Osobní blog s finanční zápletkou
Po delší době je tu opět jeden z videoklipů, který mě v poslední době pobavil. Video je z jednoho z nesčetných japonských zábavních pořadů, které ve světě tolik nabývají na popularitě. Takže se podívejte co ty bláznivé japonky navyvádí kvůli pár kapkám kečupu 
Častější návštěvníci našeho blogu První milión asi už dávno tuší, že na svých internetových toulkách občas zavítám na blog jednoho z údajně nejvýdělečnějších (nejen) blogerů současnosti, Jeremy Schoemakera aka Shoemoney (neznáte-li, zkuste navštívit jeho blog anebo si přečtěte moje krátké seznámení s ním ve článku Nejvyšší Internetové výdělky z partnerských programů).
Shoemoney nedávno vyhlásil na svém blogu soutěž, kde výherce dostane šanci výběru zboží do hodnoty 100 dolarů z Amazon.com. Vše co je třeba dokázat je být v úterý 29.května v osm ráno amerického CST času (rozdíl asi -7 hodin k našemu času; sami si ověřte!) prvním na žebříčku nejúspěšnějších hráčů úrovně HARD flašové hry Desktop Tower Defense ve skupině Shoemoney.
Jestli jste si tedy někdy v koutku duše snili o kariéře profesionálního hráče PC her (ano, dnes se tímto “povoláním” již pár štastlivců dokáže na plný pracovní úvazek uživit), vyzkoušejte si! Nastřádání potřebných bodíků, aspoň pro mě, není nikterak jednoduchou záležitostí, můj osobní rekord asi 843 bodů mě na žebříčku řadí někde kolem patnácté tisícovky! Mě ale nikdy hry tolik nešly, takže dejte vedět Vaše skóre. 
Nenechte si ujít žádný článek či komentář na našem blogu! Začněte nás odebírat přes RSS.
Dnes bych tu chtěl poněkud blíže popsat postup jakým se dá vydělat slušné Internetové živobytí registrací, nákupem a prodejem (pro pamětníky vekslováním ) s doménami. Jak brzy uvidíte,celý proces jako takový není vůbec komplikovaný ovšem patřičná míra nápaditosti není, ani v tomto případě, nikdy na škodu.
Protože náš Internetový trh s doménami ani zdaleka ještě nedosahuje mezinárodních rozměrů, snaha o výdělky z registrací pouze českých domén má asi limitovanou šanci na úspěch. To ovšem neznamená, že u nás nemůžete narazit na nějaký doménový “zlatý důl” v podobě ještě u nás neregistrovaného jména nějakého významného obchodního konglomerátu, osobnosti, slovního spojení a podobně.
Můj článek tedy, z výše uvedených důvodů, popisuje postup při registraci běžných světových domén čímž rozumějte, pro jednoduchost, pouze domény s příponami .com, .net, .org, .biz a .info
1. Vytvořte komerčně kvalitní doménu
Tento úvodní krok je vlastně tím klíčovým v celém procesu. Vaším úkolem je vymyslet či nějak přivést na svět doménu, která má nějakou komerční hodnotu. Toto se mi zde lehce píše, ovšem vymyšlení kvalitní domény určitě není jednoduchou záležitostí.
Vaším největším problémem bude takovou komerčně využitelnou doménu vůbec umět rozpoznat od domén absolutně neprodejných. Jak jste si asi přečetli v mých předchozích článcích Jakou hodnotu má Vaše doména a Jakou hodnotu má Váš blog, hodnotu jakékoliv domény nové či existující domény dnes stále ještě nedokáže nikdo přesně určit.
Když na to přijde, tak stejně jako v každém jiném tržním prostředí, Vaše doména má jen takovou hodnotu, kolik je za ní někdo někde ochoten zaplatit. Jakási hrubá pravidla pro odhad hodnoty domény říkají:
doménou prvnimilion.comSamozřejmě existuje řada dostupných programů, které Vám se skladbou doménových jmen z Vámi zadaných klíčových slov mohou pomoci. K těmto více v bodě 2.
2. Zkontrolujte dostupnost vytvořené domény
Vytvoříte-li tedy v potu tváře doménu, o které věříte, že má jistou komerční hodnotu, Vaším dalším nutným krokem je přesvědčit se, jestli ji již někdo dávno nevlastni. Nebudu Vám zde stavět žádné vzdušné zámky, většina více i méně kvalitních domén již bude někomu patřit. Řekl bych, že Vaše šance jsou asi přímo úměrné Vaší lingvistické kreativitě a nápaditosti.
Kontrolu dostupnosti vytvořené domény můžete většinou provést přímo na webu kteréhokoliv Internetového poskytovatele anebo (a já preferuji tuto cestu) použitím nějaké veřejně dostupné doménové utility. Těchto existuje nepřeberné množství a většina z nich umí také vytvářet doménová jména z Vámi navržených klíčových slov. Osobně jsem vyzkoušel programy jako DNAnalyzer32, Mozzle Domain Name Pro a Domain Status Reporter.
3. Doménu si zaregistrujte
Máte-li trošku štěstí Vámi vybraná doména je stále bez vlastníka, což je fakt který teď chcete hodně rychle změnit. Registrace požadované domény je přibližně pětiminutový proces a může být proveden opět přes většinu Internetových poskytovatelů. Vašimi hlavními požadavky na registrujícího poskytovatele jsou
Většinu mých domén jsem registroval přes servis GoDaddy, který je jedním z nejlevnějších na Internetu. Ceny se pohybují mezi 9 a 10 dolary za doménu a rok, registrujete-li ve velkém či na delší období, budou Vám nabídnuty podmínky ještě výhodnější. U nás jsem na registraci použil Active24 a cena za jednu .cz doménu na jeden rok byla přibližně 500.- Kč.
4. Doménu zaparkujte a začněte nabízet
Nyní jste již tedy šťastnými vlastníky doufejme potenciálně výdělečné domény. Co s ní? Možností máte opět několik:
Osobně si myslím, že kombinace obou aktivního hledání a komerčního zaparkování domény je nejlepším řešením dokud se neobjeví vážný zájemce.
