako “Lambada”, “Macarena”, “Moonwalk” či slepičí “Chicken dance” (zapomněl jsem nějaký?) jste se v nějakém stádiu částečného zatmění snažili určitě pilovat také. Ale co takhle Logaritmický Algoritmický tanec ve stylu ninja?
Poslouží také jako názorná pomůcka k matematickým výkladům o logaritmech. algoritmech
Tak jsem se rozhodl jaksi zasadit do perspektivy moje, zde celkem pravidelné, odpolední běhy a zkusit se tu zúčastnit tradičního každoročního půlmaratónu. Ten se tady v Kamphaengphet poběží příští neděli 11. listopadu a já mám tedy o motivaci k dalšímu, často ne úplně zábavnému, běžeckému tréninku postaráno.
Kdo mě neznáte asi nevíte, že běhání jako takové jsem vždycky vyloženě…NEMĚL RÁD ovšem účast v jakékoliv sportovní aktivitě (byť třeba běh nějak okrajově zahrnuvší) mi nikdy nebyla cizí. Protože ovšem život na thajském “skorovenkově” zas tolik variací sportovního vyžití jednotlivci nenabízí, fakta, že prostý běh se dá provozovat kdekoliv a kdykoliv spolu s jednoduchou dostupností zdejšího pěkného okruhu převážily moji totální nelásku k tomuto sportu.
Jak jsem zde na blogu První milión již v mých Bězích v parku popisoval, téměř každé odpoledne si tedy sbalím svých pár kousků ovoce a zamířím do zdejšího, lokálními běhavci oblíbeného UNESCO parku. Většina památek se tam totiž nachází na asi čtyřkilometrovém vyhlídkovém okruhu, jež nám tu tedy slouží jako, řekněme středně náročná, běžecká trasa.
Po počátečních větších či menších útrapách jsem se pomalu dopracoval na úroveň, kdy (za příznivé hvězdné konstelace) již dokážu absolvovat celý okruh mírným tempem dvakrát v čase asi něco přes třicet minut. To tedy znamená, že trasu kolem osmi kilometrů bych snad mohl jaksi zvládnout, ovšem půlmaratón to máme nějakých 21 kilometrů, že? Nebo-li pět a čtvrt kolečka mé parkové tratě.
Proč se pokoušet?
Dal jsem si tedy absolvování nadcházejícího závodu (pro mě určitě nesoutěžně) za jakýsi menší osobní cíl: Rád bych si prostě dokázal, že na to prostě mám . Protože jsem nikdy v životě asi v jednom kuse neuběhl více než zdejších osm a něco kilometrů, dokázal-li bych NĚJAK dokončit (rozuměj nevzdat) tento půlmaratón byl by to asi jeden z mých největších životních sportovních úspěchů a určitě i zdroj jistého zadostiučinění. A navíc mi cesta k dosažení tohoto cíle také poskytne další motivaci k sportovnímu sebe-zlepšení se a ještě dodá patřičný vzrušující element do každodenní životní rutiny.
K detailům závodu
Jak jsem tedy uvedl, akce je plánována na neděli 11. listopadu a start půlmaratónu je načasován na šestou hodinu ranní. Den konání je neděle, protože pro mnoho průměrných Thajců je toto stále jediným volným dnem v týdnu; a brzy ráno kvůli příznivějším (chladnějším) teplotním podmínkám.
Pár tipů jež se mi taká dostalo od jednoho z mých zdejších britských přátel a zkušenějších běžců:
z důvodu úspory sil a energie je prý dobré přestat trénovat asi tři dny před dnem konání běhu
je dobré se ráno ve dne závodu posnídat přibližně 2-3 hodiny před startem (tzn. pro tuto akci vstávat snad někdy kolem třetí ráno!!) jídlo s vysokým obsahem uhlohydrátů a energie, tak aby již byla snídaně v době “výkonu” dostatečně strávena (myslím, že moje osvědčené vločky s nastrouhanou čokoládou by měly tento trik zvládnout)
menší “odpočinek” přechodem do chůze či úplným zastavením (nejen) u občerstvovací stanice není prý během závodu žádnou ostudou, naopak je třeba mít na paměti, že toto je hlavně závod pro radost a množství lidí se účastní jen pro “společenskou” hodnotu celé akce
Takže se vším výše uvedeným na paměti si říkám, že dokážu-li nějak zkombinovat moje natrénované osmikilometrové úseky s menšími přestávkami během tohoto závodu, teoreticky bych měl mít dobrou šanci těch obávaných 21 kilometrů dokončit před tím, než bude celá trať závodu v devět ráno znovuotevřena veřejné dopravě .
