První milión

Příběh jednoho psaní

S Lenkou se známe od narození. Prvních devět let našich životů jsme byly nerozlučné kamarádky. Občas jsme se dokonce snažily okolí obalamutit smyšleným příbuzenským vztahem. Moje stěhování do Prahy nás obě stálo hodně slz. Po výměně adres následoval slib, že si budeme psát. Můj seznam obsahoval ještě další tři položky s údaji spolužaček. Výměna dopisů vydržela jen s Lenkou.

Celých sedmnáct let s větší či menší frekvencí cestují dopisy z hlavního města do západních Čech a zpět. Mezitím došlo k rozvoji internetu a rozšíření mobilních telefonů, ale ani jednu z nás nenapadlo vyměnit papírové dopisy za emaily nebo hovory či textovky. Rozvoj informačních technologií se našich psaní dotkl pouze okrajově – rukopis nahradil psací stroj, který později vytěsnil počítač.

Pro mě má klasická korespondence své kouzlo už jen tím, že si s ní člověk musí dát určitou práci - vytisknout, složit, zalepit do obálky, nadepsat adresu, dojít na poštu a zaplatit poštovné (případně koupit známku a hodit do schránky). To všechno stojí určitý čas i energii, takže když vám pošťačka přinese psaní, dostáváte vlastně také kus odesílatele.

Krom toho vnímám písemné dopisování jako důležitější než elektronické. To, co je na papíře, mi připadá tak nějak víc zavazující, nevratné.

A konečně dopis putuje od jednoho člověka ke druhému. Sice projde rukama mnoha lidí, ale tím, že je zalepený, se do něj nikdo nedostane. Otevřít ho smí jen adresát. U e-mailu takovou jistotu nikdo nemá.

Píšete ještě obyčejné dopisy nebo jste úplně přešli na komunikaci prostřednictvím internetu? Myslíte si, že posílání dopisů v budoucnu zcela nahradí e-maily?

Posted in Osobní | 6 Comments »

Rychlé Šípy aneb zaujalo nás na českém Internetu

Jak je dobrým zvykem blogových komunit ve světě, velké množství blogerů na svých stránkách často pravidelně linkuje na zajímavé články blogerů ostatních. Tímto gestem tak nejenom napomáhá budování přátelské mezi-blogové atmosféry, ale také ukáže svým čtenářům na informace, které by jinak nemuseli sami najít.

Proto jsme se rozhodli, že se pokusíme podobnou tradici zavést také zde na našem blogu První milión. Čas od času Vám zde poskytneme krátký seznam linků k článkům, které nás v poslední době na české blogosféře zaujaly.

V zahraničí tento akt nazývají speed linking (rychlolinkování) nebo link love, my jsme se ovšem rozhodli vypůjčit si zábavnější český název Rychlé Šípy . A tady je máte:

• Machi ve svém článku Jste člověk 2.0? poskytuje humorný návod všem, kdo chtějí udržet krok s populárním technologickým konceptem 2.0
• Playground blog si dal práci se zkomponováním seznamu užitečných widgetů (pomocných prográmků), které jistě zaujmou nejednoho počítačového uživatele
• Okblog poskytuje stručné a seznámeni s novou verzi zdarma dostupného obrázkového prohlížeče IrfanView 4.00
• Článek na Matesola.com Vás upozorní na zvyky, které si můžete při návštěvě restaurace raději odpustit
• A na závěr blog Osel.cz přináší zamyšlení ve kterém argumentuje, že ani bionafta asi nebude ideálním řešením v boji s globálním oteplováním

Tolik naše první Rychlé Šípy. Doufám, že Vás aspoň některé z uvedených článku zaujaly a nezapomněli jste patřičně jejich autory povzbudit do další tvorby.

Co myslíte je podobná rubrika s výběrem článků z českého Internetu dobrý nápad?

Posted in Blogování | 4 Comments »

Na potomka máte čas jen do roku 2009!

Po delší pauze jsme se v sobotu (v rámci mých vycházek) vypravili do videopůjčovny. Odpoledne DVD přehrávač schramstl film Potomci lidí (v originále Children of men), ke kterému jsem byla dost skeptická. Nemám totiž ráda příběhy z budoucnosti. Moje obavy se rozplynuly po úvodních pěti minutách, protože prostředí i hlavní myšlenka vypadají reálně. Člověku tedy nepřipadá, že se odehrává v roce 2027.

Nejmladším člověkem na Zemi je devatenáctiletý Diego Ricardo, který je ubodán při rvačce. Další děti se nerodí a vypadá to, že populace vymře. Po marných pokusech o obnovení plodnosti, dává část lidí nespokojenost najevo nepokoji, ostatní rezignují. Do této skupiny patří také Theo, který po smrti syna apaticky přežívá.

Jeho každodenní stereotyp naruší organizace bojující za uznání práv přistěhovalcům, v jejímž čele stojí Theova bývalá manželka. Žádá ho, aby jí pomohl zajistit vízum pro uprchlici Kee, která je v osmém měsíci těhotenství, nechce skončit v imigračním táboře a ráda by se připojila k organizaci Human Project. Hlavní hrdina cestovní povolení na pobřeží obstará a společně s Kee se vydá na strastiplnou cestu. Na ní musí odolat útokům všech proti všem a také utéct těm, kteří Kee chtějí zabít, protože jim vyhovuje současný stav.