I když nákup a prodej domén může být potenciálně velice výnosnou obchodní činností, mějte na paměti, že nic není tak jednoduché jak se může na první pohled zdát. Při registraci nové domény se určitě vyplatí staré dobré “dvakrát měř, jednou řež” neboli nejste-li si 100% jisti o kvalitě, neregistrujte. Doména k doméně Vaše výdaje mohou vystoupat do dosti závratných výšin s potenciálním výdělkem v nedohlednu.
Myslíte, že se dá ještě dneska něco nákupem a prodejem domén vydělat? Nebo jsou ty časy již nenávratně pryč?
Nenechte si ujít žádný článek či komentář na našem blogu! Začněte nás odebírat přes RSS.
Určitě tu neodhalím žádné závratné tajemství, když uvedu, že jedním z nejvýdělečnějších strategií na vydělání peněz na Internetu je nákup a prodej doménových jmen. Jistě sami také znáte nějaký příklad nedávného prodeje české či zahraniční domény za zdánlivě nepřiměřeně vysokou cenu. Kolikrát se také možná přistihnete při myšlence “sakra proč jsem tuhle doménu nazaregistroval/a já” a zasníte se o kolik mohl nabýt Váš bankovní účet při nákladech na registraci kolem 500.- Kč či 10,- amerických dolaru.
A jak to tak vypadá, další z těchto bombastických transakcí je nejspíš na spadnutí. Podle podrobnosti uvedených ve článku Bohatý parchant Kelly Felix předchází bankrotu prodejem společnosti (anglicky) na Shoemoney.com se majitel domény RichJerk.com (v překladu asi něco jako Bohatý parchant) a s ní spojených komerčních aktivit, Kelly Felix nachází v nezáviděníhodné finanční situaci a jednou z mala cest k úhradě všech jeho pohledávek je totální výprodej. Cena? 8 miliónů amerických dolarů.
Pro Vás kdo neznáte, marketingový plán kolem RichJerk.com nabízí dosti unikátní zpracování jinak na Netu poměrně běžného podnikatelského záměru. Kompletní marketingová a obchodní strategie tohoto webu je totiž založena na záměrné aroganci “boháče”, který s potenciálními “chudými” zákazníky zachází jako s absolutním odpadem.
Jak je dnes zřejmé, celý podnikatelský záměr, založený na, jak vidno, smyšleném bohatství “Bohatého parchanta” Kelly Felixe zkrátka nebyl dostatečně finančně výnosný. Vlastně mě tak napadá, jestli u nás také náhodou nemáme nějaký podobný, pro komerční účely smyšlenou “roli hrající” web? Vypadá to, že tudy asi cesta k dlouhodobé komerční prosperitě nevede
Pár detailních údajů o tomto internetovém byznysu, za který je žádáno 8 miliónů dolarů, pro všechny kdo mají dostatečně hluboké kapsy (zdroj: Bizquest.com):
A pokud jsem Vás ještě pořád nepřesvědčil, možná získáte trochu motivace z ukázky jak si takovýto, snad jednou úspěšný, Internetový podnik získává potenciální zákazníky (opět můj vlastní překlad z domovské stránky richjerk.com):
Já vydělávám milióny dolarů na Internetu. Ty ne.
Jsem lepší než Ty.
Pojďme hned k věci, jsem parchant. Jsem nesnášenlivej a jsem línej. A je mi to úplně jedno, protože já jsem DĚSNĚ VE VATĚ. Jsem vlastně natolik důležitej, že ani nemám vůbec čas tady sedět a tohle ti tu psát. Takže to bude krátký. Každej rok si na Internetu vydělám pár miliónů dolarů a to skoro nic nedělám. Že už jsi to samí slyšel někde jinde? Jestli mi nevěříš, tady je důkaz mých výdělků. Viděl jsi už něco takovýho někde jinde? Asi těžko. A umíš si taky tolik vydělat? Neřekl bych.
Tak co myslíte? Osm miliónů dolarů? Neřekl bych
Nenechte si ujít žádný článek či komentář na našem blogu! Začněte nás odebírat přes RSS.
Pozorní čtenáři si jistě všimli, že dlouhých dvanáct dní se zde nevyskytl žádný můj příspěvek. Je to tím, že jako každý nový zaměstnanec pojišťovny musím absolvovat blok několika školení. Minulý týden jsem od pondělí do čtvrtka byla vyslána na kurz o životním pojištění a první dva dny tohoto týdne se školilo pojištění aut. Přednášky probíhají v hotelu v malém městečku nedaleko Prahy. Abych se vyhnula každodennímu dojíždění, využila jsem minulý týden možnosti ubytování. Bohužel v celém komplexu je pro hosty k dispozici jen jeden počítač s připojením na internet a kavárna s přístupem na celosvětovou síť se v blízkosti hotelu nevyskytuje, takže práci na našem blogu musel převzít můj bratr.
Na školení jsem se těšila. Moje představa dopolední přednášky a následného nicnedělání však vzala za své už první den. Po devíti hodinách informací, ze kterých jsem rozuměla jen spojkám a předložkám (víte třeba, kdo je obmyšlená osoba, nebo co je to odkupné?), jsem propadla skepsi, že tohle se prostě nemůžu naučit. Ovládla mě nesmyslná myšlenka, že v naší firmě pracují jen nadprůměrně inteligentní lidé, kterým se nikdy nevyrovnám.
A následovala jedna rána za druhou: na stroze zařízeném pokoji jsem bydlela s dalšími čtyřmi kolegyněmi, takže sen o luxusním ubytování v jednolůžkovém pokoji se rozplynul, představu dobrého jídla totálně zhatil hned první oběd, kdy se podávalo pečené kuře bez chuti s rozvařenými bramborami.
