Archive for July, 2007
Tuesday, July 24th, 2007 1,182 Views
Možná se někdo z Vás začíná podivovat, co se vlastně s naším blogem První milión poslední dobou děje a proč se zde již delší čas neobjevil žádný nový příspěvek. Vězte tedy, že hlavní důvod naší přechodné neaktivity je tento:
Jmenuje se Emily Hana a narodila se 11. července 2007. Jistě tedy chápete, že blogování bylo z mého pracovního rozvrhu dočasně vytlačeno hovínky, plínkami a sunarem (aka velice kvalitním obsahovým tématem pro doménu
hovinkaplinkysunar.com)
Mějte tedy s námi trochu trpělivosti a vězte, že s přibývajícími týdny se pravidelné příspěvky na Váš oblíbený blog První milión začnou pomalu navracet.
Posted in Osobní | 11 Comments »
Tuesday, July 10th, 2007 1,766 Views
Nevím kolik z Vás přečetlo jeden z nejprodávanějších motivačních bestselerů od Napoleona Hilla “Think And Grow Rich” (česky Myšlením k bohatství), ale já sám jsem tuto knihu již přečetl několikrát a ještě se k ní, čas od času, pro vybrané pasáže rád vracím. A pokaždé se opět nepřestávám podivovat nad tím, jak je tento tiskopis, vydaný prvně někdy počátkem minulého století, nadčasový a i v dnešní době stále stoprocentně relevantní.
Při mém posledním listování touto knihou mě opět zaujala část popisující Třicet hlavních příčin neúspěchu – Kolik z nich brzdí Vás? V žádné jiné knize jsem zatím ještě nenašel takto vyčerpávající seznam příčin neúspěchu, jež by se svou kvalitou aspoň přibližoval tomuto. Rád bych zde na našem blogu První milión teď citoval pár mých vybraných “favoritů” (můj vlastní překlad z originálu, opravdoví překladatelé prominou 
):
Neurčení si vlastního dobře definovaného životního cíle
Člověk neznající svůj vlastní životní účel a postrádající specifický životní cíl, ke kterému se chystá dopracovat nemá naději na úspěch. Devadesát osm lidí ze sta postrádá životní cíl, na jehož dosažení by se mohlo zaměřit. Neexistence přesného cíle je asi nejčastější příčinou všech neúspěchů.
Nedostatek ambici k vybřednutí z šedě průměrnosti
Bez šancí na úspěch zůstává jedinec, jež je natolik otupen průměrností, že sám ani netouží po vylepšení kvality svého života a jež není ochoten dávat před tím, než začne brát.
Nedostatek vytrvalosti
Většina z nás je dobrými “startéry” avšak špatnými “dokončovateli” všeho o co se pokoušíme. Co více – většina lidí vzdává své snažení při první známce neúspěchu. Vytrvalost se však nedá nijak nahradit. Vytrvalý člověk sám dobře ví, že ho jeho starý známý “Pan Neúspěch” znaven po čase opustí. Neúspěch nesnáší vytrvalost.
Negativní přístup
Každý, kdo svými přetrvávajícími negativními postoji odrazuje své okolí sám nemá naději na úspěch, protože úspěchu lze vybudovat pouze na kolektivním snažení a spolupráci s jinými lidmi. Negativní přístup a negativní osobnost spolupráci znemožňuje.
Přehnaná opatrnost
Člověk, který “nejde svému štěstí naproti” občasným promyšleným podstoupením přiměřeného rizika se, ve velké většině, musí spokojit s tím, co zbude po ostatních. Přehnaná opatrnost škodí jedinci stejně tolik jako přehnaná neopatrnost. Před oběma těmito extrémy je dobře se míti na pozoru. Vždyť Život sám je důsledkem šancí a náhod.
Úmyslná nepoctivost
Poctivost je nenahraditelná. Ano, nekontrolovatelné okolnosti mohou občas způsobit jedincovo přechodné nečestné jednání bez trvalých následků. Ovšem lidé, jež jednají nečestně úmyslně a za plného vědomí nemají šanci na úspěch. Dříve či později se jim takové jednání zaručeně vrátí v podobě ztráty reputace a možná i svobody.
A toto samozřejmě neni kompletní seznam, jak jsem uvedl výše, ten obsahuje celkem třicet bodů. Také tady asi nemusím zdůrazňovat, že si v něm sám velice rychle dokážu najít moje vlastní potenciální překážky na cestě k dalšímu osobnímu i odbornému růstu. A jak jste na to Vy?
Všem, kteří tak ještě neučinili upřímně doporučuji navštívit nejbližší knihovnu či knihkupectví a celou si knihu jménem Myšlením k bohatství (“Think And Grow Rich”) od Napoleona Hilla pozorně přečíst.
Nenechte si ujít žádné další motivační tipy z naší filozofické knihovny a odebírejte nás přes RSS
Posted in Názory, Investování, Hudba, Knihy, Film & TV | 2 Comments »
Friday, July 6th, 2007 1,075 Views
Při mých cestách obchody ať už zde v Thajsku či předtím v Austrálii vždycky tak trochu hledám, nenajdu-li tu či onde v regálu nějaký ze známých českých produktů. Bohužel musím říct, že existují-li tam vůbec, jsou naše výrobky ve světě (nebo alespoň v mnou procestovaných krajích) velice těžko k nalezení.
Není mi úplně jasné, čím to je, ale například v průměrném australském supermarketu najdete kromě velkého množství zboží z lokální a asijské produkce také značný počet výrobků a potravin ze zemí jako Polsko, Chorvatsko, Slovinsko, Srbsko a podobných, s Českem či Slovenskem snad srovnatelných ekonomiky.