Musím přiznat, že snímek mě dost vzal. Člověk hned začne přemýšlet, že by s dětmi neměl otálet, protože nemožnost dalšího rozmnožování lidstva skutečně může nastat. Terorismus, pád meteoritu ani jaderné zbraně mě neděsí tolik jako tahle varianta zkázy.

Zajímavý námět, napínavost děje, ovšem místy nesrozumitelná místa (například chytání a zavírání nelegálních imigrantů do klecí) vysloužily tomuto sci-fi thrilleru hodnocení čtyř hvězdiček z pěti možných.

Posted in Hudba, Knihy, Film & TV | No Comments »

Ošetřujeme komentáře a zakládáme komunitu První milión

Takže díky jemně kontroverzním článkům Zakažte kouření a Závislost na doživotí z klávesnice mé sestry nám na našem blogu První milión utěšeně přibývá nových komentujících. Jsme tomu samozřejmě velice rádi a pro další vylepšení Vašeho komentátorského zážitku jsme tudíž nově nainstalovali další dva podpůrné Wordpress pluginy.

Návaznost v komentářových konverzacích
K usnadnění v orientaci a zvýšeni plynulosti komentářových konverzací nám od nyní bude napomáhat Brian’s Threaded Comments 1.5.9. Tento plugin umožňuje zobrazování na sebe reagujících komentářů do jedné “konverzace”. Od teď, zaujme-li Vás zde nějaký komentář, jednoduše přímo v něm klikem na link “Odpovědět na tento komentář”, se Vaše odpověď objeví v “konverzaci” přímo pod komentářem na který reagujete.

Tímto nám tedy, do jisté míry, odpadnou nepřehledně dlouhé série komentářů, v nichž občas bývá problém zjistit, kdo na co vlastně reaguje.

Zobrazování avatarů
Zkušeným netovým surferům jistě nemusím představovat, Vy ostatní, kdo si nejste úplně jisti, vězte, že avatar je malá osobní ikonka neboli obrázková podoba podpisu Vaší internetové identity. Avatary jsou často používány jednotlivými uživateli v různých internetových fórech a komunitách k zábavnějšímu konverzování a jednodušší identifikaci osoby se kterou “máte tu čest” .

Zkrátka a dobře zajímavá ikona uvízne v lidské paměti jistě déle než sebekreativněji vymyšlené psané jméno.

V duchu vytváření přátelského blogovacího prostředí jsem pak také využil služeb MyBlogLog, zaregistroval se a založil tam naší komunitu První milión.

Protože jako registrovaný účastník v MyBlogLog máte možnost nastavení vlastního avataru, zavítáte-li na náš blog po zalogování do MyBlogLog, Vaše MyBlogLog identita se pokaždé zobrazí v našem pravém dolním menu mezi “Nedávno nás navštívili”.

K tomuto jsem ještě také našel další plugin (nástavbu) do Wordpressu jménem MyAvatars. Tento nám od nyní umožňuje zobrazovat výše uvedené MyBlogLog avatary také přímo v komentářích zanechaných patřičným čtenářem. Toto vylepšení, doufám, učiní zanechávání komentářů ještě zábavnějším.

Komunita První milión
Jak jsem se již zmínil výše, vytvořil jsem v MyBlogLog naší komunitu a rád bych v ní teď uvítal první dva členy Hudyho a smaina, kteří nás tam bez váhání následovali.

Hudy a smain jsou oba provozovateli vlastních blogů a nezapomeňte je proto sami pozdravit přímo na jejich stránkách Hudyho zápisník a MartinŠimon.cz.

A závěrem bych tímto i Vás ostatní rád pozval ke vstupu do naší komunity První milión. Registrace je možná buď přímo u MyBlogLog anebo z linku View Reader Community pod zobrazovanými identitami na “Nedávno nás navštívili” menu. Nebude-li tak provedeno automaticky, hledáním pod “První milión” si naší komunitu v MyBlogLog systému lehce najdete a kliknutím na Join Community se také stanete jejím členem.

Registrace u MyBlogLog je zdarma, a já věřím, že vytvořením vlastní komunity dokážeme ještě více zkvalitnit komunikaci a vztahy se čtenáři našeho blogu.

Prohlédněte si naší komunitu První milión a máte-li chuť, přidejte se.

Posted in Blogování | 4 Comments »

Vyloučeni z Google AdSense? Mám možné řešení

Jak neušlo některým z pozornějších čtenářů, náš blog První milión již nějaký ten den opět zobrazuje reklamy AdSense. Možná se divíte, jak je to po mých obsažně popsaných předchozích peripetiích s tímto reklamním programem vůbec možné. Snížil jsme se k podvádění systému AdSense a otevřel si u nich další účet?