Večer jsem bloumala po městě a se slzami v očích volala příteli, aby pro mě zítra přijel, že to tam nevydržím. Ale pak se se mnou daly do řeči spolubydlící a i s dalšími účastníky kurzu jsem si začala rozumět. Protože jsem nebyla jediná, pro koho jsou pojišťovací produkty novinkou, svitla mi naděje, že to snad doženu praxí. Mračna, která se nade mnou celý den stahovala, se najednou rozplynula a já viděla vše v růžovějších barvách. Zbytek pobytu probíhal veseleji, až mi bylo ve čtvrtek líto, že odjíždím.
V budoucnu mě čekají další tři školení, a protože zítra bych konečně měla převzít své pracovní místo a povinnosti, doufám, že do té doby už budu zasvěcená do problematiky a odnesu si z nich víc než z těch předcházejících.
Také jste absolvovali nějaká školení po nástupu do nového zaměstnání nebo jste byli rovnou zapojeni do práce? Mají podle Vás podobné kurzy smysl?
Mírně tady na blogu asi zanedbávám novinky z našeho osobního života zde v Thajsku. I když si nemyslím, že tyto zaujmou tolik čtenářů jako například Jak vytvořit úspěšný blog , přeci jen náš První milión byl vytvořen také jako osobní blog k zaznamenávání našich vybraných životních příběhů.
Jak možná již víte z mých předešlých článků, rodina mojí manželky Kae zde vlastní dealerství motocyklů Honda, ve kterém oba v současné době působíme (Kae aktivně já spiš, díky existující jazykové bariéře, jen do počtu ).
Před pár měsíci jsem tu také v mých článcích Motocykly Honda na thajském trhu – díl 1., díl 2. a díl 3. představil některé z “vlajkových lodí” našeho sortimentu. Dnes bych tu tedy opět rád zveřejnil pár dalších fotek, tentokrát z nedávného oficiálního přestavení modelu Honda X 125 široké veřejnosti.
Asi tušíte, že oficiální dealer víceméně jakéhokoliv produktu či značky okamžitě jaksi patří do “rodiny” k ostatním dealerům stejného výrobce. Naše “rodina Honda” všech thajských prodejců byla tedy koncem dubna pozvána do prezentačních prostor bangkokského výstaviště (pro znalce Muang Thong Thani).
Zde byla, za velké slávy a v přítomnosti zdejších TV stanic, populárních moderátorů, bavičů a jedné ze zde populárních chlapeckých pop kapel, představen model Honda X 125. Tento model vychází z existujícího typu Honda 125 R a bude na trh uveden v barvách bílá, modrá a červená (nejen pánové jistě ocení vylepšení estetického dojmu celé presentace všudypřítomnými hosteskami ).
Honda X 125 bílá barva
Honda X 125 modrá barva
Honda X 125 červená barva
Kromě ne až tolik unikátního designu nového motocyklu mě spíše zaujaly studie a upravené verze již zavedených Honda modelů. Posuďte sami:
Honda Carrera (modifikace modelu Honda Click)
Honda 53 (další modifikace modelu Honda Click)
Honda C&C (do třetice modifikace modelu Honda Click)
Honda Play St Sport (modifikace modelu Honda Click Play)
Honda AT maxi scooter concept
a na závěr můj osobní favorit Honda Hornet 600 2007
Jak vidíte, thajský motocyklový trh žije a má zdejším motocyklistům, pravda spíše těm movitějším, co nabídnout. Nevím přesně jaká je situace na tomto poli v Česku, ale věřím, že určitě moc nezaostáváme.
Který motocykl (mínus hosteska ) byste si vybrali Vy?
Nenechte si ujít žádný článek či komentář na našem blogu! Začněte nás odebírat přes RSS.
Provozujete-li nějaký blog či web na kterém zobrazujete Google AdSense s nedějí na nějaký slušnější přivýdělek, asi jste také poslední dobou rozčarováni z mizerných, ba skoro neexistujících výdělků z tohoto programu.
Problematiku nízkých zisku z AdSense se, podle mě dostupných informaci, první u nás odvážil vytáhnout na světlo Machi, autor a provozovatel blogu Widlák.cz v článku Google AdSense pomalu končí. Máte-li o toto téma zájem, přečtení jeho článku bych Vám tímto upřímně doporučil.
Malé porovnání
Kde že je tedy problém? Podle toho k čemu jsme se s Machim dopracovali to vypadá, že weby v Česku vydělávají z AdSense nepoměrně méně než srovnatelné weby v zahraničí.
Protože statistiky z provozu AdSense se u nás moc nezveřejňují (kdo ví proč?) použiji jako důkaz pravidelně mi poskytované AdSense statistiky ze dvou mnou provozovaných webů (jestli si ještě vybavujete, můj AdSense účet byl zrušen, proto se musím spoléhat na údaje, pravidelně mi dodávané další osobou, které jsem tyto plochy v rámci “AdSense Revenue Sharing” nabídl) První milión (česky) a Sound Of Gold (anglicky).
Posuďte sami (údaje v pořadí název webu, počet prokliků v daném období a poměrný výdělek na tisíc zobrazení neboli eCPM):
| název webu | prokliky | eCPM |
|---|---|---|
| Sound Of Gold |
9
|
US $8,00
|
| První milión |
26
|
US $1,07
|
Vlastně toho moc ze statistik ani ukázat nelze, protože zveřejněním každého dalšího údaje se dá lehce dopočítat k CTR% (koeficient prokliků) jehož zveřejňování je myslím proti Podmínkám servisu AdSense. Ale i z uvedených údajů určitě sami pozorujete, že tu něco nehraje. A to zvláště vezmete-li v potaz, že návštěvnost anglického blogu Sound Of Gold dosahuje přibližně jen 75-80% návštěvnosti blogu První milión.
Jak vidíte, anglický blog s menší návštěvností vydělává téměř osmkrát více na tisíc zobrazeni než blog český. Můžu Vás také ujistit, že i celkově vydělaná částka z AdSense na Sound Of Gold výrazně předčí celkový výdělek z AdSense na První milión.
Důvody?
Názory na příčiny podobných nesrovnalostí se různí. Někteří přičítají velkou váhu “specifickým vlastnostem českého návštěvníka” (toto zde nemíním nijak rozvádět, všichni asi rozumíte), jiní poukazují na nezralost českého internetového trhu s nedostatkem konkurence mezi inzerenty.