Moje příprava
Do závodu mi tedy i s dneškem zbývá šest dní tréninku (poslední trénink ve středu 7. listopadu, tři dny před startem). Protože jsem se o závodu dozvěděl (a začal nějak vážněji prodlužovat své běhy) předevčírem, zatím mám tedy natrénováno následující:
Středa 31.10.: 2 okruhy a asi 1 km => 9.0km Čtvrtek 1.11.: 2 okruhy + třetí k milníku 1 km a zpět => 10.0km Pátek (dnes): Plánuji opět 2 okruhy a třetí až k milníku 1.7km a zpět což by mělo být dohromady asi 11.4km
V dalších mých příspěvcích teď tedy můžete také očekávat nové zprávy z mé půlmaratonové přípravy spolu s popisem úspěchů a kolapsů z plnění mého tréninkového plánu.
Tak co myslíte dokážu ten závod vůbec dokončit? A jak jste na tom s Vašimi běžeckými limity Vy? Či snad máte pro mě, závodníka-nováčka, nějaké pomocné tipy? Dejte mi vědět do komentářů!
Nechcete přijít o novinky z úspěšného dosažení (či spektakulárního kolapsu) mého nejnovějšího sportovního cíle? Jednodušše se ujistěte, že odebíráte náš blog přes RSS.
Možná víte, že geograficky i politicky je Austrálie společenstvím osmi států z nichž každý má svoji vlastní nezávislou zemskou vládu. Dohromady je pak celek zastřešován vládou federální v čele s jejím ministerským předsedou.
Protože Austrálie je dále ještě také součástí anglickou královnou opanovaného Commonwealthu (stejně jako Skotsko, Irsko, Wales, Kanada, Nový Zéland a mnoho dalších zemí různých koutů zeměkoule), jejím nejvyšším představitelem je tedy v současnosti taktéž anglická královna Elizabeth II.
Jelikož je ovšem role královny jako australského panovníka čistě formalitou, v praxi je nejvyšší zdejším politickým představitelem ministersky předseda federální vlády, toho času již pěkných pár let, pan John Howard.
Co se tedy voleb týče, každý Australan je tak ze zákona povinován k hlasování nejen ve volbách v jím obývaném australském státu (např. New South Wales, Victoria, Tasmánie atd.), ale i k účasti pří volbách federálních; pokuta za neúčast v současnosti jedince ochudí o A$50.
A volby federální jsou zde právě téměř na spadnutí. Říkám téměř, protože i když tyto budou zcela určitě probíhat před koncem letošního roku, přesné datum stále ještě nebylo určeno!
Nejsem tedy velkým znalcem světových politických regulí a postupů, ovšem “volební plánování po australsku” mi přijde, při nejmenším, zamyšleníhodný. Protože se zde federální zástupci volí na tři roky a poslední se konaly v roce 2004, je jisté, že se volit se bude muset ještě někdy letos.
Ovsem přesné datum je ponecháno na vůli toho kterého právě vládnoucího ministerského předsedy jež je ale také samozřejmě členem vládnoucí (a v nadcházejících volbách se aktivně účastnící) politické strany!
Z mého laického pohledu to tedy vypadá téměř jako kdyby si hráči jednoho týmu byli současně také hlavními tvůrci pravidel a hlavními rozhodčími celého politického klání. Nevím do jaké míry je pak výsledek úplně objektivní, na každý pád to však vypadá, že tu tento systém k všeobecné prosperitě již hezkou řádku let dosti úspěšně funguje.