Ne nebojte se, náš blog se stále snaží udržovat svou vysoce nasazenou laťku otevřeného, pravdivého a etického blogování o světě, jak ho vidíme my. Ovšem, jak publikovat články o našich zkušenostech z vydělávání na Internetu, když si je nemůžeme doložit názornými příklady z praxe?

Zkouška české alternativy
A proto jsme po mých problémech s AdSense chvíli experimentovali s českým systémem PPC (placeno za klik) AdFox, který se nám zde ale po čase ukázal dosti neefektivní.

Omezení AdFox bylo hned několik, z nichž to největší - limitovaná síť inzerentů – vyústilo v časté zobrazování reklam nijak se nevztahujících ke kontextu toho kterého publikovaného článku. Samozřejmě na takovou “nekontextovou” reklamu jsme mnoho kliků prostě nemohli přilákat.

Abyste mě ovšem špatně nepochopili, AdFox je kvalitní systém a ja věřím, že má před sebou velkou budoucnost. V současnosti by však nebyl tím nejoptimálnějším řešením pro náš blog.

Zpět k AdSense
A protože výběr jiného PPC (placeno za klik) reklamního systému pro malý blog našeho charakteru je v Česku stále poměrně úzce limitován (podnikatelský záměr pro všechny, kdo máte dostatečné schopnosti?), rozhodli jsme se nabídnout naší reklamní plochu k zobrazování Google AdSense třetí osobě.

Věděli jste, že to je možné? Já nikoliv. Před přikročením k tomuto kroku jsem si samozřejmě opět detailně pročetl Podmínky servisu AdSense (TOS) a hledal další relevantní informace na Internetu.

Ukázalo se, že tato technika je obecně známá jako AdSense Revenue Share (Rozdělování se o výdělky z AdSense) a může býti provozována jakýmkoliv webem za těchto podmínek:

• Stránka jako taková nesmí býti v systému Google AdSense zakázána (v případě mé osoby byl příčinou vyloučení jiný web, ne www.dankupec.com)
• Příslušná třetí osoba je schváleným účastníkem programu AdSense
• Dle mě dostupných informací Google povoluje pouze jeden AdSense vydavatelsky kód (publisher ID) na každé jednotlivě zobrazované webové stránce

Se znalostí těchto faktů se nám všem webovým vydavatelům otevírá šance k vytváření ještě kvalitnějšího obsahu “najímáním” dalších kreativně nadaných tvůrců, kteří mohou býti “placeni” vlastním AdSense zobrazovaným v jejich příspěvku.

Podobné “pronajmutí plochy vlastního blogu” tak bude asi jediným Googlem povoleným způsobem pro podobně postižené vydavatele, kteří ještě mají zájem na opětovném zobrazování AdSense .

Co myslíte, má podobné dělení se o výdělky z AdSense do budoucna nějaký potenciál?

Posted in Peníze na Internetu, Google AdSense, adFOX | 5 Comments »

Na důvěrnosti je času dost!

Je mi čtvrtstoletí a jeden rok. To je myslím dost na to, abych užívala výsadu vykání. Jenže pár lidí v práci a v domě, kde jsem donedávna žila se svojí mamkou, to neakceptuje. Mluví se mnou jako bychom byli příbuzní nebo přátelé. A u některých mi to zrovna moc příjemné není.

Třeba řidič tramvaje z činžáku, který byl ještě před dvěma lety také mým domovem. Jednou jsem ho potkala úplně namol před vchodem. Nebyl ani schopný si odemknout. Nebydleli jsme tam tehdy dlouho, takže můj přehled o sousedech byl trošku zkreslený. Proto moje úvodní otázka zněla, jestli v tomhle domě skutečně bydlí. Po kladné odpovědi jsem dveře sama otevřela, jenže pán zavrávoral a poroučel se k zemi. Mé dobré srdce se nad ním ustrnulo, částečně jsem ho naložila na svůj mladistvý hřbet a doslova dovlekla do výtahu. Tam byl opřen o stěnu a rychlým přibouchnutím dveří zabráněno případnému zalehnutí mé maličkosti. Ale nějak to ustál, protože jsem vzápětí uslyšela, jak se zdviž dává do pohybu.

Od té doby si ho moc dobře pamatuji, dokonce vím, že je v hospodě jako doma, že má příjmení hodně podobné mému a občas řídí tramvaj číslo 17 (moji nejoblíbenější!). Takže s ním mám některé věci společné a on to asi tuší, nebo mě považuje za spřízněnou duši, protože mi tyká. Zdraví mě veselým „Nazdar!“. Jako bysme byli spiklenci nebo co! Já zapřísáhlý abstinent a a mám společný zážitek s člověkem, pro kterého je vrcholem dne vysedávání v zaplivané a zakouřené putyce, konzumace dvanácti piv a poplácání servírky po zadku!

Možná vypadám mladě (rozuměj na méně, než mi ve skutečnosti je), nebo jsem ve věku jeho dětí, ale přesto si myslím, že by tohle nemělo mít žádný vliv. Já vykám skoro každému (samozřejmě krom dětí, své rodiny a lidí, které znám od malička nebo ze školy), připadá mi vhodné dát tím cizímu člověku (i když je evidentně mladší než já) najevo určitou úctu.