Důvod první se nedá konkrétně měřit a proto nemá cenu nad ním přehnaně filozofovat, rád bych se ale pozastavil u důvodu druhého, který podle mě, je variací na prastarý problém nabídky a poptávky.
I když tedy neznám konkrétní čísla, odhaduji, že u nás asi neexistuje velká konkurence mezi zadavateli reklamy v Google AdWords, kteří by se předháněli v nabídkách na výši plateb za jednotlivá klíčová slova.
Například, může-li u nás inzerent za svoje vybrané klíčové slovo nabídnout minimální nutnou sazbu Kč 2,- za klik (pouze příklad, toto není konkrétní minimální sazba za klik v ČR), není-li na trhu dostatek dalších českých inzerentu na stejné slovo, přesně tolik pak bude za každý klik platit. Český bloger zveřejňující takovou reklamu pak dostává za klik na ni dvě koruny mínus provize Googlu. Podobný scénář má jistě k blogerově spokojenosti velice daleko.
Zralý inzertní trh anglicky publikujících blogerů poté pracuje asi takto: Vysoká konkurence mezi zadavateli AdWords reklam vyvolá situaci, kdy o jedno klíčové slovo “soutěží” více zájemců, podobně asi jako v prostředí běžné aukční síně. Kdokoliv je ochoten zaplatit za proklik nejvíce bude tím, jehož reklama se v souvislosti s daným klíčovým slovem bude zobrazovat.
Ceny za proklik jsou proto vysoce nad úrovní neporovnatelně menšího (čti českého) trhu a bloger je také proto za každý klik placen částkami, o kterých si v Česku můžeme zatím pouze nechat zdát.
Marketingová kvalita návštěvníků
Další faktor, který hraje významnou roli v počtu prokliků na Vámi zobrazované reklamy je zdroj, z kterého na Váš blog čtenáři přicházejí. Na Internetu je k dispozici řada článků a studií podporujících známý fakt, že návštěvník mířící na Váš web ze stránek servisu typu digg.com (např. linkuj.cz, jagg.cz atd.) kliká na reklamy přibližně třikrát méně než návštěvník přicházející z výsledků hledaní nějakého Internetového vyhledávače.
“Notorická neklikavost” takových čtenářů je pak zdůvodňována jejich údajnou lepší než průměrnou znalostí Internetových technologií z které prý pramení jejich liknavé reakce na jakékoliv klikací reklamy.
Jak se dá naše situace vylepšit?
Řekl bych, že průměrný malý český bloger bohužel zatím mnoho možnosti na vylepšení svých AdSense výdělků nemá. Kromě trvalé snahy o budování co možná nejkvalitnějšího obsahu (který přiláká větší množství čtenářů a tedy i prokliků na AdSense) bych snad ještě doporučil cílené experimentování s umístěním, barvami, druhy a velikostmi zobrazovaných reklamních bloků. Možná se sami přesvědčíte, že i nepatrné změny na zobrazovaných reklamních plochách mají často nečekaně razantní dopad na výdělky AdSense.
Přestože se s novými českými reklamními programy začíná blýskat na lepší časy, v současnosti ještě český Internetový trh ani zdaleka nenabízí přehršel reklamních systému a iniciativ známých ze zahraničí. Dokud tedy někdo u nás nepřijde na trh s novými kvalitními službami typu Text Link Ads, PayPerPost, Linkworth nebo ReviewMe, snaha o výdělek blogováním v Česku bude jen těžkým pádlování proti proudu.
Myslíte, že má “malý český bloger” nějakou šanci na slušný výdělek?
Nenechte si ujít žádný článek či komentář na našem blogu! Začněte nás odebírat přes RSS.
Opět se mi v emailech a komentářích začínají množit dotazy nedočkavých AGLOCO členů ohledně dokončení tolik očekávaného AGLOCO Viewbar. Nedivím se, samotnému už se mi to nekonečné čekání zajídá. Vždyť tento program byl původně plánován ke spuštění již skoro před půl rokem!
Pro všechny detaily ohledně programu AGLOCO pročtěte zde na blogu První milión o všechny mé články v kategorii Peníze na Internetu - AGLOCO.
Dobré zprávy
Začnu tedy tentokrát opět z pozitivního konce – vězte tedy, že AGLOCO Viewbar je opravdu snad v nejposlednějších z posledních fází dokončování. Vývoj už je údajně tak daleko, že byl Viewbar poskytnut k testováni i jedinému z “protekčních” AGLOCO členů. Tím členem není nikdo jiný než náš starý známý Internetový mogul John Chow a video z jeho “zkušební jízdy” s AGLOCO Viewbar je k dispozici v jeho článku “15000 AGLOCO signups”.
Problém s Viewbar údajně stále vězí v jeho kooperaci se servery poskytovatelů reklam. Jak uvádí John Chow, jeho beta verze AGLOCO Viewbar fungovala dobře ovšem zobrazovala pouze reklamy Google AdSense (AdSense server jediný funguje s AGLOCO Viewbar bez větších komplikací).
Vyřešení problému kooperace se servy ostatních reklamních poskytovatelů bude prý záležitostí několika příštích dnů (už zase!!). Osobně tomu ale uvěřím, až mě email s linkem ke stažení Viewbar pozdraví z mého emailu.
Nedobré zprávy
Jak jste vytušili z výše uvedeného, AGLOCO Viewbar stále ještě není dokončen a stále ještě tedy zatím neexistuje nikdo, kdo jej už používá k nějakému výdělku přes Internet (verze dodaná Johnu Chow je beta bez možnosti kumulace výdělku).
Moje AGLOCO impérium
Od mého prvního příspěvku Moje AGLOCO impérium, kde jsem uvedl počty členů v mé AGLOCO síti, 
uplynulo něco přes měsíc. Musím říci, že růst počtu referencí od té doby (a vzhledem k neustálému oddalování spuštění programu) předčil mé očekávání. K dnešnímu dni tedy moje AGLOCO impérium zahrnuje 21 členů, čímž se údajně řadím mezí “horních 8,95%”
Počet 21 je však celkem zanedbatelný prohlédnete-li si žebříček těch nejúspěšnějších “upisujících” členů AGLOCO Top Gun Top Ten (první tři mají každý přes 30.000 referencí!).