Buď je to tím, že naše, zejména potravinové produkty, nejsou ve světě zdaleka tolik populární jako třeba potraviny italské nebo neschopností českých producentů proniknout na takové odlehlé trhy.
Myslím také, že co se potravin týče, problém určitě nebude v kvalitě, ale spíš v zájmu kupujících. Zatímco se menšiny polského, bulharského, srbského ci chorvatského původu hrdě v Austrálii hlásí ke své identitě a skrze své nákupní košíky se dožaduje přílivu patřičných potravinových produktů, menší česká a slovenská komunita se jaksi rychleji přizpůsobí okolí a nakupuje podobně tak jako každý druhý průměrný Australan.
Za svůj šestiletý pobyt v Austrálii jsem tedy při každodenním nakupování narazil snad pouze na tři ze známých českých produktů: křišťál z Bohemia Crystal, pneumatiky z Barumu a samozřejmě pivo Pilsner Urquell. Ať teď pátrám v paměti sebevíc další se mi opravdu nevybavují. Dokonce ani naše škodovky se snad do Austrálie nevyvážejí (k sousedům na Nový Zéland ano) anebo, jak se mi kdysi kdosi snažil vysvětlit, se tam prodávají ovšem s emblémem VW. Nevím, toto jsem si neměl šanci nějak podrobně ověřit. V podstatě však říkám, že i tak je toto je pro nás celkem nepříznivá statistika.
A teď k Thajsku. Asi namítnete, že české (tedy dražší) produkty tu možná půjdou hůře na odbyt než produkty zdejší a nejspíš to bude pravda. Nicméně za svých asi deset měsíců tady jsem již narazil na boty Baťa (obchody s tímto artiklem jsou zde velice běžné), české škodovky i se starým známým okřídleným šípem na kapotě, česky křišťál Bohemia Crystal a opět pneumatiky z Barumky.
Barum pneumatik jsem si snad ani nemohl nevšimnout – leták s velkou slevovou akci “Midyear Sale” (“Středoroční výprodej” ?) mi tu byl “vnabídnut” do rukou při našem posledním nákupu ve zdejším Tescu.
Jak vidíte nejlevnější model Brillantis je tu k mání za něco přes 1.000,- bahtů, což je myslím srovnatelné s cenami v Česku.
Každé spatření nějakého “našeho výrobku” tak daleko od domova mi vždy pozvedne náladu a ja samozřejmě nezapomenu všechny v mém okolí na takový produkt přiměřeně upozornit . Nevěřili byste, jak to pomáhá s vysvětlováním z jakéže malé země to vlastně pocházím a co tam také dokážeme kvalitního vyprodukovat. Takže všem českým a slovenským výrobcům: Jen houšť a vetší kapky!
Posted in Názory, Osobní, Thajský život | 8 Comments »
Wednesday, July 4th, 2007 1,020 Views
Se začátkem nového finančního roku i nám, tak jako všem obyvatelům Austrálie pomalu, ale jistě nastává další z každoročních občanských povinností – vyplňování a odevzdávání daňového přiznání. Říkal jsem si proto, že nemusí být tak úplně od věci si tady na našem blogu První milión pro zajímavost porovnat výše placených daní v Austrálii a v Česku.
Jak asi víte, v Austrálii se praktikuje ten americký, osobní způsob placení daní z příjmů ve kterém je každý jedinec sám zodpovědný každoročně si řádně vyplnit a v termínu odevzdat vlastní daňové přiznání. V praxi to znamená, že by si každý měl řádně schranňovat (či aspoň nějak zaznamenávat) všechny transakce a nákupy, které má legitimně zájem koncem roku ze svých placených záloh na daních odepsat. Zkrátka “potěšení” že ano?
Prostě daně a jejich placení jsou asi všude na světě záležitostí nikterak povznášející či zábavnou jež ve velké míře zahrnuje jen a pouze nekonečné nudné papírování a lítý boj s byrokracií. A jak sami určitě dobře víte také, výsledek celého procesu je, ve valné většině, dosti neradostný.
Daně australské
A jaké, že se tedy platí daně v Austrálii? Pro finanční rok 2006/2007 (ten co právě skončil) jsou australské počty takovéto:
Znamená to tedy, že průměrný Australan s výdělkem někde kolem AU$50.000,- ročně odevzdá na daních z příjmu asi AU$10.350,- a dalších ca AU$750,- na povinném nemocenském pojištění. Celková daňová povinnost tak činí asi kolem 22% z jeho příjmů.
Daně české
Pro porovnání řekněme, že průměrný Čech, vydělávající kolem Kč 216.000,- hrubého ročně (Kč 18.000,- měsíčně) odevzdá na daních z příjmu asi Kč 32.600,- což mi vychází jako 15% jeho příjmů.
Samozřejmě bych tu teď nerad tvrdil, že moje uvedené výpočty daňové povinnosti v Česku jsou úplně přesné (např. nezahrnul jsem přesné sazby povinného sociálního a zdravotního pojištění jelikož je jednoduše neznám) avšak nemůžu si odpustit poznámku, že z mého laického pohledu mi výpočet daňové zodpovědnosti jedince žijícího v ČR připadá daleko komplikovanější.
Sami si schválně zkuste porovnat srozumitelnost dvou oficiálních zdrojů, ze kterých jsem daňové sazby čerpal:
Pointa?
Platba daní je více či méně otravnou záležitostí kdekoliv na světě. Ať se nám to líbí nebo ne, stále platí Franklinovo okřídlené: “Jediné dvě jistoty tohoto světa jsou smrt a daně.”
Každý zodpovědný plátce daní odebírá náš blog přes RSS .
Posted in Jiné, Názory, Investování | 5 Comments »