A kdy se tedy k volbám půjde? Protože poslední volební průzkumy ukazují, že zde právě vládnoucí liberální koalice po letech u kormidla začíná dost opovážlivě za opoziční sociální Labour Party zaostávat, snaží se mazaný ministerský předseda Howard (hlava vládnoucí koalice) volby oddalovat co možná nejvíce. Jako zkušený a ostřílený politik jistě doufá, že se zdejší opozice tradičně opět nějak na poslední chvíli totálně znemožní a způsobí tak stoprocentní obrat směru současných volebních preferencí.
Taktika jistě k politice neoddělitelně patří ovšem řadový občan si pak zkrátka musí na přesné datum povinných voleb ještě pár dní (možná jen hodin?) počkat.
Se začátkem nového finančního roku i nám, tak jako všem obyvatelům Austrálie pomalu, ale jistě nastává další z každoročních občanských povinností – vyplňování a odevzdávání daňového přiznání. Říkal jsem si proto, že nemusí být tak úplně od věci si tady na našem blogu První milión pro zajímavost porovnat výše placených daní v Austrálii a v Česku.
Jak asi víte, v Austrálii se praktikuje ten americký, osobní způsob placení daní z příjmů ve kterém je každý jedinec sám zodpovědný každoročně si řádně vyplnit a v termínu odevzdat vlastní daňové přiznání. V praxi to znamená, že by si každý měl řádně schranňovat (či aspoň nějak zaznamenávat) všechny transakce a nákupy, které má legitimně zájem koncem roku ze svých placených záloh na daních odepsat. Zkrátka “potěšení” že ano?
Prostě daně a jejich placení jsou asi všude na světě záležitostí nikterak povznášející či zábavnou jež ve velké míře zahrnuje jen a pouze nekonečné nudné papírování a lítý boj s byrokracií. A jak sami určitě dobře víte také, výsledek celého procesu je, ve valné většině, dosti neradostný.
Daně australské
A jaké, že se tedy platí daně v Austrálii? Pro finanční rok 2006/2007 (ten co právě skončil) jsou australské počty takovéto:
Znamená to tedy, že průměrný Australan s výdělkem někde kolem AU$50.000,- ročně odevzdá na daních z příjmu asi AU$10.350,- a dalších ca AU$750,- na povinném nemocenském pojištění. Celková daňová povinnost tak činí asi kolem 22% z jeho příjmů.
Daně české
Pro porovnání řekněme, že průměrný Čech, vydělávající kolem Kč 216.000,- hrubého ročně (Kč 18.000,- měsíčně) odevzdá na daních z příjmu asi Kč 32.600,- což mi vychází jako 15% jeho příjmů.
Samozřejmě bych tu teď nerad tvrdil, že moje uvedené výpočty daňové povinnosti v Česku jsou úplně přesné (např. nezahrnul jsem přesné sazby povinného sociálního a zdravotního pojištění jelikož je jednoduše neznám) avšak nemůžu si odpustit poznámku, že z mého laického pohledu mi výpočet daňové zodpovědnosti jedince žijícího v ČR připadá daleko komplikovanější.
Sami si schválně zkuste porovnat srozumitelnost dvou oficiálních zdrojů, ze kterých jsem daňové sazby čerpal:
Pointa?
Platba daní je více či méně otravnou záležitostí kdekoliv na světě. Ať se nám to líbí nebo ne, stále platí Franklinovo okřídlené: “Jediné dvě jistoty tohoto světa jsou smrt a daně.”
Při svých včerejších toulkách Internetem mě dosti rozveselil poněkud starší nicméně stále asi aktuální obsah článku na blogu Tera Sinica porovnávající vlastnosti hrdého národa Českého se zvyky a životem Tolkienových hobitů.
Osobně nejsem velkým fanouškem Tolkienova díla a všechny jeho oslavované rukopisy znám jen z jejich, jak tvrdí mnozí, zprzněné verze formy holywoodských trháků série Pán prstenů. Není proto divu, že jsem asi jedním z mála, komu unikly pasáže knihy z nichž autorka článku čerpala při popisu charakteristických vlastností průměrného hobita:
Takový průměrný hobit rád pije pivo, jí pětkrát denně (když k tomu má příležitost) a nejvíc starostí věnuje svojí zahrádce. Co se děje ve světě, to ho moc netrápí, a všechny cizince považuje za krajně podezřelé osoby, před kterými je třeba se mít na pozoru. Záležitosti Velkých lidí (zemí) jsou prostě jen záležitosti Velkých lidí a rozumný hobit (malej, ale šikovnej) by se do nich neměl zaplétat. Čeho dosáhl jaký hobit v cizině (exilu), to přece není vůbec podstatné. Hlavně se do té ciziny vůbec neměl pouštět, protože co tam je takového, co není doma?