Proto nejste-li ještě řádně zaregistrováni a chcete-li mi trochu pomoci se na ty Top Guns dotáhnout, použijte k Vaší registraci můj referenční link www.agloco.com/r/BBBB9011
A na závěr ještě ujištění: Jak jsem již slíbil, v okamžiku, kdy se v mé příchozí emailové poště objeví radostná zpráva o dokončení AGLOCO Viewbar, ihned Vás zde na blogu První milión o tom uvědomím. Chcete-li tedy být o této události ihned informováni nezapomeňte nás začít odebírat přes RSS.
Pro ekonomicky založené blogery a webmastery zde mám další ohodnocovací web do sbírky. Tentokrát je to LeapFish.com, jež údajně dokáže ohodnotit Vaší doménu podle výsledků vyhledávání z hlavních Internetových vyhledávačů, její délky a použitých písmen.
Protože metoda na přesné a kvalitní finanční ohodnocování webů a domén zatím ještě prostě nebyla vyvinuta, berte raději poskytnuté výsledky s velikou rezervou.
Ja osobně používám podobné oceňovací weby spíše pro zábavu nežli cokoliv jiného (výsledky mého prvního testování najdete v Jakou hodnotu má Váš blog?). Chcete-li vědět proč, podívejte se na malé porovnání výsledných hodnot pro naše domény dankupec.com a dankupec.cz jak poskytnuty jednotlivými poskytovateli:
| odhadce | dankupec.com | dankupec.cz |
|---|---|---|
| LeapFish |
US$54,-
|
US$45,-
|
| dnScoop |
US$750,-
|
US$0,-
|
| Business Opportunities |
US$564,54
|
US$0,-
|
Jak vidíte i na tomto malém vzorku, poskytnuté výsledky se extrémně odlišují a jejich důvěryhodnost je proto rovna nule. Dokud ovšem někdo nedokáže přijít na trh s kvalitnějšími oceňovacími metodami, výše uvedené (a jim podobné) nástroje jsou vše co máme zatím k dispozici.
Máte nějaký lepší návrh jak dokonaleji oceňovat weby a domény?
Na světě existuje mnoho způsobů, kterými se dají vydělat peníze, ovšem tím zdaleka nejběžnějším je, pro valnou většinu populace, výměna svého volného času za peníze, běžněji známo jako zaměstnání či práce pro jiné. Podle mého názoru je tato jednou z nejkomplikovanějších cest k Vaší finanční prosperitě a z ní pramenící životní spokojenosti protože:
Nejsem žádný ekonom ovšem jednoduchou matematikou si dokážu vysvětlit, že celková suma nákladů za platy pro všechny zaměstnance ve firmě je jednou z položek, o kterou se snižuje ziskovost každé firmy.
Velice zjednodušeně: Prodá-li Vaše firma zboží za 100 miliónů a musí svým zaměstnancům zaplatit na mzdách 50 milionů, její zisk je 50 miliónů. Proč by se, jako každý jiný podnikatel, Vaše firma neměla snažit na svých mzdách ušetřit? Třeba najmutím někoho, kdo nepožaduje plat na Vaší úrovni? Anebo třeba přesunutím celé své výroby do některé ze zemí třetího světa kde se misto výplaty dává almužna?
Zamysleli jste se někdy nad tím, odkud se u nás berou ty nové továrny západních firem (např. byl to Renault u Kolína? Nebo Siemens u Stříbra?)? Nechybí tyto pracovní příležitosti někomu v západní Evropě? A kde máme záruku, že, až naše platy dosáhnou západoevropské úrovně, se podobné firmy nepřesunou opět dále na ještě levnější východ?
Opomenu-li, že samo požádání si o zvýšení platu může být pro mnohé celkem stresující záležitostí, které se možná rádi vyhnou i za cenu platového “zakrnění”, většina pracovních pozic má nějaký platový strop.
Chcete-li býti ohodnoceni nad tuto hranici, musíte být, ve většině případů nějak “povýšeni” do pozice s vyšším platovým ohodnocením. Nezapomeňme také, že takováto “povýšení” Vám nepadají sama z nebe, na lukrativní místa je ve firme jistě nemalá konkurence.
Řekněme však, že Vy jste tím vyvoleným. S vyšším platem teď tedy přichází nové zodpovědnosti a povinnosti mnohdy ještě násobené vyšším počtem pracovních hodin, které si teď Váš zaměstnavatel z Vašeho volného času odkrojí. Toto může být v pořádku na počátku Vaší profesionální kariéry (mladý člověk bez rodiny jistě rád přijme jakoukoliv výzvu), ovšem do budoucna to může znamenat velká úskalí pro kvalitu Vašeho rodinného či partnerského života.
Dále je třeba mít na paměti, že maximální čas, který můžete svému zaměstnavateli prodat je 24 hodin denně, a i kdybyste byli placeni 1000 korun za hodinu, v okamžiku, kdy “odpíchnete” se Váš příjem se zastaví.
Chcete více peněz? Prodejte zaměstnavateli více svého času. Anebo byste raději trávili více času ve společnosti Vaší rodiny a přátel? To je možné, ovšem jen za cenu méně času v práci a tedy nižších příjmů. Vítejte v bludném kruhu se jménem “zaměstnanec v kapitalismu” Buď přátelé, rodina, děti anebo peníze. Nemůžete mít obojí.
Co víc, jednou, doufejte, že v daleké budoucnosti, přijde doba, kdy již nebudete schopni svůj čas žádnému zaměstnavateli prodat z důvodů jako jsou věk, nemoc apod. Jak se Vám povede v takových časech úzce souvisí s tim, jak chytře zacházíte se svými prostředky právě dnes. Řekněte upřímně, chcete se někdo v čase potřeby dobrovolně spoléhat na nějakou finanční asistenci či podporu od státu?
