První milión

Peníze na Internetu: AGLOCO, jak se vede?

Pár týdnů jsem zde nezmínil žádné nové zprávy od AGLOCO. Toto bylo způsobeno jednak mou zaneprázdněností v “prvním životě” (hru Second Life znáte ? ) a také tím, že důvěryhodných novinek přímo od AGLOCO je stále jaksi skromněji. Naplňuje tedy tento program prognostiky všech skeptiků a pomalu kolabuje?

Na odpověď na tuto otázku si ještě budeme muset pár týdnů či měsíců počkat. Z mého hlediska to zatím vypadá, že AGLOCO stále, i když kostrbatě, funguje. Jistě vše přichází až po útrapách a se zpožděním, ovšem nezapomeňte, že Viewbar existuje a, jak to tak vypadá, tak nám i nějaké (doufejme cenné) hodiny výdělku stále akumuluje.

Samozřejmě všechny nás zajímá, kdy a jak nás AGLOCO začne konečně vyplácet. Jak jsem zde již párkrát v mých příspěvcích a komentářích zmiňoval, přesná data a způsoby plateb zatím bohužel stále ještě nebyla stanovena. K tomuto přímo od zdroje:

Kdy začnou být členům vypláceny vydělané peníze?
Jednoduchá odpověď zní: Záleží na tom, kdy AGLOCO vydělá dostatek peněz k pokryti jak všech členských výplat tak i k dalšímu úspěšnému provozování svého podnikání. Ovšem užíváním Viewbaru členové již dnes akumulují částky k budoucím peněžním výplatám.

Jak mě bude AGLOCO vyplácet, když si ode mne nevyžádalo žádné platební instrukce?
Patřičné platební instrukce budou před započatím výplat s každým členem včas ověřeny. V současnosti plánujeme výplaty několika způsoby včetně rozesíláni šeků, přímými převody a PayPalem. Nezapomeňte, že každý člen může operovat pouze jedním AGLOCO účtem.

(více detailů v Revenue and Cash Payouts příspěvku na AGLOCO blogu)

a ještě nověji v příspěvku Ask.com and AGLOCO z 11. září se, mimo jiné, také uvádí:

Výplaty členům: Další novinky k výplatám budou zde v příspěvku zveřejněny během následujících dvou týdnu. Tento bude taká obsahovat informace o stávající finanční situaci naší společnosti.

A jak si vedu s AGLOCO já?
Musím říci, že moje AGLOCO síť se již dál úspěšně rozvíjí sama o sobe bez sebemenší další potřeby o propagaci. K 24. září mám zaregistrováno 94 členů, nepochybně úspěch který jsem vůbec neočekával. Na stranu druhou ovšem předpokládám, že část z těchto “členů” budou nesjpíš ony “podnikavé duše” se zaregistrovanými druhými či třetími AGLOCO účty (praktika samozřejmě nepovolená).

Z dalších negativ bych ještě také poukázal na nízký počet nabrouzdaných hodin: Vypadá to, že valná většina registrovaných členů (včetně mě) AGLOCO Viewbar používá pouze sporadicky což mimo jiné, přisuzuji také nejistotě o potenciálních výdělcích (94 členů nabrouzdalo 57,9 hodin = pouhých asi 37 minut na člena. Žádná sláva.)

Co dál?
Jak jsem zde již párkrát zmiňoval, moje další strategie vůči AGLOCO bude zahrnovat asi 99% trpělivosti a 1% další propagace; nepleťte tedy s “házením flinty do žita”. Ovšem s přibývajícím časem před započatím AGLOCO výplat a v prostředí rostoucího skepticismu se mi jaksi nedostává potřebného entusiasmu k bezbřehé propagaci celého programu. Jak jste na tom Vy?

Ujistěte se, že nepřijdete o žádný z našich budoucích článků a odebírejte náš blog přes RSS.

Posted in Názory, Blogování, Peníze na Internetu, AGLOCO | No Comments »

Thajsko a já: Vízum v pase…konečně!

A tak, jak jsem zde již včera avizoval, dnes jsem si zde v Sydney došel pro to vytoužené jednoroční thajské vízum.