Při čtení uvedeného odstavce to opravdu nedá než se zamyslet kde vlastně ten J.R.R.Tolkien čerpal inspiraci ke svému veledílu?
Ale koneckonců bylo-li by takové porovnání ke snaživým hobitům opravdu platné určitě není z těch nejhorších. Opravte mě, ale tuším, že i podle Tokiena to ve finále byli právě hobiti kdo se zničením Prstenu nejvíce zasadili o spásu Middle Earth nebo ne?
Dnes jsem narazil na článek z blogu Money Walks, potvrzující známou teorii, že totiž dosažené vzděláni jednotlivce nepodmiňuje jeho profesionální úspěšnost či míru dosažené finanční nezávislosti. Pro příklady nemusíme chodit daleko, podle mě dostupných informací ani nejbohatšímu známému Čechovi dneška, panu Petrovi Kellnerovi, nestalo chybějící vysokoškolské vzdělání v cestě k nesporným obchodním úspěchům.
Jak zmiňuje výše uvedený článek, seznam úspěšných, jež nikdy nedosáhli na vysokoškolský diplom obsahuje takové veličiny jako:
Bill Gates (pro ignorantní Měsíčňany: zakladatel Microsoftu, který vyrábí… no to je jedno )
Paul Allen (spoluzakladatel Microsoftu)
Michael Dell (zakladatel výrobce počítačů DELL)
Kirk Kerkorian (“stvořitel” kasinového ráje Las Vegas v pusté nevadské poušti)
Stanley Ho (kasinový magnát z Macaa, asi nejbohatší žijící Asiat)
Steve Jobs (zakladatel společnosti Apple Computers)
Ralph Lauren (původce myšlenky, jež nám přinesla módní značku Polo Ralph Lauren)
Richard Branson (zakladatel a neúnavný budovatel známého Virgin impéria)
Seznam pokračuje dále, ovšem ti výše uvedení patří, podle mě, v současnosti mezi ty nejznámější.
Proč zde podobný seznam uvádím?
Ne není to proto, abychom se tu mohli společně oddávat nějakým seancím v závisti .
Spíše bych rád poukázal na fakt, že každý kdo se dokáže stoprocentně oddat své byť sebeodvážnější myšlence a cílevědomě, krok za krokem, tvrdě pracovat na jejím realizování, nehledě na negativní názory okolí, má velkou šanci na úspěch. A to bez ohledu na své dosažené vzdělání, věk, rodinné zázemí a všechny ostatní často používané výmluvy. Zkuste spíše použít úspěch výše uvedených lidí jako návod a motivaci pro úspěch Váš vlastní.
Vyberte si jednoho člověka z uvedeného seznamu, nejlépe toho, který je Vašemu srdci či zájmům nejbližší, a prostudujte si všechny o něm dostupné informace. Zjistěte si jak se Vámi vybraná osobnost (která vlastně ani nemusí z mého seznamu vůbec pocházet, sami jistě znáte Vám příhodnější příklad) dokázala propracovat z šedě průměru na absolutní výsluní ve svém oboru. Naučte se její “recept na úspěch” jež jste ochotni následovat.
Vybavení takovou znalostí pak můžete podobné “recepty” (samozřejmě s rozumem a kde vhodné) aplikovat ve Vašem vlastním profesionálním životě k budování Vašeho vlastního úspěchu.