Co lepšího tedy navrhuji já?
Určitě výše uvedené neberte jako záminku k okamžitému rozvázání Vašeho pracovního poměru. Spíše si učiňte takovou menší, ale upřímnou inventuru a zkontrolujte si kam jde většina Vašich příjmů. Zkuste si čestně odpovědět na těžké otázky jako:
Jenom v případě, že jste 100% spokojeni s výsledky Vaší “inventury” a s vědomím, že si můžete dovolit trochu “plánovaného risku”, se zkuste rozhlédnout okolo po nějakém veřejnosti prospěšném podnikatelském záměru. Nejlépe, bude-li tento založen na některém z Vašich celoživotních hobby, které doteď provozujete velice rádi i zadarmo.
Co Vy na to?
Motivací k napsání tohoto článku mi byl příspěvek Trading Hours For Dollars na johnchow.com.
Varování: Tento článek neobsahuje žádné návody k vydělávání přes Internet a nemáte-li rádi obraznou krimi literaturu, uděláte lépe když přestanete číst právě ZDE.
Jak jste si asi všimli, moje příspěvky na našem blogu První milión jsou poslední dobou o něco méně frekventovanější než jindy. Toto je způsobeno našimi častějšími pobyty v Bangkoku kde, paradoxně, mám horší přístup na Internet než zde, u nás na venkove. A tak místo několikahodinového denního vysedávání u počítače se opět náruživě oddávám zábavě daleko prostější – čtení. Proto můj dnešní článek zde bude o jedné z knížek, které jsem právě dočetl.
Od jakživa mě bavilo číst o podsvětí, kriminálních živlech, mafii, podvodech a podobných temných historiích. Netřeba proto asi zdůrazňovat, že zde v Thajsku mám o podobnou literární zábavu dost dobře postaráno.
Mezi prvními jsem zde v knihkupectví proto sáhl po knize “The Damage Done” (v češtině asi něco ve smyslu “Dílo dokonáno”; u nás k dostání pod jménem Vězeň z Bangkoku od vydavatelství Oldag) popisující skutečný příběh australského mladíka Warrena Fellowse, který byl v Thajsku uvězněn za pašování heroinu.
Warren se narodil v roce 1953 a vyrůstal v australské Sydney v rodině žokeje jež vyhrál prestižní dostihový závod Melbourne Cup 1949 (pro nezúčastněné Melbourne Cup je jedna z nejvýznamnějších dostihových událostí na zeměkouli; představte si třeba naší Velkou pardubickou a znásobte její význam padesáti) a od malička vyrůstal v prostředí dostihů, sázení, bookmakerů a rychlých peněz.
V jednadvaceti letech, kdy je zaměstnán jako číšník v jednom ze známých barů v centru Sydney, je mu přítelem bookmakerem nabídnut snadný výdělek za doprovod při dovozu hašiše z Indie do Austrálie. Warren, v té době nekuřák nemající sebemenší zkušenost s jakýmikoliv drogami, se na toto dívá jako na šanci rychlého výdělku a po chvíli váhání souhlasí. A tak, ve věku dvacet jedna let, začíná svou kariéru drogového kurýra, která ho během pár let dovede do pekla prožitého ve smutně proslulých thajských vězeních známých pod ironickým “Bangkok Hilton”.
Warren byl zatčen při jedné ze svých pravidelných “pracovních cest” do Thajska, v říjnu 1978 přímo v bangkokskem hotelu s kufrem plným heroinu. Nutno podotknout, že toto nebyla jeho jediná pašerácká zakázka z Thajska. Jak sám uvádí, podobných thajských obchodu před tím úspěšně dokončil víc než si vůbec dokáže vybavit. V říjnu 1978 však sklapla klec.
Vzbudil mě řev mladého Francouze uvězněného ve vedlejší cele. Ten řev byl k nevydržení. Nebyl to jen řev z bolesti, ale také řev hororové hrůzy. Takový zvuk, který si nepřejete slyšet žádného člověka nikdy vydávat. Nikdy ho nezapomenu. Trval hodiny a hodiny dokud jsme s Davidem, uvězněným v protější cele, nezačali řvát nazpátek ve snaze zjistit, co se děje. Cokoliv co se s Francouzem dělo ho však zcela jasně zbavilo veškerých smyslů. Jeho utrpení bylo tak hrozné, že nás proste nebyl schopen vnímat.
Přísný thajský přístup k veškerým drogovým prohřeškům je světově proslulý. Jako mnoho jiných věcí v této zemi plné kontrastů, drogy jsou na jednu stranu tvrdě trestány (tresty s minimálními sazbami 20 či 30 let jsou běžné, doživotí časté, tresty zastřelením nejsou výjimečné) na stranu druhou z pěstování, výroby, prodeje a distribuce téměř veřejně profituje řada vysoce postavených osobností, které své drogové a další nelegální zisky používají ke sponzorování svých volebních kampaní (čti kupování hlasů od chudých venkovanů).
Začali jsme proto s Davidem volat na dozorce. Bylo nám jasné, že personál vězeňské nemocnice, který jsme normálně skoro nezajímali, by nás v tuto hodinu úplně ignoroval. Snažili jsme se proto usmlouvat dozorce, aby nás vpustil do Francouzovi cely, kde se pokusíme zjistit, co se děje. Protože David sloužil v americké armádě a byl zručný v záležitostech první pomoci, doufali jsme, že Francouzovi bude schopen sám pomoc. Naštěstí jsme té noci měli dobrého dozorce, který s naším návrhem souhlasil.
Warren, který byl odsouzen na doživotí, v knize například uvádí, že jediný způsob jak se dá přežít násilí a nelidské zacházení v thajských věznicích, je pod vlivem drog. Podle knihy jsou drogy v thajských vězeních běžně k mání buď přímo od některých dozorců, kteří si distribucí přivydělávají ke svým mizerným platům, či v zásilkách od známých, které dozorci (opět za úplatu) “zapomenou” řádně zkontrolovat.