Někdy to samozřejmě působí krkolomně, třeba když mi můj přítel představoval své mladší kolegy z práce a já jim řekla: „Dobrý den!“. Jindra mi pak vyčetl, že jim nemám vykat. Chápu, že pro něj je to nepřirozené, ale já si za svým názorem stojím. Ty lidi neznám, tak k nim nebudu familiérní jen proto, že s nimi můj nejbližší sedí každý pracovní den v kanceláři a že mají méně životních zkušeností!

Vykáním nic nezkazím a na tykání je času dost. Sama s nabídkou důvěrnějšího oslování příliš neotálím, tedy pokud jde o člověka, který mi je sympatický, nebo se kterým budu v kontaktu častěji. A to přesto, že tykání většinou prolomí bariéry a vede k ne vždy příjemným osobním otázkám a poznámkám.

Zajímavé je, že si na tykání snadno zvyknu u lidí ve stejném věku nebo o trochu starších, naproti tomu u osob v důchodovém věku je pro mě přátelské oslovování oříšek, nějak mi to nejde přes „pysk“ :o).

Jaký máte názor na vykání a tykání vy? Co preferujete při oslovování ostatních a jak chcete, aby oslovovali oni vás? V kolika letech má člověk nárok na to, aby mu cizí lidé vykali?

Posted in Osobní | 4 Comments »

Spíte sladce?

Špatně se mi spí. Už asi tak rok a půl. Tedy od té doby, co jsme se s Jindrou přestěhovali do společného podnájmu. Každý z nás měl u rodičů pokojíček s oknem do dvora, takže nás při spánku (kromě popelářů) nic nerušilo.

Naše ložnice je situována směrem do ulice, i přes zavřená okna slyšíme každé auto, rozhovory (hádky, výkřiky a podobné výlevy) kolemjdoucích, všechny stavební úpravy. A věřte, že nejvíc se tu vrtá, sbíjí, seká a řeže o víkendech v ranních hodinách, kdy člověk doufá, že konečně dohoní spánkový deficit.

Permanentně cítím únavu, napuchlé oči ráno obkládám čajovými sáčky, kruhy pod nima už nedokáži skrýt ani make-upem, v práci po poledni usínám, abych se večer doploužila domů, padla do postele, kde strávím několik hodin spánku přerušovaných nejrůznějším hlukem.

Zajímalo by mě, jak to snáší ostatní lidé, kteří tu bydlí. Vadí jim to? Nebo jen my jsme tak zhýčkaní, že nedokážeme spát při ruchu velkoměsta? Zvykneme si na to vůbec někdy nebo potřebný klid ke spánku budeme mít, až se přestěhujeme na vesnici?

Protože máme kromě ložnice další dvě místnosti, už několikrát jsme mluvili o tom, že noční siestu přesuneme jinam. Obývák nepřipadá v úvahu, také v něm jsou okna do ulice. Další útočiště nabízí hala. Po koupi dvou matrací by nocleh v ní mohl být celkem snesitelný, až na to, že vede do předsíně, se kterou není spojena dveřmi. Takže každý zvuk z chodby máme z „první ruky“. Je to tedy volba mezi větším a menším zlem.

Vůbec jsem si v posledních dvou letech všimla, že méně spím. Ve volných dnech, kdy vstávám ve společném bytě, se (kvůli rušivým elementům) za východu slunce neprobouzím sama od sebe, ale například o dovolené, nebo když přenocuji u mamky, vstávám nejpozději v půl deváté. Zatímco dřív jsem byla schopná „odfukovat“ do jedenácti, dneska už to nevydržím.

Čím to je? Proč starší lidé spí míň než mladší? Organismus požaduje méně odpočinku, protože si za ta léta zvykl, že ho nedostává tolik, kolik by chtěl? Co si o tom myslíte vy? Také potřebujete s vyšším věkem méně spánku? Nevadí vám při nočním relaxu zapnutá hudba nebo potřebujete absolutní klid?

Posted in Osobní | 4 Comments »

Hlídejte si záda, Váš komentář je pronásledován!

Jedním z dlouhodobých cílů našeho blogu První milión je, samozřejmě, dosažení jistého stupně uznání a úspěšnosti v naší blogerské komunitě. V duchu této snahy, a věřím, že i v duchu blogování jako takového, se zde již od našeho vzniku snažíme vybudovat podobně smýšlející, loajální blogersko-čtenářskou komunitu. A jelikož jedním ze základních kamenů blogování by mělo být poznávání, pomoc a přátelská spolupráce mezi blogy, rozhodli jsme se navždy se rozloučit s “anti-blogerským” tagem no follow.

Co je NO FOLLOW tag
rel=”nofollow” je tag (část HTML kódu) vytvořen Googlem k obraně proti “komentářovému spamu”. Jak jistě víte spam (nevyžádaný materiál) přichází z Internetu v několika různých podobách, jednou z nichž je spam komentářový. Ten se na Vašem blogu objevuje jako nemístné, krátké výkřiky a jiné, k podstatě článku nic neříkající komentáře. Autorům těchto komentářů jde jen a pouze o získání zpětného linku a propagaci jím preferované webové stránky, na které je většinou i sám nějak zainteresován.