A pro případné stále školou povinné čtenáře
Výše uvedení a jimi podobní jsou, dle mého názoru, výjimeční jedinci, na které hleďme jako na “výjimky potvrzující pravidlo”. Vzdělání a studium určitě tímto neházejte přes palubu, naopak. Kvalitním studiem získané teoretické znalosti Vám, zcela bez pochyby, poskytnou značnou výhodu v ceste za úspěchem v porovnáni s Vaší méně vzdělanou konkurencí. Jak se ovšem potom rozhodnete s touto výhodou hospodařit je už záležitost jiná. Čerpáním ze zkušeností těch, co na výsluní již vystoupali se mi jeví jako celkem rozumná nástavba.
Po delší době je tu opět jeden z videoklipů, který mě v poslední době pobavil. Video je z jednoho z nesčetných japonských zábavních pořadů, které ve světě tolik nabývají na popularitě. Takže se podívejte co ty bláznivé japonky navyvádí kvůli pár kapkám kečupu
Již včera večer jsem se snažil najít nějaké zajímavé klipy na YouTube avšak nějak se mi nedařilo tuto stránku načíst. Nevěnoval jsem tomu tolik pozornosti, přeci jen Internet tady na venkově není z nejstabilnějších. Dnes ráno tedy opět zkouším napsat www.youtube.com do mého prohlížeče a jsem pozdraven následujícím upozorněním:
Volně přeloženo: Omlouváme se, ale tato stránka byla na požadavek Thajského ministerstva informatiky zablokována. Pro více informací kontaktujte…
Thajská vláda včera zablokovala přístup na YouTube z důvodu zveřejnění klipu napadajícího Thajského krále. Thajský ministr pro informatiku přistoupil k blokaci poté, co byl jeho požadavek na odstranění problematického klipu odmítnut managementem YouTube.
Jak dále uvedeno ve výše zmíněném článku, čtyřiačtyřicetisekundový klip zobrazuje sérii grafity pokreslených fotografií devětasedmdesátiletého thajského panovníka. V jiné části klipu jsou údajně podobné fotografie pokryty otisky chodidel – obrovský prohřešek proti základům thajských mravů. Nohy a chodidla jsou thajskou kulturou považovány za špinavé (dotýkají se špíny na zemi) a jejich podobné užívání za extrémně pokořující.
Z uvedených informací je zřejmá spojitost mezi klipem a nedávným uvězněním švýcarského občana zde v Thajsku za počmárání plakátů zobrazujících thajského krále. Protože podle dostupných informaci, maximální možný rozsudek za hanobení královské koruny je zde 75 let, milý Švýcar vlastně vyvázl s pakatelem “pouhých” 10 let. Možná teď lépe pochopíte proč jsem nebyl úplně ve své kůži při jednání o přetažení mého víza.
Jak to tedy v současné době vypadá, žádný YouTubing se u mě nekoná. Najde-li však někdo z Vás výše zmíněný “zahanbující” klip dejte vědět, rád bych viděl proč tolik povyku.
Určitě jste v nedávných dnech byli nějakým sdělovacím prostředkem patřičně upozorněni, že časopis Forbes opět vydal svůj každoroční žebříček nejbohatších lidí světa, tentokrát pojmenován Miliardáři světa. Asi již také víte, že zakladatel Microsoftu Bill Gates je stále tím nejbohatším těsně následován nejgeniálnějším investorem Warrenem Buffettem. Věděli jste však, že kombinované jmění těchto dvou osob by stačilo na úhradu více než poloviny finančního dluhu celého afrického kontinentu? Anebo, trochu blíže k domovu, že jmění Billa Gatese přesahuje roční hrubý domácí produkt celého Slovenska?
Kdo jsou oni boháči?
Bývaly časy, kdy vlastnit milión čehokoliv (tím spíše většiny světových měn) bylo obecně považováno za nesmírné bohatství. Jak vidno ty doby jsou nenávratně pryč (ehm údajně milióny má už dneska kdekdo) a chcete-li se tedy propracovat mezi opravdové světové boháče, budete vzati na zřetel jen s majetkem v hodnotě aspoň jedné miliardy dolarů!
Podle magazínu Forbes, průměrnému miliardáři je 62 let, vlastní jmění v hodnotě 3,6 miliardy dolarů, k čemuž se v 60% případů dopracoval z ničeho! Jak dále uvedeno, častým pojítkem mnoha je originalita jejich výdělečné myšlenky bez ohledu na odvětví, ve kterých působí – od vlastnictví mediálních impérií, přes nemovitosti a stravování až po obchody s kávou a ethanolem.