Vešli jsme do Francouzovi cely a vidíme ho, jak se v rohu choulí do klubíčka. Jeho řev neustával a nevypadalo to, že si uvědomuje, že tam jsme. Otočili jsme ho tedy na druhou stranu a spatřili příčinu jeho šílení. Na krku, hned pod uchem měl jakýsi pohybující se nádor velikosti malého jablka. David hned poznal o co jde a odběhl do své cely pro žiletku (drženou samozřejmě proti vězeňským pravidlům). Když se vrátil, nakázal nám Francouze pevně podržet, aby mohl ten nádor svojí žiletkou proříznout.
Proto asi nepřekvapí, že valná většina zahraničních vězňů si v thajských věznicích vybuduje drogovou závislost, nejčastěji na nejlehčeji dostupném heroinu. Toto byl i Warrenův případ, kdy on paradoxně poprvé začal užívat heroin ve věznici při výkonu trestu za jeho pašování.
Warren v knize popisuje dostatek hrůzostrašných zážitků, činící jeho zpověď tak říkajíc “mládeži nepřístupnou”. Často mě jeho barvitě popsané historky opravdu vyvedly z míry. Nedokážu pochopit, jak může být někdo schopen v dnešní době (pravda kniha je z období 1978 – 1990 ovšem nedělám si žádné iluze o zlepšení) takových ukrutností k lidským bytostem ať už jsou tyto pašeráky drog ci jiné kriminální živly. Jak popsán v knize, thajský nápravný systém nemá asi moc daleko do způsobu nacistických koncentračních táborů z doby druhé světové války.
Jakmile žiletka projela kůží, nádor se rozevřel jako rozkvétající květ. A ihned z něj začali vylézat stovky maličkých červů navzájem do sebe propletených jako špagety. Byl to jeden úděsný, hrůzostrašný sen ovšem reálně se odvíjející právě tady a právě teď na lidské bytosti přímo před mýma očima.
Je toho ještě daleko víc, co bych k tomuto tématu asi mohl napsat (a možná teď také lépe pochopíte mojí hrůzu kterou jsem si sám nedávno prožil při mém nevědomém překročení platnosti mého zdejšího víza), ovšem radši než Vás nudit předlouhým vypravováním zde na našem blogu První milión, raději se v knihkupectvích podívejte po knize Warrena Fellowse Vězeň z Bangkoku od nakladatelství Oldag.
Jak nám bylo později vysvětleno personálem vězeňské nemocnice, šváb se uchem dostal do Francouzova krku, kde nakladl svá vajíčka! Lidská bytost, která má kdesi milující matku a otce, rodinu a přátele se zde stala živým hnízdem pro švábí larvy.
Možná si také ještě pamatujete, že i Česko mělo či má několik občanů uvězněných v thajských věznicích za podobné trestné činy jako Warren Fellows. Říkají Vám něco jména Radek Hanikowicz a Emil Novotný? Napsal jsem dnes tato jména do Google.cz a jediný odkaz, který jsem našel byl Stenozáznam ze schůze Senátu ČR z 15. března 2002 (ani jeden z nich tedy ještě asi své zážitky nepublikoval). Máte-li zájem, asi ve třech čtvrtinách dokumentu je Návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Dohoda mezi Českou republikou a Thajským královstvím o předávání pachatelů a o spolupráci při výkonu trestních rozsudků, podepsaná v Bangkoku dne 26. dubna 2000.
Podobná (ovšem nic nezaručující) dohoda o výměně vězňů mezi Thajským královstvím a cizincovou domovinou je jedním ze dvou možných způsobů úniku hrůzám thajských věznic. Druhým způsobem osvobození je udělení milosti thajským králem.
Závěrem si neodpustím ještě jednu poznámku:
Je mi jasné, že i tento blog navštěvuje řada lidí, kteří mohou přijít do styku s podobnými nabídkami na rychlý výdělek. Ať už to vypadá jak chce nereálně, podobné příběhy se odvíjejí dnes a denně řadovým lidem jako jste Vy nebo já a to, že nejsou pokaždé bombasticky anoncovány neznamená, že neexistují také v Česku.
Zaplétání se s drogami a jejich užívání je kapitola sama o sobě, ovšem přesvědčí-li Vás někdo k jejich převozu a to zejména přes území jakéhokoliv asijského či jihoamerického státu, Váš život, tak jak ho doteď znáte, je velmi pravděpodobně u konce.
Edit 25. květen 2007: Byl jsem upozorněn na nesprávně napsané příjmení “Hanikowicz” v obsahu mého článku. Po kontrole na Internetu jsem dospěl k názoru, že správná varianta je nejspíše “Hanykovics”, jak uvedeno na titulu jím napsané knihy Pro drogy nemá smysl umírat . Hledání pod tímto správným jménem na Google.cz zobrazí spoustu relevantních odkazů.
Jestli ješte pořád hledáte ty pravé hodiny na pracovní plochu Vašeho počítače mám zde jeden návrh:
Tato “Lidská časomíra” (”Peopleclock”) byla vytvořena z fotografií lidí umělcem jménem Billy Chasen. Klikněte si pro zobrazení v originální velikosti.
Slovy anglicky hovořící mládeže: Opravdu “kůl” nemyslíte?
Znáte ten pocit, když jdete do nového zaměstnání? Stažený žaludek, knedlík v krku a roztřesené nohy. Tak takhle jsem se dneska cítila já. Strach z neznámého, z toho, že budu za totální pako a obavy, jestli budoucí práci zvládnu, ráno ochromily můj mozek. Dokonce mě napadlo, že nikam nepůjdu. Prostě se na to vykašlu a bude…
Jenže nerada se vzdávám bez boje, tak jsem se ohákla, jak nejlíp to šlo a s půlhodinovou rezervou vyrazila. Podle jízdního řádu měla být tramvaj na místě určení v 8:40. Jenže už o zastávku dřív mi bylo jasné, že jedeme s předstihem. Tak jsem vystoupila a při gradující nervozitě šnečím tempem došla zbytek. Jenže to mi trvalo pouze pět minut. S myšlenkou, že příchod o čtvrt hodiny dřív se dá akceptovat, jsem vešla do budovy, která se (snad) na několik příštích let stane mým druhým domovem.