Použití atributu no follow v odchozích lincích zajistí, že Google tyto linky (během svého pravidelného indexování Vašeho blogu) nepoužije k případnému vylepšení reputace webu, na který směřují. Pro více detailů o no follow si přečtěte Předcházíme komentářovému spamu (anglicky).

Kde je tedy problém?
Zásadní problém vidím v tom, jak tento “nepřátelský” tag stojí přímo proti duchu vzájemné spolupráce v blogerské komunitě, protože jeho používání se rovná neposkytnutí šance ostatním blogerům k budování příchozích linků na jejich blogy. Jestli toto není jemná variace na známé “házení klacků pod nohy” tak nevím co je. Nehledě na to, že takovýmto “nepomáháním” bychom si jistě moc popularity a zpětných linků na náš blog První milión nezajistili.

Konec konců asi všichni máme společný cíl – vytvořit nějak úspěšný blog, což ve světě dnešního Internetu znamená (mimo jiné) vybudovat si slušnou základnu příchozích linků, které nám zajistí odpovídající Google Page Rank. Jinými slovy čím více mezi sebou blogy linkují, tím výše jejich reputace (dle Google PR) vystoupá.

Je tedy komentářový spam v pořádku?
Tak to tedy určitě není. Existují ovšem jiné a dokonalejší nástroje jak se takovému spamu bránit (např. Akismet určitě znáte). Jistě pokaždé se najdou “podnikaví” jedinci, kteří se budou snažit jakéhokoliv systému zneužít, ale já myslím, že pokud je jejich komentář aspoň částečně přínosný k dané diskuzi, nevulgární a psaný s respektem k ostatním (tak aby se za Vás maminka nestyděla ) rád jim jejich zpětný link dopřeji.

Ostatně nikdy nevíte, jestli takový link náhodou nevede k Vaší motivaci pro příští Miliónovou stránku.

A konečně – řešení
Jestli jsem Vás tedy přesvědčil a sami máte zájem se no follow zbavit, můžete tak učinit rychle a jednoduše použitím následujících pluginů:

• Plugin pro Wordpress
  (tento plugin je používán námi a je tedy jediným, který jsme otestovali. Po aktivaci odstraní no follow ze všech stránek, článků a komentářů na Vašem blogu bez ohledu na datum publikace)
• Plugin pro Blogger
• Plugin pro Type Pad

Tak co říkáte follow nebo no follow ?

Inspirací k napsání tohoto příspěvku mi byly články Say Goodbye To The NO FOLLOW Tag a I Follow List stojící za vznikem nové myšlenky You Comment I Follow.

Posted in Názory, Blogování | 8 Comments »

Jak vytvořit úspěšný blog

Chcete-li v dohledné době začít publikovat svůj vlastní blog anebo jste tak jako my nedávno nějaký blog spustili, jistě oceníte pár tipů od jedné z blogových kapacit, Dot Com mogula Johna Chow. Jeho osobní blog (údajně v současnosti vydělávající kolem osmi tisíc amerických dolarů měsíčně) je velice často zdrojem námětů a motivace řadě blogerů po celém světě. Konec konců, co to nepřiznat, John Chow byl i jednou z hlavních motivací pro spuštění našeho blogu První milión.

Jak je Johnovým chvályhodným zvykem, často na svém blogu publikuje návody pro ostatní, kteří se snaží úspěšnost jeho blogu napodobnit; nedávno mě zaujal svými tipy všem začínající blogerům:

• Blogujte o věcech, které Vás baví
  Největší chybu kterou můžete na počátku udělat je, že se rozhodnete blogovat o nějakém tématu jen proto, že je dobře placené. Co je tím myšleno? Jak určitě víte, ne všechna klíčová slova jsou si mezi internetovými vyhledávači rovna. Například, použijetele-li ve svém, anglicky psaném, blogu často spojení “Asbestos Cancer”, za každý klik na Vámi zobrazované kontextové reklamy utržíte podstatně více než za kliky na reklamy zobrazované k článkům o čemkoliv jiném. I když má tedy “Asbestos Cancer” velký výdělečný potenciál, každodenní psaní o azbestem způsobované rakovině je pro většinu lidi určitě nudnou záležitostí.

  Budete-li ovšem naopak psát o tématech, která si opravdu užíváte, čtenáři to z Vašich článků poznají a budou se na takový blog rádi navracet. Jak už to v životě bývá, tak jako se lidé s podobnými zájmy drží pospolu (aneb vrána k vráně že?) budou i Váš blog navštěvovat čtenáři, kterým je téma Vašeho blogu blízké.

• Úspěšnost stojí a padá s obsahem blogu
  Hledáte-li nějakou kouzelnou formuli jak vytvořit úspěšný blog, nehledejte. Úspěšnost Vašeho blogu je postavena na obsahu, kterým jej naplňujete. Proč by jinak někdo stál o to číst Váš blog? Podle Johna Chow, obsah blogu musí být co možná nejkvalitnější a nejunikátnější což se dá dosáhnout buď psaním o věcech o kterých jiní nepíšou anebo poskytnutím Vašeho osobitého náhledu na nějaké neunikátní, známé téma.