Celá procedura opět nezabrala více než asi 5 minut vyplněných předáním a mým stvrzením tohoto podpisem. Žádné drama.

Takže poznámka pro mé (a možná i Vaše) další thajské vízové potřeby překračující rámec nejjednodušších turistických povolení: Žádost o vízum nejlépe provádět na jakémkoliv konzulárním zastoupení Thajska v zahraničí, nikoliv přímo v Thajsku.

Sopranos na Kings Cross
A ještě si tu nemůžu neodpustit ukázat na co jsem narazil při posledních procházkách po Sydney: BadaBing Bar! Fanoušci jednoho z nejúspěšnějších US seriálů jistě ocení, a Vám kdož nevíte o co se přesně jedná vřele doporučuji shlédnout aspoň pár epizod mafiánského The Sopranos.

Toto je tedy další z příkladů “fiktivního televizního produktu” jež to dotáhl z obrazovky do reality. Jako další příklady si teď v rychlosti si ještě vybavuji Bubba Gump restauraci (z Forrest Gump) jež byla čas od času k zahlédnutí v pozadí televizních přenosů z newyorkského Times Square a také nedávná akce amerického řetězce Seven Eleven se zaváděním produktů ze Simpsonů (u příležitosti Simpsons Movie).

Vybavujete se Vám nějaký další příklad?

Ujistěte se, že nepřijdete o žádný z našich budoucích článků a odebírejte náš blog přes RSS.

Posted in Názory, Osobní, Thajský život, Cestování | 2 Comments »

Thajsko a já: Další “obchodní cesta” do Sydney

Uplynulo dalších šest měsíců od mého posledního australského dobrodružství a já jsem opět na tak říkajíc pracovní návštěvě Sydney . Hlavní důvody pro tuto cestu jsou dva: dořešení mého daňového přiznání za loňský rok a obnova jednoročního víza do Thajska na zdejším thajském konzulátu.

V Sydney mě tedy ve středu ráno zdejšího času přivítalo velice příjemné jarní počasí což je, porovnám-li se současnými thajskými monzunovými dešti, celkem vítaná změna. První dny zde tedy sice trávím postupným aklimatizováním se, ale také jsem již nelenil a podal tu na thajském konzulátu onu žádost o další roční vízum.

A nedá mi to neporovnat jednání zdejších thajských konzulárních úředníků s jednáním byrokratů stejné úrovně přímo v Thajsku. Zatímco v Thajsku se při jednání s imigračními úřady ve valné většině setkávám s úřednickou arogancí, neflexibilnosti až hraničící se záměrnou snahou o nevyhovění jakéhokoliv požadavku, “pozápadnění” úředníci zdejšího konzulátu jsou ochota sama.

Ve své podstatě mi tedy celý proces žádosti o jednoroční vízum kategorie O zde na konzulátu zabral asi 10 minut. Žádné fronty, žádné doplňkové požadavky, podezíravé pohledy a testující nádavkové otázky. Pouze prosté předání vyplněného formuláře se třemi dalšími předepsanými dokumenty, zaplaceni poplatku a přátelské připomenutí mi, abych si pro vízum nezapomněl za dva dny přijít.

Co dodat? Jenom jsem se zkrátka utvrdil v názoru, že při takovýchto zprostředkovaných jednáních s thajskou vládou víc než jindy velice záleží na tom, jak si ten který byrokrat právě umane s existujícími zákony zacházet. Zatímco přímo v Thajsku se většinou úředník, z asi pochopitelných ekonomických důvodů, snaží z přidělené pozice na sociálním žebříčku vytěžit pro sobe co možná nejvíce, jeho lépe odměňovaný soukmenovec na zahraničním postu (a v zemi s daleko nižší úrovní zkorumpovanosti) nemá k podobnému chování důvod. A i kdyby snad měl, v plnohodnotně fungující australské demokracii již dávno existuji prostředky, jimiž se může každý jedinec podobnému zacházení legálně bránit.

O podobných “spotřebitelských ochranných bariérách” si však může průměrný obyvatel Thajska nechat leda tak zdát nucen dál kráčet životem vydán na pospas vrtochům náladové thajské sebranky úřednické .