Pracháč versus hrubý domácí produkt
Protože asi málokdo z nás si dokáže částky nashromážděné lidmi ze seznamu časopisu Forbes vůbec představit, zkusím je zasadit do perspektivy porovnáním k ročnímu hrubému domácímu produktu odpovídajících zemí (jednoduchá definice HDP: hrubý domácí produkt je peněžně vyjádřená hodnota všeho, co bylo danou zemí v daném období vyprodukováno).
Bill Gates vs Kazachstán
Pan Microsoft vlastní 56 miliard dolarů, což zhruba odpovídá HDP patnáctimiliónového Kazachstánu a o 9 miliard dolarů přesahuje hrubý domácí produkt Slovenska.
Warren Buffett vs Maroko či Vietnam
Buffettova investiční návratnost ve výši 52 miliard dolarů o fous přesahuje HDP třicetimiliónového Maroka či osmdesátimiliónového Vietnamu. Jen tak na okraj - s dvaaosmdesáti milióny obyvatel je Vietnam třináctým nejlidnatějším národem světa!
Carlos Slim Helú vs Slovensko
Ne tolik známý příjemce největšího dědictví světa má na svém kontě přibližně 49 miliard dolarů, čímž o něco převyšuje hrubý domácí produkt pěti miliónů Slováků.
Ingvar Kamprad s rodinou vs Slovinsko
Majitelé řetězce IKEA se doskládali k jmění v hodnotě kolem 33 miliard dolarů což téměř odpovídá HDP Slovinska. Nutno dodat, že majitelé IKEA jen o pár miliard zaostávají za takovými evropskými zeměmi jako jsou Chorvatsko či Lucembursko.
Toto je myslím pro ilustraci dostačující. V zájmu úplnosti bych jen rád dodal, že uvedená HDP data se vztahují k roku 2005 a byla čerpána z webů Wikipedie a Mezinárodního Měnového Fondu.
Miliardy z domova
Pokaždé, když se mi dostane pod ruku seznam podobný tomuto, hledám, jak si na tom v zahraniční konkurenci stojí “naši”. Protože tak nějak za “svoje” považuji všechny tři země, ve kterých jsem strávil nějakou část mého života, malé porovnání je nasnadě.
Austrálie má v seznamu plných deset miliardářů, z nichž nejbohatším je devětatřicetiletý dědic mediálního impéria PBL, James Packer s 5,5 miliardy dolarů (v celkovém pořadí na 142. místě) následován majiteli obchodních center Westfield, rodinou Lowy (celkově 172.) s 4,6 miliardy dolarů. Poslední z “ozíků” je nejbohatší žena Austrálie, Gina Rinehart s majetkem v hodnotě 1 miliardy dolarů z její těžební společnosti Rio Tinto.
Česko má na seznamu jediného zástupce, ale jakého! Mně neznámý Petr Kellner se s majetkem kolem šesti miliard dolarů zařadil ve světovém žebříčku na 119. místo. Jako zdroj jeho jmění Forbes uvádí Pojišťovnictví (mimo jiné je Kellner majitelem České Spořitelny Pojišťovny) a v kolonce vzdělání figuruje Žádné. Opět potvrzeno: Peníze nejsou podmíněny vzděláním.
Thajsko má v seznamu zástupce tři. Nejbohatším (celkově 264.) jest dvaašedesátiletý pivovarník Charoen Sirivadhanabhakdi s kapitálem 3,4 miliardy dolarů. Charoen je majitelem největšího thajského pivovaru Chang, v současnosti dokonce hlavní sponzor anglického fotbalového velkoklubu FC Everton. Druhým Thajcem na seznamu je Chaleo Yoovidhya (75 let, majetek 3,1 miliardy, celkově 279. místo), o kterém si myslíte, že neznáte ovšem Chaleo je majitelem receptu na energetický nápoj Red Bull. A do třetice Dhanin Chearavanont s rodinou (67 let, majetek 2,4 miliardy, celkově 390.), jehož zemědělsky založená rodina, zjednodušeně řečeno, vybudovala své jmění na kuřatech.