  S kvalitním obsahem přilákáte jak množství čtenářů tak linky z jiných blogů. Kvalitní obsah Vám zajistí zviditelnění na předních stránkách nejčtenějších internetových portálů a webzinů.

• Nestarejte se o peníze
  Největší starostí každého začínajícího blogera by měla být pravidelné tvorba a publikace kvalitního obsahu, nikoliv vydělání nejvyšší možné sumy peněz v nejkratším časovém limitu. Zaměřte se na psaní kvalitních článků a než se nadějete peníze přijdou samy. Zkrátka a dobře obsah je základním stavebním kamenem bez něhož nedosáhnete ničeho.

  Jako v každém oboru i v blogování si lidé ihned všimnou peněz, ale zůstanou slepí k množství vyložené práce a námahy, která za těmito penězi stojí. Jak dříve či později poznáte, každodenní tvorba co nejkvalitnějších a nejunikátnějších článků není v žádném případě oddychovou záležitostí. Proto je třeba, aby Váš blog byl opravdu o něčem, k čemu máte velice blízký až náruživý vztah a tvorba takového obsahu Vám pak bude zábavou více než povinností.

• Budujte si kontakty v blogové komunitě
  Podívejte se kolem a buďte aktivní na blozích píšících o podobných tématech jako Vy. Nejen, že si takto začnete budovat reputaci v blogové komunitě, ale často také narazíte na zajímavé náměty pro Vaše články. Jak uvádí John Chow, i on sám často čerpá motivaci ke svým příspěvkům čtením jiných blogů.

  Bude-li toto někdy Váš případ, zalinkováním k Vašemu námětu a posláním “trackbacku” (zpětné vazby) si často zajistíte návštěvu původního tvůrce na Váš blog. Jestli se mu zalíbí jak píšete, možná i on sám zalinkuje k nějakému článku od Vás. V blogové komunitě více než kde jinde platí, že bez kontaktů (a bez linků) to zkrátka moc daleko nedopracujete.

  V budování blogových komunit, velkorysému linkování a vzájemné spolupráci máme v Česku, dle mého názoru, ještě dosti velké rezervy, které se jen velice pomalu a těžko odstraňují.

• Užívejte si to
  Jestliže si blogování opravdu upřímně neužíváte, vybrali jste si špatný obor. John Chow uvádí, že první věc, kterou si přeje každé ráno udělat je přečíst si všechny komentáře k jeho posledním článkům. Blogováním se prý máme bavit, protože nám má být zábavou, která se nemá brát s přehnanou vážnosti.

Tolik slova jednoho z nejúspěšnějších blogerů dneška. Ted jděte a začněte tvořit něco opravdu kvalitního co stojí za to

Co myslíte je úspěch v blogování opravdu postaven zejména na obsahu? A myslíte si, že spolu čeští blogeři dostatečně spolupracují?

Posted in Blogování | 5 Comments »

Pozor na cenzuru na vašich stránkách!

Všímaví čtenáři možná zaznamenali, že ani po třech měsících na stránkách Výrobky z Thajska neběží reklamy Google AdSense. Začátkem dubna jsem tedy napsala e-mail administrativní podpoře domény webgarden.cz, ve kterém se ptám, zda reklamy AdSense blokují. Odpověď mi dorazila po osmi dnech v tomto znění:

Z naší strany zobrazování reklam zablokováno není, ale je možné, že to
prostě přes nás systém “neproleze”, například kvůli nevalidnímu nebo
nestandardnímu kódu.

Kódy jsme s bráchou testovali na dvou jiných webech, kde fungovaly bez problémů. Podle mého názoru se spíše provozovatel domény webgarden.cz snaží co nejvíce vydělat na reklamách, které sám umísťuje na stránky uživatelů. Tento příjem by samozřejmě konkurenční Google AdSense ovlivnil, tak ho prostě a jednoduše nepovolí.

Proto jestli stojíte před rozhodnutím, kde si založit internetové stránky, pořádně si budoucího hostitele proklepněte a zvažte, zda raději neobětovat pár korun za vlastní web a publikovat si na něm, co se Vám zamane. Případná úspora ročního poplatku Vám totiž může vynést „kontrolované“ stránky, u kterých se musíte smířit s cenzurou.

Posted in Peníze na Internetu, Google AdSense | 2 Comments »

Život na lůžku: den druhý

Druhý den ležím v posteli a začínám se nudit. Mám puštěnou televizi, na klíně notebook, ale žádná zábava to není. Venku svítí sluníčko a láká mě ven, jenže maximální vzdálenost, kterou příštích sedm dní můžu ujít, je cesta na záchod a zpátky. Nikdy bych nevěřila, že mi den bude připadat tak dlouhý. Trošku mě pobolívá břicho, a i když jsem se nemohla dočkat, až si trochu odpočinu, teď mám spoustu nápadů, co s načatým dnem.