Podle me je výše uvedené jedním z jasných důvodu, proč se Thajsko stále ještě řadí mezi země jež někdy, trochu opovržlivě, všichni nazývají “rozvojovými” (čti zaostalými).

A tak se ptám: Jak dlouho takový vývoj trvá? Kolik let je potřeba k tomu, aby se z podobné rozvojové země konečně stala země rozvinutá? Je to vůbec někdy možné?

Ujistěte se, že nepřijdete o žádný z našich budoucích článků a odebírejte náš blog přes RSS.

Posted in Názory, Osobní, Thajský život, Cestování | 2 Comments »

Thajsko a já: Další cesta za vízem

Tak tři měsíce od mého prvního “visa run“ uplynuly jako voda a předevčírem jsem byl nucen si opět poněkud přivstat, sednout do auta a kolem půl sedmé ranní ujíždět směrem na thajsko/myanmarský hraniční přechod Mae Sot / Myawaddy. Důvod? Další prodloužení mého thajského víza. Oproti mé předchozí, vesměs příjemné, zkušenosti s prodlužováním víza tamtéž byl tentokráte celý proces poněkud méně veselý.

Krátce po příjezdu na celnici jsem si uvědomil, že onen “příjemný celník” z minula má dnes nejspíš bohužel volno a že se mé záležitosti ujala o poznání méně přívětivá osoba ženského pohlaví. Tato také nemarnila času a ihned mi oznámila, že já jako osoba držící český pas již teď nemám na další třicetidenní prodloužení nárok a dále pochybným tónem pokračovala, že jestli sebou mám všechny potřebné dokumenty, vše čeho mohu dnes dosáhnout je prodloužení pobytu o pouhých patnáct dní, tedy do 18. září.

Protože jsem s minimálně měsíčním prodloužením dosti počítal a zamluvil jsem si v závislosti na něm letenku na 28. září letenku do Sydney, touto zprávou jsem opravdu nadšený nebyl. Ovsem jak je obvyklé v bojích s thajskou byrokracií, žádná diskuze o rozhodnutí v daném momentě prostě neexistuje.

Jak už jsem tu asi zmiňoval, v kličkách a smyčkách zdejších vízových regulí se vyzná jen málokterý jedinec mezi něž já bohužel ještě nepatřím. Já spíše zdejší zákonodárce podezřívám ze záměrného vytváření pravidel tak, aby byly cizincům co možná nejméně srozumitelné a tito pak byli nuceni platit nekonečné pokuty či penále za jejich časté, z nesrozumitelnosti pramenící, nedodržování.

Pro Vaši představu: Celý (nejen) vízový systém zde je natolik spletitý, že se Vám pravidelně dostává rozdílných i úplně protichůdných informací a to přímo od té které pobočky imigračního úřadu. Nemusím tedy asi dále zdůrazňovat, že zdárné dokonání Vaší záležitosti většinou záleží jak se zalíbíte úředníkovi se kterým jednáte, jeho patřičném citovém rozpoložení, náladě a podobně. Jistě vidíte, že toto je velice úrodné prostředí téměř pobízející k nekalým praktikám a snahám o obcházení zákonů.

Ale konec nářkům . Sám jsem si tuto zemi jako svůj dočasný domov vybral a proto se s takovými nástrahami každodenního života zde prostě musím snažit vypořádat stejně tak, jako každý druhý cizinec zde pobývající. Někdy zkrátka nezbývá než, tak jako dělají všichni ostatní zde pobývající “farangové” při setkání s nějakým pro nás nepochopitelným zdejším jevem, pokrčit rameny a prohlásit: “TITS” neboli “This is Thailand”.

Zpět k mému vízu. Nakonec vše tedy dopadlo tak, jak předepsáno zdejší byrokracií: Bylo mi přiděleno patnáctidenní turistické vízum do 18. září a já si teď tedy musím urychleně přebookovat již zamluvenou letenku. Menší škrt přes rozpočet, ale aspoň se tu nenudíme co říkáte?

Posted in Názory, Osobní, Thajský život | 1 Comment »