Nemít prachy…vadí?
Co dodat? Snad jen, že v dnešním světě klanění se penězům a oslavování kohokoliv s jejich nadbytkem se rádo zapomíná na způsob, kterým byl takový majetek nabyt a na rostoucí nepoměr mezi těmi, kdo mají a těmi, kdo si nemohou dovolit uspokojit základní lidské potřeby. Stejně jistě jako se mezi světovými miliardáři zaručeně najdou lidé, jež své jmění nabyli “poctivými způsoby” (definici tohoto ponechám na jiných), určitě tam figurují i osoby, které se k těmto penězům dopracovali cestami více či méně pochybnými.
A proto nezapomínejme, že bohatství a objevování se na předních stránkách světových médií vždy nezaručuje dobrý morální příklad hodný následování. To už ale média oslavující “kohokoliv s penězi” již tak často nezmiňují.
Kdo si pamatujete na časy, kdy snad jedinou v Česku existující “herní konzolí” k zakoupení pod pulty obchodů “Klenoty” byla ruská elektronková Jen počkej! (pro odborníky “Hy Pogadi”), v níž se nechvalně proslulý vlk ze stejnojmenného kresleného seriálu snaží pochytat co nejvíce kutálejících vajíček, jistě rádi shlédnete následující klip z německé variace této hry.
Pro ostatní: Další krátké video z YouTube.com tentokrát zachycující nelehký úděl zaměstnanců drůbežáren.
Všem nadšencům pro sport a fitness je určen jeden z mých dalších příspěvků do pondělní chvilky komedie. Zdrojem tohoto, opět trošku staršího, klipu mi byl jako obvykle YouTube.com
Tak ve volné návaznosti na předchozí klip s podobnou tématikou od Kamily bych tu teď rád uvedl další, pravda trochu starší, klípek jako námět k zamyšlení při plánování rodinných přírůstků
Včera se mi pod ruku (či spíše pod myš) dostal skvělý článek z Hudyho zápisníku nazvaný “Výlet do minulosti” obsahující souhrný přehled nejrozšířenějších osobních počítačů osmdesátých let. Jak uvádí sám autor, článek je zaměřen na
…8 bitové počítače značek ZX Spectrum, Didaktik, IQ 151, Commodore, Atari a Amiga. Jedná se o počítače, které mne provázeli obdobím puberty a dospívání. Možná že bude z článku cítit určitá nostalgie, ale nemějte mi to za zlé. Ono totiž kdo nikdy nevlastnil doma ZX Spectrum nebo Didaktik, asi nikdy nepochopí.
Pamětníci, přenesme se proto o pár let zpět a oživme si závratné technologie našeho mládí, nepamětníci zírejte, jaké stroje se zasluhují o existenci počítačů jak je znáte dnes - “Výlet do minulosti”.
Taky jste si mysleli, že malé děti jsou upřímné a nedokážou nic předstírat? Podívejte se na následující video z www.youtube.com a uvidíte, jak umí být ti roztomilí mrňousové vychytralí.
Jak vidíte pojmenoval jsem tyto stránky První milión – Osobní blog s finanční zápletkou, protože přesně to jsou naše smělé záměry pro tento web. V první řadě poinformovat naše blízké o příbězích z našich životů a v řadě druhé všem ostatním co možná nejnázorněji ukázat jak se dá na Internetu přivydělat. Více
Odebírejte náš blog přes RSS
Chcete-li být ihned upozorněni na každý nový článek a komentář vyberte si z následujících odkazů dle Vaší preference:
Články | Komentáře
. Protože jsem nikdy v životě asi v jednom kuse neuběhl více než zdejších osm a něco kilometrů, dokázal-li bych NĚJAK dokončit (rozuměj nevzdat) tento půlmaratón byl by to asi jeden z mých největších životních sportovních úspěchů a určitě i zdroj jistého zadostiučinění. A navíc mi cesta k dosažení tohoto cíle také poskytne další motivaci k sportovnímu sebe-zlepšení se a ještě dodá patřičný vzrušující element do každodenní životní rutiny.