Samozřejmě jde o aktivity, které potřebují větší rozsah pohybu než zkřížení nohy přes nohu. Protože na mě do cca 17 hodin nikdo nedohlíží, mohla bych umýt nádobí, uklidit rozházené věci, uvařit nějakou „ňamku“, upéct koláč, vyprat celý koš se špinavým prádlem a taky ho vyžehlit. Všechny tyhle věci jsou potřeba jako sůl, jenže jakmile o nich začnu přemýšlet, vybaví se mi včerejší upozornění sestřičky: „Nezvedejte těžké věci a neuklízejte!“ a zároveň si dovedu představit, jak bych dostala vynadáno od Jindry. Tak jen dál ležím a snažím se zhypnotizovat pohozenou ponožku, aby se vrátila na své místo do skříně.

Najednou se začnou vtírat myšlenky, že bych si mohla dát něco na zub. Nemůžu skoro nic, tak proč si neosladit to bezcílné bloumání? Jenže už včera jsem si obalila nervy před operací a kdybych takhle pokračovala celý zbytek marodných dnů, tak už mi nepomůže ani každodenní cvičení po uzdravení.

A co si něco přečíst? Když vidím, kolika stránkami bych se musela prokousat, radši koukám na nekonečné spletence osudů hrdinů jednoho seriálu za druhým. Protože je normálně nesleduji, jen zírám, jak neefektivně může člověk zabít spoustu hodin. Nerozumím tomu, jak si někdo může takhle dobrovolně nechat protéct mezi prsty celý den. Mohla bych koukat na filmy, které jsme si nahráli na videokazetu, jenže samotnou mě to nebaví.

Další způsoby vyplnění volného času na lůžku mě nenapadají. Nemáte nějaký tip, jak si zpříjemnit pobyt doma? Jak trávíte dny v nemoci vy?

Posted in Osobní | No Comments »

AGLOCO Viewbar má další zpoždění

A jsou tu další novinky od AGLOCO a ani tentokrát se neobejdeme bez menších zádrhelů. V článku na oficiálním blogu AGLOCO nás tentokrát informuje vedoucí vývojového týmu, Brian Greenwald. Jak si přes AGLOCO budeme jednou vydělávat surfováním Internetu si přečtěte v mých předchozích článcích AGLOCO aneb chcete být placení za brouzdání po Internetu a AGLOCO aneb budeme někdy placení za brouzdání po Internetu.

Cože se děje tentokrát?
Jak nás Brian informuje ve svém posledním obsáhlém článku, AGLOCO Viewbar nebude s největší pravděpodobností dokončen v plánovaném termínu tj. do 16. dubna. Jako důvody uvádí minoritní problémy v integrací Viewbaru s reklamními servery (aka počítači, které budou Viewbaru dodávat patřičné reklamy k zobrazování). Jako uklidnění by nám však mělo posloužit ujištění, že AGLOCO vývojový tým, sídlící v Šanghaji, na Viewbaru usilovně, sedm dní v týdnu pracuje (co na to neexistující čínské odbory? ).
Viewbar tedy do 16tého nejspíše nebude - nový, neurčitý termín je konec dubna.

Může Vás zajímat
Jak jsem Vás již informoval ve článku AGLOCO pár dní před spuštěním, AGLOCO plánuje poskytnout Viewbar členům postupně, v pořadí dle data registrace. Vězte ovšem, že ani Vy, kteří jste se registrovali později o mnoho nepřijdete. Jakmile dokončen, bude Viewbar poskytován přibližně 50ti tisícům členů denně, což při současných počtech znamená, že celá členská základna bude uspokojena nejpozději do jedenácti dní.
Jednoduchými počty tak dojdeme k závěru, že celosvětově má AGLOCO již něco kolem 600 tisíc členů!

V závěru svého článku nám ještě AGLOCO připomíná, že všechny prodlevy a komplikace je lepší odstranit teď i za cenu dalšího zpozdění, protože AGLOCO, ač tomu mnozí stále nevěří, není žádné schéma k rychlému zbohatnutí, ale naopak důvěryhodný podnikatelský záměr seriózní obchodní společnosti.

Závěrem
Z mého pohledu však už bylo čekání skoro dost. Teď nadchází čas, kdy AGLOCO musí konečně začít vyplňovat dané sliby. Neustálé prodlevy se spuštěním programu jistě důvěryhodnosti celému podniku nepřidávají.

Posted in Peníze na Internetu, AGLOCO | 8 Comments »

Vratné lahve patří do (tříděného) odpadu

Na úvod musím upozornit, že fanouškům dua Svěrákových se tenhle článek líbit nebude. I mně jako skalnímu příznivci veškeré tvorby Zdeňka Svěráka krvácí srdce, když musím něco z jeho dílny zkritizovat.

Před 14 dny jsme s Jindrou navštívili Village cinemas na Andělu a zhlédli Vratné lahve. Jindrovi a většině mých známých se film líbil, i recenze jsou vesměs kladné, jen já doteď nemůžu uvěřit, že něco takového vypadlo z pera mého oblíbence.