Uvítání bylo hodné královny. Hlavně díky tomu, že tam pracují také moji dva známí. Ti mé nové kolegy dostatečně upozornili, ať jsou na mě hodní. I dnes jsem byla svědkem toho, jak za mě lobbují. Pan ředitel mě představil zaměstnancům, se kterými budu spolupracovat, předal pracovní smlouvu a ujistil, že se nemám čeho bát. Potom mě svěřil do rukou paní, která mi podle jeho slov bude poskytovat „mateřskou“ pomoc. Od ní jsem se dozvěděla pár informací o programech a souborech, s nimiž budu pracovat, zajistila mi školení, na které nastoupím od příštího týdne, ukázala personální oddělení, kde mě vybavili asi deseti formuláři k vyplnění a nakonec jsem obdržela soubor 297 otázek ke zkoušce.
Celkové dojmy z nástupu jsou velmi pozitivní, dokonce se znovu (jako už několikrát za dva měsíce) vtírá myšlenka, že jsem tuhle změnu měla udělat už dávno. Jenže člověk je tvor líný, rád si jede v zajetých kolejích a brání se novinkám, které nemusí být vždy přínosné. Já doufám, že mně práce pro nového zaměstnavatele umožní splnit profesní i platové ambice a tím konečně dosáhnu vnitřního pocitu naplnění v této oblasti.
Jak první dny v nové práci prožíváte vy? Používáte nějaké triky, jak překonat tohle nepříjemné období? Máte nějakou kuriózní příhodu či nepříjemnou zkušenost z vašich pracovních začátků? A co si myslíte o získání práce díky známostem?
Nedávno jsem se chtěla blýsknout svým kulinářským uměním a navrhla Jindrovi, že o víkendu udělám českou klasiku Knedlo, zelo, vepřo. Už už jsem si formulovala skromné odpovědi na všechny ty pochvaly, kterými mě zasype. Většinou totiž vařím rychlá jídla jako těstoviny nebo kuře, protože raději někam vyrazím na výlet nebo za sportem, než abych v potu tváře kuchtila půl dne. Jenže dostalo se mi akorát odpovědi: „Ty umíš knedlíky?“. Svojí odpovědí: „Ne, ty přece koupím!“ jsem mu akorát nahrála na smeč: „Hm, tak to vůbec nevař!“. Uraženě jsem tedy nakonec „pro změnu“ udělala zase těstoviny. Na národní pochoutku si může na dlouhou dobu nechat zajít chuť!
Pro mě existují čtyři typy knedlíků: kupovaný houskový, kupovaný bramborový, domácí houskový a domácí bramborový. Patřím k milovníkům jídla, takže se jen tak neošidím, přesto na kupovaných polotovarech či hotových jídlech nevidím nic špatného, naopak často jsou stejně dobré jako domácí. Myslím si tedy, že nestojí zato, se s nimi patlat. Třeba taková dršťková polévka z Teska (balená jako salám), nebo pizzy Tono a Quatro Formaggi od Ristorante jsou opravdové pochoutky!
Jak jste na tom vy? Preferujete domácí výrobky nebo vám nevadí ty kupované?
Většina webových stránek a blogů může být přes jakýkoliv Internetový prohlížeč dosažena minimálně na dvou URL adresách - jedné ve formě s www předponou (např. www.dankupec.com) a druhé bez www předpony (např. dankupec.com). Tato jistě užitečná vlastnost napomáhající snažšímu nalezení Vašeho webu potenciálními návštěvníky stojí však, v mnoha případech, v cestě k vyššímu Google Page Ranku. Rád bych Vám teď proto ukázal pár jednoduchých kroků, kterými se dá takovému problému zabránit.
Více PR pro stejný web = nekvalitní SEO
Za normálních okolnosti a bez patřičných opatření Google vypočítává a přiděluje Page Rank každé URL adrese jednotlivě, bez ohledu na jaký web ta či ona URL právě směřuje. Ukazují-li tedy na hlavní stránku Vašeho webu dvě různé URL adresy (jedna s www a druhá bez www) může být Vašemu webu potenciálně přidělen nižší Page Rank než na jaký byste měli nárok při kumulaci všech příchozích linků do URL jediné. Z hlediska SEO (Optimalizace pro webové prohlížeče) je existence více Google PR pro stejný web v přímém rozporu se zájmy každého ambiciózního webmastera.
Potřebné úpravy
Před započatím jakýchkoliv úprav si nejprve musíte rozhodnout formát Vaší preferované URL adresy. Pro náš blog První milión jsme se rozhodli pro formát s www předponou tedy www.dankupec.com.
RewriteEngine On
RewriteCond %{HTTP_HOST} !^(.*)\.dankupec\.com$ [NC]
RewriteRule ^(.*)$ http://www.dankupec.com/$1 [R=301,L]
Jak asi vidíte, v našem případě používáme 301 redirect k přesměrování všech návštěv přicházejících z dankupec.com na adresu www.dankupec.com (přesměrováváni tímto způsobem je možné pouze u Apache web serveru s povoleným Mod-Rewrite; jste-li na pochybách kontaktujte poskytovatele Vašeho webového prostoru).
Upozornění: Nesprávná úprava a manipulace s .htaccess může mít vážné následky na provoz Vašeho webu, nezapomeňte proto, před jakoukoliv editaci, tento soubor řádně zazálohovat!
Těmito dvěma kroky jsme si tedy zajistili konsistentní adresování a linkování k našemu blogu což by, v dlouhodobém důsledku, mělo vést k dalšímu vylepšení našeho nově přiděleného Google Page Ranku 2. Protože další obnova Google PR je zřejmě na programu až za přibližně tři měsíce, máme teď o důvod více k netrpělivým pohledům do kalendáře
Máte zkušenosti s podobným URL presměrováváním? Jak je to efektivní ve vztahu k Google Page Rank?