Jednostrannost děje (představy o ženách), spousta prázdných scén (erotické sny hlavního hrdiny), snadno odhadnutelné vtipy (třeba skvrny v místnosti, kde Tkaloun pracuje) jsou hlavní slabé body snímku. Samozřejmě obsahuje i některé vyloženě povedené scény, např. hned na začátku, kdy se učitel ptá v autobuse svého žáka, proč už ho nezdraví a on mu odpoví: „Dyť už nás neučíte!“. Ale ani to mi nevyvrátí pocit, že Zdeněk Svěrák už je za zenitem.

Značné rozpaky ve mně vzbudila už cimrmanovská hra Afrika, ale tehdy je zaplašily myšlenky, že jsem asi zhýčkaná předešlými mistrovskými kousky. Mé nejhorší obavy se potvrdily u posledního snímku otce a syna Svěrákových. Vratné lahve tvoří pár skvělých míst spojených spoustou nicneříkající vaty.

Věřte, že jsem sama na sebe naštvaná, že tohle píšu, ale prostě to tak cítím. Hodnotím pouze jednou hvězdičkou z pěti.

Posted in Hudba, Knihy, Film & TV | 5 Comments »

Hrdá a neústupná Královna

Oscarem ověnčený film Královna (The Queen) nám poskytuje blízký náhled do jedné z nejkrizovějších situací britské monarchie posledních let. Tento fiktivní příběh dosti věrohodně naznačuje, kudy se asi ubíraly myšlenkové pochody britských mocných ve dnech těsně následujících nešťastnému úmrtí princezny Diany v srpnu 1997.

Velká Británie roku 1997 je země, kde čerstvě zvolený, ambiciózní premiér Tony Blair plánuje realizovat revoluční vize ze svého volebního programu. Ambice, pro které má tradičně konzervativní britská elita pramalé nadšení.

Když na přelomu srpna a září zahyne bývalá manžela prince Charlese a matka následníka trůnu, princezna Diana v pařížské autonehodě, britská ani světová veřejnost nezná útěchy. Blair tedy ihned přispěchá s emotivně nabitým projevem, ve kterém Dianu nazve “Princeznou lidu” ovšem veřejnost, médii dohnaná téměř do stavu davového šílenství, požaduje soustrastná gesta také od své panovnice.

Když do celkové zápletky ještě přidáme královninu pýchu s konzervativitou britské monarchie a vše umocníme známou královninou “neláskou” k Dianě o dvouhodinové drama vzniklé téměř z ničeho máme postaráno.

Jak už to tak bývá u filmů, od kterých hodně očekáváme, celkově mě tento snímek nijak zvláště nezaujal. Kromě opravdu výborného ztvárnění anglické královny představitelkou hlavní role Helen Mirren stojí snad už jen za zmínku principy na kterých, podle tohoto filmu, dnes funguje moderní konstituční monarchie.

Osobně bych tento film ohodnotil dvěma hvězdičkami z pěti.

Posted in Hudba, Knihy, Film & TV | No Comments »

Žiju tím, co bude “potom”

Máte někdy období, že se Vám nic nechce, nic Vás netěší? Já ho mám právě teď. Jsem unavená, na aerobic se mi nechce (ale poctivě chodím), jarní počasí mi žádnou radost nědělá, čokoláda a nugeta mi nechutnají, filmy mě nebaví, věci, které potřebují zařídit, odkládám na někdy jindy. Nejradši bych zalezla do postele a spala a spala… Až bych se prospala do lepší nálady a měla zase radost ze života.

Nedokáži jednoznačně říct, z čeho to mám, ale nejspíš jde o souhrn více vlivů. Měním práci, mám před sebou operační zákrok a Jindrovo babička je nemocná.

Je to asi trošku zvrácený, ale docela se těším na nucené desetidenní ležení po operaci. Každé ráno si počítám, kolikrát budu muset vstát, než budu moct vypadnout z tohohle ubíjejícího stereotypu. Jenže jak se znám, po dvou dnech polehávání se začnu nudit. Dovedete si představit, že si můžete maximálně dojít na záchod, jinak musíte zůstat v posteli? Prosurfuju internet, televizní kanály, přečtu všechno, co najdu, ale co dál? Nebývám nemocná, takže nevím, jak se má marod zabavit. Počítá počet vzorů na povlečení, kolikrát za den změnil polohu nebo sám se sebou hraje slovní kopanou?

Protože žiji docela aktivně, trávení času doma není zrovna moje hobby. K tomu nesmím čtyři týdny sportovat, a to je pro mě nepředstavitelná katastrofa. I když mě teď cvičení nějak extra nebaví, měsíční nicnedělání mi nahání hrůzu. Pracně vyrýsované svaly se přemění v tukové polštářky, kvůli absenci pohybu nakynu a až se konečně vypravím na aerobic, budu vyčerpaná po úvodní rozehřívací sestavě. Takže už aby byl červenec, kdy snad budu zase ve formě!

Žiju teď prostě život, kdy se těším na „potom“.

Posted in Osobní | 1 Comment »